Problém toxického Twitteru
Dáme si páteční ranní rant, jo?
Čtu tady i támhle, jak hrozně toxické prostředí je na Twitteru... Řeší se to, opakovaně se konstatuje, slovo "toxické" padá častěji než na přednášce z farmakologie, ale problém je, že si každý pod toxickým představí něco jiného.
Hele, já jsem na Twitteru děsně dlouho. Šestnáct let. A předtím jsem psal blogy, kde lidi komentovali. A vedl jsem blogovací systém a řešil jsem komentáře pro několik tisíc blogujících. Jen jsme tehdy neměli slovo "toxické", ale jinak to bylo stejné.
Všichni si plácají játra a pindají o "toxických jedincích" a "toxickém prostředí" a tváří se, že toxičtí jsou jen "trollové" a "agresoři". Což je naprostá pitomost.
Trollové a agresivní pitomci jsou paradoxně ti míň nebezpeční; proti nim máme obranné mechanismy, reflexy, instinktivně je eliminujeme rychle, a tak je setkání s nimi nepříjemné, ale krátkodobé. Mnohem horší jsou ostatní sorty jedovatých lidí, různé pozorné domovnice a strážci čistoty a lidové hlídky... Lidé, kteří vás nenaštvou na první dobrou, ale tak dlouho pindají, připomínají, podotýkají a mají názor, který vám chtějí napsat, až vás úplně otráví!
Z tohoto titulu si dovolím nabídnout následující typologický souhrn toxických jedinců, kteří jsou k potkání na Twitteru, a stručný úvod do problematiky "toxických lidí" na sítích. A na úvod rovnou předesílám, že jde o můj soukromý pohled, ryze subjektivní. Můžete s ním souhlasit, ale neočekávám to, a pokud s ním nesouhlasíte, nevadí mi to. Respektive mi to je jedno. Jen pro pořádek...
Toxicita Twitteru
Není toxicita jako toxicita.
Něco je jedovaté jako zmije: přijde, kousne, vstříkne jed. Vy zareagujete: zmiji zaženete, ránu ošetříte, vyhledáte lékaře a příště si vezmete dlouhé nohavice. Zkušenost nepříjemná, bolestivá, asi ji moc neovlivníte, ale má řešení. A nejspíš kvůli tomu nepřestanete chodit do lesa.
Něco je jedovaté jako olovnatá barva: ani to moc nevnímáte, děje se to okolo vás a pomalu vás to otravujete, až jednoho dne zjistíte, že je zle. Je to pomalé otravování, které snášíte, až to najednou praskne.
A něco je jedovaté jako difenbachie na parapetu: Je to tam, víte o tom, že to tam je, ale vyhýbáte se tomu, zbytečně k ní nelezete, nepouštíte tam děti a psa, ale do té místnosti klidně chodíte, protože o jedovaté rostlině víte, adekvátně tomu se chováte a víte, že stačí do ní nekousat a nežužlat a bude to OK.
Na sociálních sítích se potkáte se všemi formami toxicity:
- Odněkud na vás vyskočí jedovatý pičus, hurr durr, nazve vás nějakými vulgaritami, pobleje vás - to je ta první forma, zmijí. Kliknete na "blokovat" a vyřešeno. Když přijdou další, zablokujete další. Je to toxicita přímočará a jednoduchá.
- Zjistíte, že jsou tam i lidé, co jsou zlí, hloupí, pitomí, závistiví, protivní, kazišuci, idioti, ... Difenbachie za klávesnicí. No, takový je svět. Ne svět sociálních sítí, ale svět vůbec. Takoví lidé jsou. V reálném životě se jim vyhýbáte a nemáte potřebu říkat, jak je svět toxický.
- Potkáte slušné lidi, co vás pomalu otravují. A těm se budu věnovat nejvíc.
Na první formu toxicity máte blokování. Na druhou formu máte ignorování. Možná vám tohle připadá jako nějaké zbabělé zavírání očí před problémem, na to máte právo, a já si o tomto postoji myslím, že to je pitomost.
Pokud bych měl být nervózní z toho, že existují zlí a hloupí lidé, a měl bych pocit, že "to musím řešit", tak ze mne bude nějaký podivný sociální inženýr, co se snaží předělat celý svět najednou, a po čase je frustrovaný z toho, že to nejde.
Samozřejmě se shodneme, že by bylo dobré, kdyby to tak nebylo, ale pokud nejste naivní, tak pragmaticky uznáte, že s tím en bloc nic nenaděláte, na to jste příliš malí páni, ale že to není pokyn k rezignaci. Můžete (a musíte) to dělat každý sám ve svém okolí, tam, kam dosáhnete.
Když si každý zamete chodník před svým domem, tak bude celé město zametené.
"Co nemožno změniti, to nutno snášeti," říká židovské přísloví. Celý svět nezměníte; změníte jen ten nejbližší. Udělejte to! Je to lepší a účelnější, než hořekovat, jak je svět zkažený. Zapalte svíčku, nekňučte, že je tma.
Co se mě týče...
Od "obecné toxicity prostředí", tedy faktu, že na síti jsou pičusové a "někde tam rostou jedovaté kytky", si pomůžete snadno: vyhýbejte se jim, blokujte, ignorujte, nesledujte, nesdílejte. Děláte to nejen pro sebe, ale i pro ostatní; tím, že je blokujete a skrýváte, je algoritmy začnou tlumit a marginalizovat. Pokud je sdílíte s nějakými naštvanými poznámkami, algoritmus to vnímá tak, že chcete zvýšit dosah, a proto jim naopak přilepší.
Takhle prosté to je.
Druhá věc je toxicita, které jste vystaveni aktivně, bezprostředně. Tedy že na vás někdo zareaguje, pod vaším tweetem. To už je "toxicita kontaktní". Tady máme typ "zmije" a "olovnatá barva".
Zmije útočí. Na síti to jsou nejčastěji tyto typy:
1. Nasraný kokot.
To je ten, co k nějakému vašemu tweetu a napíše vám, že jste hovado a kretén a jednou budete viset, co si to o sobě myslíte, takoví jako vy by měli držet hubu a chcípnout v křoví.
Nevím, co řešíte: Blok a zapomenout. Je to vulgární hovádko, a když se neumí chovat... Nemá smysl se s ním dohadovat. Co od debaty s někým takovým očekáváte?
Ve skutečnosti diskuse s takovým člověkem vede jen k tomu, že do sebe necháte tu zmiji dobrovolně kousat znovu a znovu.
Jestli si myslíte, že se ten člověk nějak napraví nebo že mu vysvětlíte, že vás špatně pochopil, jste na omylu. Kdyby špatně pochopil, může to dát najevo jinak. Nedal, zvolil formu vulgárního hovada; ten o debatu nestojí, ten vám chtěl napsat něco sprostého. Udělal to. Když ho nezablokujete a budete se v tom rýpat, tak akorát s gustem doleje další výblitky...
Ale když chcete, můžete se jím zabývat. Proč byste měli chtít? Hele, já nevím, já se jimi nezabývám, ale co vím, tak mnozí postižení mají dojem, že by se to mělo řešit a by se s tím mělo něco udělat.
Třeba je zapotřebí takové lidi "systematicky calloutovat". Čímž se z vás samotných pomalu stane otravný jedinec - ale k tomu se ještě dostanu a budu to tak systematicky calloutovat, až vám bude mdlo!
Martin Malý
2. Agresivní debil
"Počkej, já si tě najdu, vím, kde bydlíš, těš se, šibenice jsou pro vás připravené..."
Jasně. Kretén, co má problém se najíst vidličkou a nebodnout se při tom do čela, vyhrožuje. Naprostá většina těhle prosťáčků neudělá nic. Když ho zablokujete, tak zmizí a nikdy o něm už neuslyšíte. Pokud snad začne vypisovat a kontaktovat vás jinak, je to na pováženou, ale tyhle výkřiky a la "takoví jako ty půjdou ke zdi první" jsou jen poryvy frustrátské mysli. Zablokovat, zapomenout.