Problém papírových novin

Tak nám vláda zvedla DPH na papírové noviny a širými lány mediálního prostoru se vůkol šíří nářek a pláč. Zejména tedy od novinářů.

Je to velmi tristní.

Ne to zvýšení daní; to komentovat nehodlám. Myslím to novinářské lkaní. Dokonce i známý zpovědník nositelů názorů ze suterénu Radek Bartoníček zalkal a slzu ukápnul.

Já k tomu mám jen jedno: Papírové noviny jsou mrtvé!

Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, můžete se tomu bránit a můžete dělat ekonomická rozhodnutí na jejich záchranu. A můžete mi za můj názor nadávat, můžete mi tvrdit, že se mýlím, anebo mi můžete tvrdit, že se nemýlím, ale mýlit bych se měl! Ovšem to na věci nic nemění.

Mám v tomto punktu silný názor, a troufám si ho obhájit. Ke své obhajobě si s dovolením vezmu i pár let zkušeností z různých vydavatelství. Nebude to příjemné čtení, ale budu při podřezávání posvátných krav tak korektní, jak jen mohu být, to slibuju.

V českých médiích byly tištěné deníky vždy brány jako vlajkové lodi. Dělat "pro noviny" něco znamenalo, a když jste v 90. letech psali do Lidovek, tak jste už fakt něco zažili. "Do Lidovek" psaly možná tři čtvrtiny kolegů mého věku napříč redakcemi. Byly to krásné časy, kdy se odhalovaly kauzy a to, co jste ráno vydali, o tom celý den referovali ostatní a další den o tom mluvila půlka národa. Byly to doby nedělních diskusních pořadů o politice, nastolování témat, byly to doby heroické, první roky opravdu svobodného tisku, který si zkoušel svou znovunabytou moc a vliv, a jsou to hlavně doby, které dávno skončily.