Jak se ničí novináři?
tl;dr: Sami!
- Linda Bartošová nebyla "systematicky a cíleně zlikvidována".
- Jakub Zelenka udělal z komára velblouda.
- Nechceš číst o sobě blbé hemzy? Blokuj ty, co píšou blbé hemzy!
- Calloutuj Paličku!
- Nesnaž se vychovávat svět; nemáš na to!
- Svět není safe space, nebude, nemůže být - ale klidně to vyžaduj...
Několik týdnů jsem toto téma nechal uležet, abych si ho v klidu mohl prohlédnout a promyslet. Kdybych to neudělal, tak napíšu, že jmenovaní jsou citliví jak operní subreta s PMS, jak Mimosa Pudica, jak kojencova prdel, prostě přepíčeně přecitlivělí a není o čem diskutovat.
Ale nechtěl jsem být nespravedlivý. Kdybych byl nespravedlivý, tak zase čtenáři napíšou, že jsem boomer, který nerespektuje realitu, schmuck! a je po ptákách.
A mě přitom zajímá ne to, že slečna Linda je dramatická odcházečka a pan Jakub představitel směru, kde se víc než neotřelost nosí nekonfliktnost, tolerance a respektace (vysvětlím), ale to, proč to tak je a hlavně: k čemu to, do psí larvy, vede?!
Když jsem tenhle článek připravil k vydání, tak zas nějaká AW napsala, že každý, kdo komentuje Lindu Bartošovou, tak to dělá proto, že je nadrženec, který si uvědomuje, že by mu nikdy nedala, a proto na ni plive. OMG. Takže to vydávám asi o měsíc později, aby to nevypadalo, že naskakuju na lacinou vlnu.
O co že jde?
Jakub Zelenka to hezky shrnul, tak tím bych začal...
Jakub Zelenka
V České republice se novináři nezabíjí, to ale neznamená, že nejsou systematicky a cíleně likvidováni. Do těla se jim nezavrtávají náboje, ale obrovské množství útoků vedené nejčastěji přes sociální sítě. Tyhle útoky mají jediný cíl. Vyštvat nepohodlného novináře z veřejného prostoru. Podlomit mu zdraví a donutit jej k autocenzuře.
Teď naposledy moderátorka Linda Bartošová. Té se stávaly i takové věci, že ještě před tím, než vyšla její podcastová série Krása, byla za ni na Twitteru lynčována. Čelila útokům za něco, co si v té době ani nikdo nemohl poslechnout. To mimo jiné ilustruje racionalitu celé debaty. O práci Bartošové prostě často ani nejde.
Části lidem vadí nejen ona, ale i témata, která zvedá. Tihle agresoři a trollové se tváří, že nemají na výběr a musí trpět nový a nový obsah od novináře, kterého nesnáší. Že jsou jim vnucována témata a jsou oběťmi. To je samozřejmě hloupost. Internet je tak rozlehlé místo, že stačí novináře zablokovat a jeho texty prostě nečíst. Není fér, aby novinářky jako Bartošová či Rychlíková sloužily jako něčí boxovací pytel.
Internetový dav na ně křičí, že se těmhle tématům nesmí věnovat, a názorně je varuje, že neposlušnost je bude bolet. U Bartošové útoky dosáhly už takové míry, že byla z Twitteru vyštvána. Nejúderněji to popsala Apolena Rychlíková ve svém komentáři:
„Říct, že novinářka a moderátorka Linda Bartošová ‚odešla‘ z Twitteru, by bylo v lecčem nepřesné. Linda totiž neodešla. Lindu z této sociální sítě vyštvaly dlouhodobě nenávistné, toxické a útočné reakce, které by se bez nadsázky daly označit za kyberšikanu.“
Chcete to nějak okomentovat?
Mno, rád bych. Odkud začít?
Tak třeba Linda Bartošová. Cituji: "ještě před tím, než vyšla její podcastová série Krása, byla za ni na Twitteru lynčována. Čelila útokům za něco, co si v té době ani nikdo nemohl poslechnout. To mimo jiné ilustruje racionalitu celé debaty. O práci Bartošové prostě často ani nejde."
Lynč, jéminánku, to zní tvrdě... Proč se tedy lidé k podcastu "krása" vyjadřovali ještě dřív, než vůbec vyšel?
Linda Bartošová se zapsala do povědomí kromě své práce hlavně tím, že:
- dostala velkou příležitost v ČT na exponované pozici,
- kde po čase vyhořela a odjela se s tím srovnávat, na což jí ČT poskytla velkorysé volno,
- z něhož se vrátila plna energie a touhy zvedat témata, která se týkají žen a toho, jak to mají těžké.
Pak napsala knihu o tom, jak to mají těžké ženy v médiích, kde se bavila s několika svými kolegyněmi o tom, jak to mají těžké, což většinou fungovalo tak, že Linda Bartošová přišla s tvrzením a vysvětlila zpovídané, proč to tak je.
Dvě nejvýznamnější mediální manažerky, které se v knize objevily, paradoxně říkaly spíš to, že si všechno vybojovaly, od nikoho nic nedostaly a to, že uspěly, nebylo navzdory tomu, že jsou ženy, ani proto, že jsou ženy, ale proto, že makaly.
Ocituju z recenze:
Pokud pomineme Libuši Šmuclerovou, která je vysokou manažerkou jednoho vydavatelského domu a dlouhé roky už aktivní novinářkou fakticky není, Bartošová oslovila profesní kolegyně z exponovaných redakcí, známé tváře, které se vyjma Černoškové věnují především politické agendě. Stranou zůstaly například vedoucí redaktorky kulturních rubrik v denících (či rozhlasové stanice Vltava), vedoucí redaktorky společenských časopisů a vůbec celý tento svět, ale i třeba redaktorky, které se věnují bulváru – i to je novinařina a s nemalým dopadem a se svými specifickými metodami. Novinářky jsou tedy knihou výběrovou (či chcete-li elitářskou), a tak trochu makeupovou (přispívá k tomu i narůžovělá pevná vazba a velkorysý formát).
Nová média České televize
Pak se sešlo pár věcí.
Zaprvé: na twitteru se vedla debata o tom, jak to mají hezcí lidé lehčí, do čehož vstoupila Linda Bartošová s prohlášením, že ona to měla v životě těžší, protože je krásná. Nějaké rozhovory na to téma snad i poskytla...
No a hned vedle jste viděli třeba tohle:
A do třetice v téže době přišlo promo na "podcast Krása".
Takže se vedla diskuse nikoli o podcastu Krása, ale o Lindě Bartošové, která z toho, co jsem výše napsal, nemohla vyjít jinak než jako zpovykaný spratek se stříbrnou lžičkou v puse, který chce, aby ji lidi litovali.
Neříkám, že to tak je, říkám jen, jak vypadal mediální obraz v té době.
Egalistická společnost v Česku zkrátka nemá ráda lidi, kteří si stěžují na to, že jsou znevýhodnění, a pokud si stěžujou na to, že jsou znevýhodněni něčím, co je jinak obecně bráno jako privilegium ("jsem mladá krásná žena, nevíte, jak to mám těžké!"), tak jim to znevýhodnění zkrátka nevěří a posmívají se mu.
To, že přispěchala hlásná trouba A2larm s jasným a předem daným názorem, který napasovala na konkrétní situaci, jen potvrzuje to, co píšu.
Z druhé strany sama Linda Bartošová nedávala moc prostoru k tomu, abyste chtěli být na její straně. Projevovala se způsobem, pro který se na Twitteru vžil název "fňukání". Tedy stížnostma na to, jak je doba špatná, lidi špatní, prostředí špatné, Češi zlí a hnusní, staří zlí, chlapi prasáci, jak "se v téhle zemi netoleruje, když je někdo úspěšný" atd. Tedy se postavila do pózy mramoroserné, řkouc "jsem úspěšná a vy mě za to nenávidíte, ač já nemohu jinak, tak to s vámi vydržím!"
A pak řekla, že už to s vámi - námi nevydrží a odešla z Twitteru, což neopomněla velkolepě vysvětlit. Ne stylem "už mě to tu nebaví a nelíbí se mi to", ale stylem "vy jste tu tak tupí, zabednění, zlí, agresivní, útoční, štvaví a toxičtí, že tu již nemohu nadále setrvati..."
Což jí vydrželo asi tak dva týdny, než se vrátila zpět, mezi ty toxické, zlé, agresivní, štvavé a útočné...
Argumentace, že "přenáším vinu na oběť", je samozřejmě na místě. Klidně to napište. Já si ale nemyslím, že by Linda Bartošová byla "oběť dlouhodobé nenávistné kampaně". Postavila se do pozice novinářky - a ta je exponovaná. Zvedala "společensky provokativní témata", chtěla provokovat společnost, a podařilo se jí to: vyprovokovala společnost, která jí poskytla zpětnou vazbu - a tu neunesla.
Jo, když chceš vychovávat společnost, musíš do toho jít naplno a nenechat se zviklat tím, že tě lidi pošlou do prdele! Apolena Rychlíková to umí, ta na to má; ale spousta lidí na to nemá. Linda Bartošová na to neměla.
Plácám si tu játra jen kvůli tomu, aby bylo trochu jasnější, proč se Linda Bartošová stala na Twitteru pro mnohé osinou v zadku. Jestli to není jasné doteď, tak čtěte dál - jsme teprve v půlce.