Den 1

Příspěvky: 84 • Cena od: 50 CZK měsíčně

Ukázkové vydání zdarmaO Dni 1Příspěvek pro autora

Zeitgeist. Duch doby. Zachycený v nesouvisejících zápiscích, které možná nejsou o téhle době, ale jednou budou.

Pes, velmi viditelný

Neviditelný pes míval v podtitulku větu "Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy."

Nezaspal jsem, neopil se, nezešílel jsem (zatím), ani jsem se nezastřelil. Jen jsem...

A co to nenapsat natvrdo: prostě jsem měl práci.


Archívy

Já ráno vstávám,
kravičkám dávám,
kuželíček každej den
vypřádám...

se zpívá v lidové písni. Učili jsme se ji ve škole, asi jako oslavu správného přístupu k práci a životu a budování vlasti.

Čas oponou trhnul, doba se změnila, a já ráno vstávám, na kravky nevzdechnu, kuželíček leží nevypředený v koutě, a já si poslouchám rádio.

Sice nejsem dobrá hospodyňka z Berounska, ale nešť! Zato vím, co se děje, někdy i to, co bych vědět úplně nemusel, a někdy se dozvím něco, co zarezonuje s něčím jiným...

Třeba dneska.

Dneska jsem se dozvěděl, že před pětadvaceti lety se otevřely archivy StB. Tehdy mě to nějak nebralo, ale už delší čas si říkám, že bych se zeptal.


Dovolenou

bych si mohl vzít.

To by bylo.

Stejně jí mám ještě metrák. A nikam nepojedu, jak to tak vypadá.


Už vím proč

Taky jste to četli?

Helena a Eduard Škodovi napsali, Vojtěch Kubašta ilustroval... Byla to od první třídy moje technická bible. Rakety, stroje atd. Přečetl jsem ji od začátku do konce, včetně ediční poznámky a doslovu. A tak si pamatuju poslední větu:

"Hloupý není ten, kdo něco neví, ale kdo se nechce nic dozvědět."

Častokrát jsem si na ni vzpomněl, a v poslední době snad obden. Vždycky když sleduju veřejnou diskusi.

Ono je vlastně jedno, o čem se právě teď hádáme. Je jedno, kdo chápe a nechápe, kdo si myslí to a kdo ono, a proč si to myslí. Fascinuje mě na tom jiný rys.


Méně škol!

Zase čtu o tom, jak studenti na Harvardu zcancelovali děkana za to, že přijal místo v týmu Weinsteinových obhájců.

Děkan říká: "Chtěl jsem jim říct, jak je zásadní věc pro demokracii, když i někdo jako Weinstein má právo na obhajobu, ale Harvard o to nestál a studenti taky ne..."

Ou kej. Prý, a to jsem četl někde jinde, jde o to, aby vysoké školy byly "bezpečné prostředí". Jen je to na hlavu postavené.

Jasně že vysoká škola má být bezpečné prostředí, kde vás nikdo nebude mlátit, šikanovat, kde vás nezastřelí a kde vás nebude učitel sexuálně obtěžovat. Ani vás psychicky deptat.

Opravdu?


Kadaň

Nevím, jak se to stalo, ale v Kadani jsem byl poprvé vlastně před několika málo lety.

Zasadím to do kontextu. Narodil jsem se v České Lípě, ale nepamatuju si z toho nic, protože se naši i se mnou přestěhovali do takové té oblasti mezi Prahou a Kolínem, a pak k Nymburku, na kterém je zajímavé, že místní nikdy neřeknou do Nymburku ani v Nymburku, ale vždy a zásadně "do Nymburka" a "v Nymburce". Jedni prarodiče žili kousek odtamtud, blíž ku Praze, druzí na Vysočině.

S těmi prvními jsem často jezdíval po republice. Děda byl z Hané a měl sourozence po celé Moravě, tam jsme jezdili často. Jezdili jsme často do Mělníka, ovšem jak zase tamní vědí, nejezdí se do, ale na, takže i moje babička z mělnické měšťanské rodiny zásadně jezdila na Mělník a říkala, že bydlela na Mělníce.

S rodiči jsme jezdili taky všude možně. Praha, Bulharsko, Maďarsko, Jugoslávie, Německo, severní Čechy a Krkonoše, později i Šumava, ale přesto jsou místa, kde jsme nikdy nebyli.


Protože jsem řekl

Miluju vůni čerstvě posečených sociálních sítí, obzvlášť takhle po ránu.

Když se zadaří a urodí, tak mám hned lepší náladu. Třeba když přes noc dorazí dva Dotazovači, nebo jeden Nárokovač, to se fakt těším, až vstanu a kliknu na "Jste mi šumák" (v anglické verzi se to skrývá pod názvem "MUTE").

Dotazovači, to je fajn sorta lidí, co vám kladou doplňující dotazy k vašim tvrzením, a když odpovíte, tak chtějí, abyste to vysvětlil, protože oni nepochopili, jak jste k tomu došli.

Jo, někdy v dobrém rozmaru odpovím, trošku to rozvedu a je to OK. Ale pravý Dotazovač má v zásobě spoustu dalších doplňujících otázek, kdy už po třetí pochopíte, že ten člověk je úplně mimo, že vychází z podivných premis, udělal chybu v úsudku (třeba zaměnil "potom" a "proto") a jeho "tak mi to teda vysvětlete?" není "já to chci pochopit, protože mi to vychází jinak", ale "já ti chci dokázat, že mám pravdu a ty jsi blbej!"

Kdysi, kdysi jsem tu past nepoznal. Nechával jsem se do ní vlákat, dvacet minut jsem smolil odpověď, kde jsem ukazoval, že tady v tomto bodu udělal špatnou úvahu, vyšel z nepravdivých informací, zaměnil lodyhu za bliznu, zkrátka něco se stalo, a pak se to zhroutilo, jenže Dotazovač není z těch, co hledají chybu u sebe. Kdyby hledal chybu u sebe, tak není Dotazovač. Dotazovač na to odpoví něčím úplně nesouvisejícím, zato strašně obšírným, třeba že za krále Vladivoje se na území Kladska říkalo blizně bliezna, a proto něco, a proto něco jiného, a proto támhleto, jak píše i Trávníček, takže: obhaj své tvrzení!

A najednou tu máte koncil a vrchního pátera Konciliáše. Obhaj se!


Darmo, darmo...

Hele, lidi, já to tam taky včera viděl, to číslo. Kolik to je dneska, to nevím, ale pojďme se o tom nebavit, protože bych se akorát darmo rozčiloval.

Ale bude to takový neučesaný. Nevadí?

Třeba právě teď mě napadá, že mi jednou jedna paní psala, že poznala, že mě něco fakt naštvalo, protože jsem prý použil sprosté slovo v zápisku, a to že je u mě výjimečné. Strašně moc jsem se smál, protože když jsem mezi svými, třeba v práci, tak pro ostřejší slovo daleko nejdu. Ale když píšu, tak občas mám okamžiky, kdy už už výraz nečesaný dere se z hlavy do klávesnice, ale pak to nějak couvne a já napíšu třeba "rozčiloval". Nebo "kletě!" I když mi v hlavě zní něco úplně jiného.

Jenom jsou chvíle, kdy ostré slovo ani v psaném projevu ničím nenahradíš.

Někdy mi připadá, že najmě novináři mají slovník jako dlaždiči. A to urážím dlaždiče možná. Hovor tří cynických novinářů o čemkoli zní jako četba Jana Jeníka z Bratřic. Jen je to míň lyrické. Možná si tím kompenzují, že do článku nemůže jít ani prostá "prdel", a když jo, tak se dva odstavce okolo omlouvá.

Čímž jsem odbočil od tématu, které bylo: darmo bych se rozčiloval!


Faktoid

Kamarád Džoňák to pojmenoval před tím, než to bylo cool.

Seděli jsme v klubu, pili, mluvili, celá partička nás byla, a řešilo se všechno možné, jak už to tak po dvacítce chodí. Tuhle něco, támhle něco, každý s něčím přispěl, já vytahoval z paměti různé informace, co mi tam zapadly, bůhvíproč, a najednou se Džoňák na mne podíval a povídá: "Tyvole, ty jsi hluboká studnice naprosto neužitečných vědomostí!"

Zalíbilo se mi to. Vlastně měl pravdu. Pamatuju si, nevím proč, spoustu střípků, zajímavostí, kuriozit a zjištění, které mi utkvívají v hlavě. Já vím, že je nejspíš nikdy nepoužiju k ničemu užitečnému, ale co nadělám? K čemu mi je, že vím, jak zapálit kostkový cukr?

Víte to? Nevíte? Zkuste si to. On totiž nehoří, jen se škvaří, karamelizuje, prská, ale nehoří. Ovšem je takový trik...

Pamatuju si to od deseti let. Nevím proč.


Riziko

Rizikové aktivity, hmmm...

Víte, co všechno je riziková aktivita, alespoň z hlediska obchodního?

Tak já vám to povím. Nejrizikovější aktivita je jednat s jistou polskou firmou! To vám hrozí, že dostanete infarkt, ujímání a mrtvici najednou!

To bylo tak: