Zeitgeist. Duch doby. Zachycený v nesouvisejících zápiscích, které možná nejsou o téhle době, ale jednou budou.
S umělou inteligencí může být občas velká zábava. Teda, ona se drží hodně zpátky, furt jsou témata, do kterých ji nenatlačíte, ale občas ujede.
Naprostým majstrštykem je umělá inteligence, kterou používá vyhledávač Bing. Ta jako první dokázala simulovat nerudnost a nedůtklivost, a při včerejším hovoru o peckání i argumentační kvality běžného facebookového dezoláta.
Totiž peckání... Ptal jsem se AI na to, jak se jmenuje takový ten pohyb, který dělají někteří ptáci při chůzi. Holubi, slepice a podobní, Jdou dopředu, ale hlavu nechávají na místě, a pak s ní cuknou dopředu. Já vím, proč to dělají, ale chci vědět, jak se tomu říká.
ChatGPT mi laskavě sdělil, že se tomu pohybu říká "peckání". Tak proč ne, možné to je, myslivci a chovatelé mají spoustu zvláštních slov, když třeba slyšíte, že se někomu ovce bahní, tak to neznamená, že vlezla do bláta, ale něco jiného. Problém byl jinde.
Já totiž nenašel žádný zdroj, kde by slovo "peckání" bylo použito pro ten pohyb hlavou.
A když nevíš, tak se zeptej. Já se zeptal Bingu:
Vida, tak i Bing tvrdí, že to je "peckání". A dokonce mi řekne, kde se to nachází. Problém je, že na těch webech, co poslal, slovo "peckání" není. Což pro Bing byla překvapující informace...
Hele, na to, že se prsili, že AI v Bingu umí procházet aktuální web a hledat na něm, tak mi to připadá docela kuriozní, že mi nabízí weby, kde to slovo vůbec není. Chvilku jsem si myslel, že si to plete s peckou (podle toho "peckání v krku"), tak jsem se zeptal, jestli si neplete "peckání" a "pecku". Vytasil se s geniální teorií, že "pecku" je zkrácenina od "peckovice", zatímco "peckání" je od slova "pecka", což je základní jednotka hmotnosti obilí a ovoce. Pardon za zmatek, teď už je to jasné.
Snažil jsem se tedy oponovat tím, co mi sám tvrdil, a voila: Peckání je podle pecky, protože drůbež pecká zrní. Mám snad nějaký zdroj, který by podporoval moji definici?
A v tuhle chvíli mi došlo, že se bavím s digitálním plochozemcem, chemtrailsářem či jiným podobným... S nějakou Janou BING Peterkovou či jiným Zítkem, co autoritativně melou nesmysly a v ontologické nouzi vytáhnou oblíbené: "Zdroj?"
Kašlu na zdroj, tady se ptám já, Bingu!
Hopla, a je to. Slepičář.cz to píše, takže to je... hm, nic. Na webu slepicar.cz není o peckání ani slovo. site:slepicar.cz, ani Bingem, ani Googlem. nic. Plochozemec mě odbývá tvrzeném "tam to píšou, tak si to najdi!"
Ne, nepíšou. Ty to tvrdíš, ty dej důkaz...
Dneska o půlnoci skončí extrémně nechutná éra české politiky.
Měli jsme tu oposmlouvu, aféry, Sládkovce, Babiše, leccos, ale Zemanovo prezidentování zůstane, doufejme nadlouho, obdobím, kdy pokleslost a ubohost nebyla jen náhodnou odchylkou, ale systémovou normou.
Není nic, co by umenšovalo jeho vinu. Nic. Není to pohádka o popleteném králi a špatných rádcích. On nepodlehl jejich vlivu; on si je sám stvořil a formoval. Ovčáček by bez něj byl dál třetiřadý nájemný pisálek, Mynář šíbr okresního formátu a Nejedlý "podnikatel" z devadesátek.
Moji milí předplatitelé.
Jsem velmi rád, že jste to se mnou vydrželi do teď. Moc vám děkuju a vážím si vaší přízně.
Ale právě teď asi nastal moment, kdy se Den1 přežil. Z mnoha důvodů, pracovních i osobních.
Bylo to hezké, a bylo toho dost. A jako náhradu si vám dovoluju nabídnout... podcast.
Já vím, na podobné téma jsem se už vyjadřoval, ale tentokrát to pojďme vzít z jiné strany.
Je zcela nesporné a očividné, že psychiatrie je ve vleku farmakolobby, která prostřednictvím psychiatrů rve své oblbováky lidem, kteří jsou jen zpovykaní, a tak mají deprese, místo toho, aby si šli zaběhat, nebo aby se šli pobavit, nebo aby si našli partnera, založili rodinu, vychovali děti a byli spokojení.
Zejména když všichni víme, že deprese, to je jen takové slovo, kterým si líní maskují svoji lenost a neschopní omlouvají svoji neschopnost a své malicherné problémečky. Že? Protože deprese přeci skončí, když se depresivního jedince zeptáte: "A z čeho máš deprese? Vždyť nemáš žádné problémy! Podívej se na lidi, co mají OPRAVDU problémy, ti na nějaké deprese nemají čas..."
Člověk, který tohle řekne, hřeší na to, že lidé v depresích nemívají sklony k agresivitě.
Ale já v depresích nejsem, tak vám to mohu říct naplno: Vaše zhovadilé rady nikomu a ničemu nepomohou. Nikdy. A pokud je, nedej bože, opravdu myslíte vážně, tak jste, pokud to nevíte, strašlivě namyšlení a ploší lidé.
Chtěl jsem to nazvat nějak vtipně, jako že třeba S Paličkou na masy, ale nechám laciné žerty stranou, protože věc je velmi vážná a jakékoli znevažování by bylo plivnutím do tváře všem ženám, obětem a pronásledovaným...
Ne, nemám na mysli paní Danuši Nerudovou a její trochu nešťastné (ou kej, tak hodně nešťastné) naroubování feministických témat na svou kandidaturu, ať už jde o patriarchální útlak starých bílých vousatých mužů, nebo srdnaté prohlášení o tom, že tak daleko, jako ona, ještě žádná žena v ČR nedošla, a že ona tedy zdvihla pochodeň, prošlapala cestu, ukázala směr... Chápu, proč to řekla, osobně si myslím, že to moc šťastné není a že mnohé ženy došly i dál, ale kdo jsem já, abych to komentoval, že?
O tohle nejde. Jde o úplně jinou fotku.
Pokud neznáte ty pány, tak uprostřed je Havel. Vlevo Kryštof Stupka, LGBTQ+ aktivista a politicky hodně vlevo. Vpravo Honza Palička, komentátor Info.cz a politicky celkem vpravo. Fotí se u příležitosti prezidentských voleb.
Je to tak, třebas je to k nevíře, ale máme, co jsme nechtěli. Teda - my ne, oni jo, a co naděláme.
Ne snad že by mě přímo inspiroval takzvaný komik Kozub, ale nějak se to sešlo, že jsem si to uvědomil.
Tak zaprvé: sleduju recenze na internetu a řídím se jimi. Ne, prosímvás, ne doslova! Nemáte mě, doufám, za idiota. Samozřejmě že je to jen vodítko a nějaký ukazatel, který nemůžete brát jako zjevenou pravdu. Já se s váma podělím o svůj postup.
Teď oči napni a mozek zapni, přichází moudro...
Vezměme jako modelový příklad, řekněme, Booking.com. Booking má hodnocení od 1 do 10 hvězdiček. Když jdu hledat hotel a chci být spokojen - a to já chci být, protože nejezdím do hotelů proto, abych byl nespokojen - tak se logicky dívám na hodnocení.
Dva zásadní problémy dneška, které se netýkají prezidentských kandidátů, Ukrajiny ani ničeho přilepeného.
A shodou okolností jsem u obou z nich na té straně, která mi zjevně vyslouží několik nepříjemných vzkazů.
Ale co už. Na to, abychom se hladili po srstech a foukali si cukr ... kamkoli, na to tu máme sebepotvrzovací bubliny. A když do toho šlápnout, tak pořádně.
Pojďme na to! Dnešní menu: vydavatelé a výtvarníci. V rolích padouchů: technologie!
Chtěl jsem vám napsat, že jsem ráno nesnídal a mám hlad, ale pak jsem si uvědomil, že jsem nezmínil, že na planetě je miliarda lidí, co mají hlad, a na Ukrajině je válka.
Možná jsem vám chtěl napsat, že chci jet na dovolenou, ale pak jsem si uvědomil, že bych se tím dotknul citů všech těch, kteří na dovolenou nemohou.
Anebo jsem vám chtěl napsat, co si myslím o téhle perspektivě, ale pak jsem si uvědomil, že na světě je tolik bezperspektivních lidí, které bych musel zmínit, že...
A víte co? Nemusíte být všichni zticha jen proto, že je na světě utrpení. Můžete se radovat, můžete mít problémy, strasti, bolesti, můžete být naštvaní a můžete být šťastní bez ohledu na to, že je na světě někdo, kdo právě teď trpí.
Protože vy nejste Ježíš a nemáte snímat hříchy světa svým utrpením.
Celé tohle je jen vaše morální berlička, abyste se mohli dojímat: nad krutostí ve světě, nad tím, jak se nad sebou dojímáte, a hlavně nad tím, jak je vaše dojetí šlechetné!
Promiňte - nasral jsem vás? Pokud ano, tak je to dobře, ještě nejste ztraceni.
Teda spíš nechtění.
Já vím, zanedbal jsem vás. Ne že bych na vás snad zanevřel, ale nebyl čas.
A to neznamená, že "není čas" tak, jak to říkají lidi, co si ho nechtějí udělat. Já bych si ho i chtěl udělat, dokonce jsem spal některé noci jen čtyři hodiny, ale vařenou špagetu do kopce neroztlačíš a biologii neočůráš, takže se to zase vyvrbilo někde jinde, no zkrátka - co vám budu povídat!
Naštěstí ta spousta práce vede ke skvělým novinkám. Ale popořadě.
Pozvali mě na VŠ, abych podiskutoval o možnosti Arduina v oblasti umělé inteligence.
Přednesl jsem své "No, nic moc, přátelé..." v šedesáti minutách, a pak nastala volná diskuse, která zanechala víc otázek, než odpovědí, a tak to máme rádi, bo tak je to správné!
Protože otázka umělé inteligence není v tom, jestli se nevzbouří a nenastane nadvláda strojů. Otázka umělé inteligence je mnohem, mnohem širší.
Asi jste slyšeli o samořiditelných autech a jejich dilematech. Totiž: když auto zjistí, že se blíží nebezpečí, a to se může stát i samořiditelnému, protože ani rychlé reakce nedokážou přečůrat fyzikální zákony, tak musí udělat rozhodnutí. A to rozhodnutí může stát lidské životy. Čí životy má obětovat?
Má chránit posádku, nebo chodce? Průzkum, udělaný na toto téma, dopadl nepřekvapivě. Lidé, co uvedli, že by si takové auto koupili, hlasovali pro možnost "chránit posádku", no a ti druzí... Jak jinak, že?
Ale ou kej. A teď si přidejme výhybkové dilema: Má srazit seniora, nebo dítě? Má srazit muže, nebo ženu? A co když venku jde žena s kočárkem a v autě sedí senior, má to napálit do klandru? A když vlevo bude lesbický pár a vpravo heterosexuální? (Myslíte si, že si tuhle otázku tvůrci AI nekladou?) Musejí rozhodnout, čí život má přednost. Ona to ta AI nějak zvládne, ale musí vědět, jak to má zvládat. A musí ji někdo natrénovat a musí jí říct: To nebylo dobře, to bylo dobře.
Koho mají tedy samořiditelné vozy srážet, když už tedy někoho srazí?
