Titulní strana

Hypotéka

cover

Dnešní post inspiroval tenhle tweet, který jsem našel přes Dopravního poradce:

tweet

Jako člověk, co má hypotéku na 15 let a vydělává na ni v práci, která ho baví a naplňuje, jsem fakt rád, že tu hysterii za mne odpracují takovéhle @nevtipné.

Přemýšlel jsem, jestli bych neměl trochu zaRecmanit a obvinit ji z nějakého sockasplainingu nebo ratracesplainingu. Jako že většina, otrávená z toho, že musí chodit do blbý rachoty, poučuje menšinu, která dělá svou práci ráda, o tom, že svoji práci vlastně nenávidí. Ale bití na poplach přenechám potřebnějším…

A tak se vlastně vrátím jen k tomu, co jsem říkal už mockrát, a to je kuriozní vztah k hypotékám. V České republice, kde se lidé drží svých jistých dědičných gruntů a domů jak hovno košile, je hypotéka synonymum pro zlo. Jéžišmarjá, třicet let něco platíš, nesmíš se zpozdit, no hrůza.

To se to pindá z rodinného okálu, co jste si za bolševika postavili, že? Ale nějaká rada nebyla by?

No samozřejmě že by byla: Přeci nájem!

Tak si to shrneme: Budete platit hypotéku třebas 15 tisíc. Budete muset vydělávat na hypotéku, a ať je to podle Vaňkové: budete na ni vydělávat v práci, kterou nesnášíte, protože když nebudete splácet, tak vám to banka sebere. Ale můžete jít místo toho do nájmu, který bude klidně 15 tisíc. Budete muset vydělávat na nájem, budete na něj vydělávat v práci, kterou nesnášíte, protože když nebudete splácet, tak vás domácí vyhodí.

No a po třiceti letech budete mít u hypotéky vlastní bydlení, u nájmu budete mít co přesně? Jo: nic!

Nějaký rozdíl jsem přehlédnul? Jo, jeden drobný: Banka chce, abyste jí spláceli, a jste pro ni důležitější jako někdo, kdo platí, takže je ochotnější se domluvit na nějakých krátkodobějších ústupcích. Pan domácí má byt jako investici a chce, aby mu nesla, takže ho nezajímáte vy konkrétně, ale nájem na účtu. Kdo mu ho platí, to je mu jedno. Nájemníka sežene.

Ale z rodinného domku po rodičích se to radí snadno… Kdepak hypotéka, to je zlo!

Odkaz na článek

Blbé

cover

Tady vidíte, jak je důležitá diakritika, protože dnešní téma není ani “blbe!”, ani “blbě!”, ale “blbé”. Ne že by téma bylo blbé, ale článek bude o věcech, co jsou blbé.

Třeba o tom, že je blbé, že na auto budu čekat do července. Ne že bych do té doby nemohl jezdit, ale je to blbé, no. Člověk se těší a musí čekat, a to jeho těšení nezvětšuje, ale otravuje.

Blbé je i to, že budu muset prodat staré. Ne snad že bych se s ním nechtěl rozloučit, ale je s tím spousta opruzu. Blbé je prodávat ho někomu, koho neznám. Blbé je i prodávat ho přes nějaký obecný bazar. Nevím jak vy, ale já tenhle svět autobazarů nemám rád. Jakmile se k němu přiblížím, tak úplně cítím fyzickou protivnost. Sice už nenosí teplákové soupravy a zlaté řetězy, ale jako by to tam furt bylo v nátuře lidí, co se okolo toho motají.

Blbá faktura mi přišla včera na “překlepovou” adresu na GMailu. Že jsem prý udělal jízdu s Boltem v trvání jedné minuty z adresy Nad Kolčavkou 8 do adresy Nad Kolčavkou 8 za 70 Kč. Blbé na tom je, že jsem se u Boltu nikdy neregistroval, nikdy jsem jejich aplikaci nepoužil, a ačkoli mám sto chutí použít “zapomenuté heslo” a někomu ten jeho účet sebrat, tak zase vím, že to není úplně košer. Takže ho nemůžu ani zrušit, ani nic, a to je blbé.

Facebook totálně zblbovatěl. Nejen že mi cpe nesmyslné reklamy a stále dokola stejné posty, zároveň omezuje dosah mých, a některé moje starší schovával v časové ose i mně. Zachoval jsem se tedy tržně: oni mají právo změnit algoritmus jak chtějí, já nemám nárok cokoli očekávat, tak zní pravidla, no a moje svoboda zní: Nepoužívej to. Takže to nepoužívám. Jen jsem propojil tuhle stránku s Facebookovou stránkou Den 1, tak pokud tam jste, dejte si její sledování…

Blbé, až nejblbější, je to, že jsem poslední dny strašně unavený. Ne snad fyzicky, ale psychicky. Něco mezi melancholií, únavou a chandrou. Blbé na tom je, že mám v hlavě spoustu nápadů, co bych chtěl dělat, ale nemám v sobě sílu a chuť je udělat. Já vím, že se to stává, že to přejde, ale je to blbé.

Snad aspoň vy to nemáte blbé.

Odkaz na článek

Link

cover

Včera jsem tu zmínil experiment s “exkluzivní”” zprávou. Kromě experimentu, kdy jsem sledoval, jak dlouho ta “exkluzivní zpráva” zůstává fakt exkluzivní, tj. že o ní jiná média neinformují, jsem sledoval i to, jak se k téhle zprávě jiná média postaví, hlavně ta velká.

Hned na začátku informovaly SeznamZprávy a už v perexu měli “Informaci přinesl server Info.cz” s proklikem přímo na článek. Zdrojování na jedničku

Deník N odkázal. Odkaz vedl přímo na článek, jako zdroj zprávy bylo napsáno, cituji, “(iHNed/Info)”, odkaz vedl ze slova “Info”. Za ten podivný zdroj dávám s přimhouřením oka jedna mínus… No dobře, napsali tam iHNed, neodkázali na něj, napsali ho jako první, netuším proč, tak nepřimhouřím: Za dvě!

Což nás přivádí k exkolegům z HN. HN měly dlouhodobou bolest, totiž že kvůli workflow z textů mizely odkazy a musely se tam zpětně ručně doplňovat. Což nejen zdržovalo, ale taky to utvrzovalo printové autory v postoji, že odkaz je zbytečnost. Takže iHNed napsal, uvedl tam, že informaci přinesl server Info.cz, ale odkaz aby člověk pohledal. Za tři, přátelé, za tři. Po půl hodině tam už odkaz byl, tak si to zlepšili: furt trojka, ale s malým plusem a motivační poznámkou příště tam ty odkazy dejte rovnou!

Lidovky udělaly stejnou věc, totiž napsaly, že zdroj je Info, ale bez odkazu. Proto ani já neodkážu a uděluju tři mínus, protože tam ten odkaz ani nedoplnili.

Echo24 udělalo totéž co Lidovky. Jmenovali, neodkázali, nedoplnili. Stejné chyby, stejné tři mínus.

Forum24 odkázalo přímo na zprávu. Taky za jedna. Stejně jako třeba iRozhlas, na rozdíl od své mladší větší sestry z Kavek, ti uvedli zdroj, neodkázali, a tak si stoupnou támhle k Echu a Lidovkám…

Četka samozřejmě bryskně zmonitorovala, vydala a odkázala. Dělají to dlouhodobě, nemůžu nic vytknout, za jedna.

Z Četky to převzalo Aktuálně. Bohužel, nedá se odkázat na konkrétní bod v timeline jejich “Právě se děje”, takže neodkážu. Zpráva byla podepsaná “Zdroj: ČTK”. OK, Aktuálně to (většinou) umí, jedna mínus.

Novinky zprávu zabudovaly do svého textu bez uvedení zdroje a tváří se, že na to přišly samy. Za pět.

A konečně iDnes, ten zprávu přinesl a jako zdroj označil Novinky. Aspoň odkázali. Za čtyři.

Odkaz na článek

Exkluzivní

cover

Exkluzivní informace, kterou jinde nenajdete. Ale fakt!

Bylo mi v posledních letech poslouchat (tohle je staročeská vazba, tak mi nepište, že tu mám chybu, a čtěte to jako “musel jsem v posledních letech několikrát přetrpět…”) názory mediálních mogulů stran placeného obsahu. A vždycky, vždycky se to neslo v duchu “my to tak nějak opatrně zkoušíme…”

Už jsem to psal: Není nic jako “opatrně zkoušíme”. Buď to děláte, nebo to neděláte. Ale ještě vtipnější bylo to pokračování.

“My zkoušíme zpoplatňovat zpravodajství” (jako vážně? A nezkoušíte zpoplatňovat třeba hluk aut a cinkání tramvají?) “… převážně teda naše exkluzivní zprávy!”

Nezlobte se na mne, možná budu znít hrubě, ale u toho posledního výskytu jsem se nepokrytě smál. “Exkluzivní zprávy jsou co, podle vás?” Prý zprávy, které mají jako první. Fakt nechci znít povýšeně nebo arogantně, ale tady jsem se už neudržel a natvrdo se zeptal, jestli si všimli z té výšky ředitelské kanceláře ve vydavatelství, že vydaná zpráva je de facto veřejný majetek a že nějaká exkluzivita byla možná jeden den u papíru, někdy jen půl dne, a na internetu je to tak dvacet minut?

Byl smutný, pan ředitel, to nemohu říct. Ptal se mě, jak by to mohli omezit. Ne, jako vážně: jak by to mohli omezit! Jako že napíšou zprávu, předplatitelé si ji přečtou, ale nikomu ji neřeknou, nikam ji nenapíšou a nikdo se o ní nedozví. Už jsem nechtěl být zlý, a tak jsem jen připomněl, že někteří předplatitelé jsou novináři, a ti tu zprávu - samozřejmě ne doslova, ale tu podstatnou informaci - prostě napíšou po svém, někam zavolají, aby si ji ověřili, a vydají ji. Na nepoloženou otázku jsem odpověděl: “Ne, nezměníte to, takto to je a už to tak bude vždycky. Musíte svůj prodejní model stavět na něčem jiném!”

Zbytek našeho hovoru si nechám pro sebe, není to podstatné, a to výše napsané demonstruju na jednom nedávném příkladu.

Na INFO.cz jsme napsali, že ministr Hamáček je mamlas. Ne, promiňte, to nebyla ta exkluzivní zpráva, to se ví. Napsali jsme, že Hamáček odvolal Netolického. Měli jsme tu informaci první a pustili jsme ji ve 12:56.

Ve 13:20 zprávu vydaly SeznamZprávy. Já si toho všimnul ve 13:26. Trvalo to tedy kolik? Ano, správně, trvalo to 24 minut.

24 minut exkluzivity zprávy.

Pokud chcete prodej obsahu stavět na exkluzivitě, tak prodáváte těhle 24 minut. To je životnost “exkluzivní zprávy”, tipuju, že to bude tak zhruba průměr. U větších bomb to bude ještě kratší doba. Teď to vynásobte koeficientem “počet exkluzivit za měsíc”, a výsledek vynásobte koeficientem “podíl takových zpráv, u nichž fakt, že je víte o 26 minut dřív, má nějaký výrazný efekt”, a získáte hodnotu exkluzivity zpráv.

Fakt, zamyslete se, jestli nebude lepší prodávat něco jiného, než prchavou naději na půlhodinový pocit vím to dřív než vy.

Odkaz na článek

Svoboda

cover

Lidi nemají problém se svojí svobodou. Tu chápou většinou intuitivně, někdy sice poněkud extenzivně, jako že “já si můžu dělat co chci”, ale chápou.

Mnozí mají ale problém se svobodou druhých. Když to řeknu hodně vulgárně, tak: “Já si můžu dělat co chci, ale támhle X, s tím by se mělo něco dělat, vždyť on si dělá co chce!”

Svoboda slova pak znamená, že já si můžu říkat, co si myslím, a nikdo mi v tom nesmí bránit. V extenzivním výkladu pak “nikdo nemá právo mě neposlouchat!” Ovšem támhle X, ten si říká, co si myslí, ale on si myslí samé nesmysly. To by se ale nemělo trpět, protože jeho názory jsou škodlivé, to snad všichni vědí.

Situace se má tak, že buď může svoje názory psát Okamura, Volný i A2larm, nebo není svoboda slova. Všechny zvolené příklady jsou pro někoho extremistické, dokonce i protidemokratické. A2larm jede svůj svatý boj proti kapitalismu (díky němuž, nutno podotknout, nevychází jako cyklostylovaný samizdat, ale jako periodikum, dotované nenáviděným systémem), Okamura jede svůj svatý boj proti kde čemu, zejména proti nenáviděné demokracii, která umožňuje, aby se sem dostali uprchlíci. Volný jede svůj svatý boj proti demokracii, která umožňuje, aby i burani měli zástupce v parlamentu. A tak dál.

Pak se tlačí na sociální sítě a podobná média, aby bránila projevům extremismu, což je za A velmi vágní canc, protože je naprosto nekonkrétní, a co je nekonkrétní, to je amorfní a tvar tomu dá ten, kdo nejvíc řve, a za B technický nesmysl, protože internet je fakt svobodný, a jakékoli omezení se s menší či větší námahou dá obejít.

No a když se zatlačilo a sociální sítě začaly bránit a mazat, tak co? No jasně, budíček! Najednou si všimli, ačkoli to bylo od začátku jasné, že když je někde naprosto neurčitá hranice, tak její hlavní vlastností je, že nikdy nevíte, jestli jste před ní, nebo za ní.

My nejsme extremisti, to tamti jsou. Tamty zakažte!

My bojujeme za svou svobodu, tamtěm ji omezte!

Kecy. Pokud bojujete za svobodu, musíte bojovat i za jejich, ačkoli víte, že oni (a je jedno, jestli Okamura, Mlaus nebo A2larm) by nejradši tu vaši omezili. Jakmile si zvyknete, že “jedny” omezíte, tak si můžete být jisti, že nevíte dne ani hodiny, kdy zrovna vy budete ti “jedni”.

PS: Máte pocit, že vás někdo umlčuje? Že je váš názor “nepohodlný”, a proto “ho umlčují”? A píšete o tom na veřejná místa, jako je Facebook nebo web? Aha, aha… V takové situaci nejde o projev omezení svobody slova, ale o starý dobrý megalomanický blud.

Odkaz na článek

Znaménko

cover

Sobotní ráno jako malované, před cestou za rodinou. Koukám se na mobil, a exkolega Peroutka mi píše, že nevidí předplatné.

Tak to jdu kontrolovat. No, nevidí. Ani jiní ho nevidí…

Sobota nesobota, volám vývojářům, protože tohle je průšvih. Vývojáři zasahují, dvacet minut to trvalo, takže asi v devět ráno bylo opraveno. Ale horká chvilka.

Rodina ale volala. Večer jsem se konečně dostal k mailu, a tam dvě stránky zpráv o tom, že lidé neviděli předplatné. Tak jsem se všem, hezky jednomu po druhém, omluvil.

Víte, co bylo příčinou? Ne, nebyla to vadná elektronka z Katody Holomóc. Jen někde v kódu bylo mínus místo plus.

Taková blbost, co?

Promiňte.

Odkaz na článek

Marně...

cover

Ve vztahu média - čtenáři je zajímavé sledovat, jak jedni nechápou druhé.

U médií hraje roli přesvědčení, že když se to přeci napíše a je to zásadní, tak si to lidé přečtou, pochopí to a podle toho se zařídí.

Jenže lidé si to nepřečtou, pokud to neuděláte zajímavé. A k zajímavému je v tzv. seriosních médiích zakořeněný odpor: když je to zajímavé, tak to přeci není seriózní, je to povrchní, bulvarizace, podbízení… Redakční šaman a vševěd Martin D. říkal: “Naše noviny se nečtou, ty se studují!”

Ale když si to přečtou, tak to často nepochopí, protože funkční gramotnost je poměrně málo rozšířená, a ještě je torpédovaná psychologickým jevem, zvaným “čtu tam, co tam chci číst”.

Čerstvý příklad za všechny: Hamáčkova kauza, co vystřelil Seznam. Přišli se silným obviněním, slíbili důkazy, a pak pustili něco, co podporovalo část příběhu, ale ne to ono silné obvinění. Jasně, v pohodě, i bez toho by to v civilizované demokracii bylo dost na to, aby se Hamagén poroučel, ale není to to silné obvinění. Což není nic proti ničemu, třeba to Seznam ještě vytáhne, vyčkejme času, ale teď, když tohle píšu, není veřejně známo nic, co by to obvinění podpořilo.

Sociologicky nereprezentativní vzorek na mém Twitteru reagoval ale celkem zvláštně. Totiž že to nevadí, že se nepotvrdilo TAMTO, ale ukázalo se, že prostě lhal, takže… Ano, lhal, ale já se ptám na TAMTO, jak Seznam tvrdí, že to má futrované a má důkazy a svědky. No a jak jinak by to bylo? On to popřel, teď se ukázalo, že lhal, tak co je na tom k nepochopení? No, on popřel A, B a C, ukázalo se, že lhal v A a B. Je pravděpodobné, že lhal i v C, ale to není důkaz.

“Měl jste sexuální styk s ovcí?” - “To není pravda!” - “Takže to popíráte?”

Ou kej. A pak vidím článek s grafem růstu státního dluhu, sdílený s vysloveným přesvědčením, že “teď už to lidem musí dojít a na podzim Babiše nemůžou přeci volit.”

Pojďme si brnkat prstama na hubu a dělat hromadné param pa pam ram pa pam, protože to je tak celé, co se s tím dá dělat. Svět se změnil a i když budeme tvrdošíjně lpět na postupech, co sto let fungovaly, mávat červenou lucernou a volat STŮJ!, nestane se to.

Param pa pa dam!

Odkaz na článek

To jsem neviděl!

cover

Znáte ten, jak na ostrově lidojedů ztroskotají tři, totiž Američan, Rus a Čech?

Jasně, asi deset takových je, tak který myslíš?

No myslím ten, jak náčelník každému z nich dá dvě křišťálové koule a řekne jim: “Pánové, sice jsem lidojed, ale sjezdil jsem půl světa a mám za sebou dvě prestižní univerzity, takže vás ušetřím a propustím, ale pod jednou podmínkou: Musíte mi s těmi křišťálovými koulemi ukázat něco, co jsem ještě neviděl!” A zavře je každého do jedné chýše a nechá jim týden času.

Po týdnu vleze do chýše k Američanovi. Ten něco zamumlá, koule se vznesou do vzduchu a jedna krouží kolem té druhé. Náčelník není uspokojen: “To jsem už viděl, sorry…”

Pak jde do chýše k Rusovi. Ten máchne rukou, z koulí začnou sršet blesky a v chýši je cítit ozón. Náčelník zas jen mávne rukou a praví: “To je staré, to jsem viděl.”

Nakonec jde do chýše k Čechovi, ale není tam ani minutu, vyběhne ven a volá: “Tak to jsem neviděl, tohleto! Seděl v chýši, nikam nechodil, ve dne v noci jsme ho hlídali - a ten debil jednu ztratil a druhou rozbil!”

No, tak tohle mě, nevím proč, napadlo, když jsem chtěl tak nějak v kostce shrnout poslední události kolem české vlády.

Odkaz na článek