Den 1

Příspěvky: 43 • Cena: 50 CZK měsíčně

Ukázkové vydání zdarmaO Dni 1Příspěvek pro autora

Zeitgeist. Duch doby. Zachycený v nesouvisejících zápiscích, které možná nejsou o téhle době, ale jednou budou.

Námět na existenciální horror

Inženýr N. pracoval dlouhá léta ve fabrice na manažerském postu. Navíc krátce po revoluci vstoupil do politiky. Nejdřív do té komunální, pak se propracoval do krajské, dokonce i jedno období v parlamentu seděl. Nebyl úplně neznámý, svého času se v televizi vyjadřoval k nějaké problematice pletacích strojů, či co to bylo jeho oborem, takže si lidi jeho obličej spojovali s jeho jménem.

Dalo by se říct, že byl relativně, v mezích pravidel, známý. Ne snad celebrita, ale známý.

Moc se toho o něm nevědělo. Že má manželku, dvě děti, bydlí v nějakém krajském městě v rodinném domku v lepší čtvrti, který ale nijak extra nepobuřoval, takže nepřišel do řečí, že krade. Dokonce i bývalí podřízení a zaměstnanci v jeho fabrice na něj vzpomínali jako na spravedlivého a rovného chlapa.

A tohodle inženýra jednou při pohledu na politickou scénu chytla taková myšlenka. Takové, řekl bych, duševní pnutí. Nechal si to projít hlavou, a druhý den večer se o tom zmínil manželce. Ta se, k jeho velkému překvapení, nerozesmála ani nezačala ječet, že se zbláznil, ale úplně normálně mu řekla: "Tak jo, však kdo jiný by toho prezidenta měl dělat? Zkus to!"

Ještě asi týden si s tou myšlenkou hrál, a pak to řekl novinářům.Na otázku, s čím že tedy hodlá před voliče předstoupit, řekl něco takového obecného, něco jako "pozitivní vize, slušnost, rozvoj" a takové ty věci. Pak jel domů, chvilku si četl a šel spát, jako každý večer.

Druhý den ráno se probudil, po paměti došel do koupelny, rozsvítil, stoupnul si k umyvadlu, pustil vodu, podíval se do zrcadla - a v tu sekundu jím projelo strašlivé leknutí, jako kdyby snad voda probíjela nebo do něj hrom bacil: v zrcadle viděl, že za ním někdo tiše stojí!

Každá sekunda byla jako rok. Inženýrovi N. běžela hlavou asi tak miliarda myšlenek naráz, do toho někdo pouštěl zásadní okamžiky jeho života, krve by se v něm nedořezal.

Možná to byla minuta, možná rok, to už nikdo nezjistí, ale když pan inženýr nabyl opět vlády nad svým tělem, tak se otočil a zařval. Nezvaný host nehnul brvou. Dál stál, nic neříkal. Inženýr k němu natáhl ruku - snad doufal, že jen spí a tohle je noční můra. Jenže ruka nahmatala skutečného živého člověka.

V tu chvíli si inženýr N. uvědomil, že slyší cizí dech. Není to tedy přelud, a pokud ano, má velmi propracované smyslové efekty.

A vzápětí si uvědomil ještě jednu věc, totiž že toho muže zná. Ne osobně, ale jeho tvář. Vypadal skoro jako brněnský herec a režisér Břetislav Rychlík!


Dickobraz

Hošek posílá kolegyním dickpics. Hmm.

Prosímvás, já tomu nějak nerozumím. Možná jsem jen málo estét, nebo hodně estét, a tak nějak počítám s tím, že se odpovědi asi nedočkám, ale potřeboval bych to vysvětlit.

Není mi totiž jasné, co se odehrává v hlavě někoho, kdo si vyfotí, ehm, penis, a tu fotku někomu pošle. Ne, nedovedu si představit scénář, ve kterém někdo odešle někomu, předpokládejme, že ženě, která není jeho partnerka, fotku svého ohanbí, a adresátka se na to podívá a řekne si: "Hmmmm, ale to bych chtěla vidět ještě jednou, a naživo!"

Podobně jako Kryton z Červeného trpaslíka, tak i já mám takový dojem, že to není, řekněme, krajinka v Posázaví, západ slunce za kostelíkem, lán slunečnic nebo něco jiného, oku milého. 


Vystavování červené karty

Jiřímu Ovčáčkovi v provedení Spojených Jednotných Sil Asociace public relations pod vedením markýze de Sade...
(Olej na plátně)

Fakt jsem si myslel, že zase Aust rozvibroval čakry a měl titulkově-kreativní chvilku, a vono ne! Ona to opravdu APRA napsala do titulku celého toho dopisu.

Otevřený dopis, který je zbytečný ještě o kousek víc, než je blbý, se fakt jmenuje "Asociace public relations vystavuje červenou kartu Jiřímu Ovčáčkovi". Vidím to, vymalované jako lunetu v Národním, nějakým Hynaisem nebo jinou Úprkou: Vlevo Asociace, personifikovaná postavou Matky Všeho PR (prostovlasá, nahoře bez, prostě klasika) vystavuje červenou kartu. Kolem ní stojí různí členové Asociace v hrdinských pózách: někteří vzdorují nepříteli, jiní podporují Matku a další burcují lid. Vpravo pak je Jiří Ovčáček, personifikovaný postavou Jiřího Ovčáčka, jak si čistí brýle, protože má dojem, že snad špatně vidí. Uprostřed to pozoruje z řiditelné vzducholodi hrabě Zeppelin a celé to pak vkusně rámuje jemná hnědá linka, symbolizující hrdinný postoj APRA vůči Jiřímu Ovčáčkovi.

A má to úspěch, to ne že by ne! Petice hravě přeskočila již dva roky probíhající petici proti pokusům na zvířatech!

Jenže se člověk nemůže zbavit jisté pachuti v hubě, jestli mi jako rozumíte. Označit Jiřího Ovčáčka za neschopného mluvčího zrovna 18. října není nic proti ničemu, ale pokud to je roku 2021, člověk se neubrání jistým otázkám.


Otázky za 100

Znáte to z televizních soutěží: "A já bych si vzal ty Hrady v Porýní... za 300"

Seděl jsem v autě, na Radlické, v zácpě, a poslouchal to v rádiu. A jako u AZ Kvízu a dalších soutěží jsem měl co dělat, abych nehulákal správné odpovědi předem. Ale po pravdě, tady nebyl problém zapeklitost dotazů, ale jejich repetitivnost. Podivnější vědomostní soutěž jsem nezažil.

Který král založil univerzitu v Praze? Karel IV. Vy jste zmínil Karla IV, myslíte si, že založil univerzitu? Ano. To založení univerzity, o němž mluvíte, to udělal Karel IV? Ano. Vy jste ve své odpovědi naznačil možnost založení univerzity Karlem IV., máte pro to nějaké indicie? ...

Ale než k tomu došlo, tak přečetli pravidla soutěže. Teda - tři úvodní sdělení:

  1. Není schopen vykonávat žádné pracovní povinnosti
  2. Prognóza je krajně nejistá, a proto možnost návratu k pracovním povinnostem v následujících týdnech je málo pravděpodobná
  3. Ve středu 13.10. brzy dopoledne bylo toto sděleno vedoucímu lunaparku.

To je naprosto jasné, ne? Chcete ještě něco vědět?


Z hroznů...

Tak jsem si říkal, že bych vám mohl ukázat některé další Gazetistí autory.

Já vím, já vím, předplatné a tak, ale všechno to jsou tituly, u nichž věřím, že si své předplatitele najdou.

Třeba pokud máte rádi hry, tak je vaší povinností (ano, přímo občanskou a hráčskou povinností) začít sledovat Honzu Modráka aka Bludra a jeho newsletter Modrák a hry. Nulté vydání jeho newsletteru vyšlo v sobotu a je k dispozici celé a zdarma. To abyste viděli, do čeho jdete.

(Jo, jasně, i já tu mám jeden článek zdarma.)


Objektivita

Pravil nám tuhle jeden pán v komentářích k článku, že "dobrého novináře a komentátora dělá objektivita".

To tak krásně zní, že? Objektivita, vyváženost... Kritické myšlení...

Dobrého novináře v první řadě dělá vědomí limitů vlastní objektivity.

Člověk, který něco popisuje, nemůže být absolutně objektivní. Objektivní je teploměr, když ukazuje teplotu. Ten nemá vlastní názor, postoj, zkušenosti, osobnost, náladu, ten je striktně objektivní. Novinář je člověk, ten je vždy subjektivní a objektivitě se může pouze blížit.

Dobrý novinář by měl umět odhlédnout od všech svých předsudků a postojů a všechno by si měl ověřit. A taky to dělá. Ale opravdu dobrého novináře z něj dělá až pokora k faktu, že se může mýlit a že se může nechat unést, aniž by to bylo vědomé či úmyslné.


Objektivita

Pravil nám tuhle jeden pán v komentářích k článku, že "dobrého novináře a komentátora dělá objektivita".

To tak krásně zní, že? Objektivita, vyváženost... Kritické myšlení...


Podlehl jsem

Přiznám se - podlehl jsem tomu taky. Když jsem viděl, jak ho v neděli vezou, bezvládného, na KARIM, měl jsem stejný dojem jako většina: Fuj, nechte ho být, vy hajzlové, tohle je hanebné, hanobení, trápíte nemocného...

A pak začaly chodit různé informace, včetně těch, co jsem popsal před pár dny, a ten automatický soucit, co člověk cítil, když si myslel, že věci jsou tak jak vypadají, vyvanul.

Helejte, osm let neudělal Miloš Zeman v roli prezidenta nic, ale lautr nic, o čem bych si řekl: "To udělal dobře!" A není to tím, že mu neuznám, protože ho nesnáším. Jsou lidi, které nesnáším, a přesto jim uznám velké věci, komu čest, tomu čest.

Zemanovi bych rád přiznal v prezidentském úřadu něco... Ale fakt nevím, co by to mohlo být. Vším, doslova vším se snažil, aby rozdělil společnost, aby se vysmál novinářům, aby se vysmál intelektuálům, aby se vysmál lidem, co pohrdavě označuje za kavárnu, aby někoho naštval, urazil - a aby si užil pocit, že se zase o něm hovoří.


Dědím půl státního statku...

... řekl mi to prezident! Nikdo jiný u toho nebyl, protáhl mě tam Vráťa přes ochranku zadem, takže mě nikdo neviděl. Je to naprosto legitimní, mám z toho fotky, které vám neukážu, a fotil nás Vráťa, a ten vám ty fotky taky zatím neukáže, než mu Jirka nainstaluje fotošop.

Pan prezident vtipkoval, klasiky citoval, a pravou rukou mi podepsal své rozhodnutí, které jen chvilku předtím nadiktoval do květináče a vytiskl na EKG.

To se mám.

A kdo bude pochybovat, toho si podá paní Ivana.


Kulturní války

Mnohokrát jsem to psal, mnohokrát jsem to říkal, a trvám na tom furt: Nejvýraznější, přímo erbovní rys bolševiků je, že hlasitě obviňují své protivníky (buržoazii, pravici, konzervativce, Západ, ...) z toho, co sami velmi intenzivně dělají.

Sovětský svaz zbrojil na plné kule, a TASS nás zásoboval zprávama o tom, že Západ neustále roztáčí kola zbrojení.

Tiskové orgány ÚV nás informovaly s chutí o potlačování demonstrací na Západě, o policejní brutalitě, o tom, jak jsou oponenti režimů na Západě pronásledováni, jak jsou pošlapávána jejich lidská práva, jak jejich agenti překračují hranice, aby u nás dělali sabotáže...

Přitom všechno, ale doslova a do písmene všechno, dělali sami. Včetně toho hrdinného kapitána Minaříka, co šel páchat atentát na Svobodnou Evropu.

Nezměnilo se nic. Když jste slyšeli komunisty, jak ústy svého generálního tvrdili něco o tom, že oni vždycky podporovali živnostníky a názorovou pluralitu, tak jste mohli tak akorát řvát. Smíchy, nebo vzteky.