Problém poděkování

Před časem jsem zahlédl na Twitteru geniální myšlenku (ano, ironie).

Bylo to v rámci jedné z mnoha probíhajících kulturních válek. Konkrétně se pohoršil kdosi z Církve Svatého Piciglu. V kulturní válce se pohoršíte ajn cvaj, a čím větší békovina to je, tím kvalitnější šarvátka vznikne.

Šlo o konkrétní případ: město, ulice, chodník, křižovatka, přechod pro chodce. Chodec přichází, auto přijíždí. Řidič zastaví, ukáže chodci, že o něm ví a že má jít, chodec vstoupí do vozovky, koukne na řidiče a mávne mu, jako že děkuje.

Nevím jak vy, ale já to přesně tak dělám. Když řídím, tak zastavuju a pouštím. A rukou ukazuju, že může jít. Není to "dělej, dělej", ale normální pokynutí: Vím o tobě a nepřejedu tě, prosím, můžeš přejít...

Když mi chodec mávnutím odpoví, jsem rád. Když ne, tak ne - není to jeho povinnost. Je to jen milé gesto.

Když přecházím a řidič přibrzdí, tak přejdu a zvednu ruku, abych dal najevo, že si rozumíme a že děkuju.

Že děkuju?!?!