Problém poděkování
Před časem jsem zahlédl na Twitteru geniální myšlenku (ano, ironie).
Bylo to v rámci jedné z mnoha probíhajících kulturních válek. Konkrétně se pohoršil kdosi z Církve Svatého Piciglu. V kulturní válce se pohoršíte ajn cvaj, a čím větší békovina to je, tím kvalitnější šarvátka vznikne.
Šlo o konkrétní případ: město, ulice, chodník, křižovatka, přechod pro chodce. Chodec přichází, auto přijíždí. Řidič zastaví, ukáže chodci, že o něm ví a že má jít, chodec vstoupí do vozovky, koukne na řidiče a mávne mu, jako že děkuje.
Nevím jak vy, ale já to přesně tak dělám. Když řídím, tak zastavuju a pouštím. A rukou ukazuju, že může jít. Není to "dělej, dělej", ale normální pokynutí: Vím o tobě a nepřejedu tě, prosím, můžeš přejít...
Když mi chodec mávnutím odpoví, jsem rád. Když ne, tak ne - není to jeho povinnost. Je to jen milé gesto.
Když přecházím a řidič přibrzdí, tak přejdu a zvednu ruku, abych dal najevo, že si rozumíme a že děkuju.
Že děkuju?!?!
Tady byl ten kámen úrazu. Dotyčný se strašlivě rozohnil (možná dotyčná, kdo si má všechny tyhle krásné okamžiky milého člověčenství pamatovat?!), že někdo děkuje autu, že zastavilo, ale přitom to je jeho povinnost! Tak za co jako děkuje?!
Protože děkovat autu je úplně mimo... Může být rádo, že na něj nebylo napliváno, protože města patří lidem, ne autům, a tak dále, blablablá...
Zaprvé - fakt nesnáším tuhle zkratku: Auto zabíjelo, auto zaparkovalo... Auto není autonomní, nemá vlastní vůli a ani vlastní rozhodování. Až na úplné marginální výjimky to vždycky dělá člověk. Řidička, řidič.
Rozhořčení nad tím, že někdo děkuje něčemu tak zlému, co slouží jen k tomu, aby zabíjelo, nechám klidně stranou; to jsou duševní pochody člověka, který a priori auta nesnáší, a potažmo i lidi, kteří je řídí atd.
Jako chodec neděkuju autu. Děkuju tomu, kdo ho řídí.
V nedávné kulturoválečné "šarvátce u kóty 30" jsem zaznamenal hezky upřímné vyjádření jakéhosi automata. Třicítka je prý jen symbol. SUV je jen symbol. Jim nejde o to, aby městem jezdila malá auta a pomalu, jim jde o to, aby řidičům znepříjemňovali život (to cituju doslova!), soustavně a intenzivně, a dělají to proto, aby si lidé rozmysleli, jestli si vůbec auto pořídí. Pokud, podle jejich logiky, si někdo bude rozmýšlet koupi auta, tak fakt, že tomu autu někdo může kdykoli vypustit pneumatiky a že ho bude někdo někde blokovat a že ho v městě nebude moct používat, a když ano, tak pomalu a za úmyslně ztížených podmínek, přispěje k tomu, že si ho nakonec nepořídí.
Opakuju: cílem je srát řidiče tak, aby si lidé radši auto nepořídili. Ne, to není moje interpretace, to je téměř doslovná citace nějakého duševypustila.
Ale pojďme zpátky k poděkování, protože o to mi jde.
Po pravdě mě trochu překvapila ta logika: Za co děkuješ, když ten člověk udělal jen to, co musí udělat? On ti neprokázal žádnou milost, on jen splnil svoji povinnost...
Než se pustíme do debat, co musí a nemusí, tak s dovolením ocituju příslušnou pasáž zákona, přeloženou do lidštiny policejní mluvčí.
Řidiči se musí neustále plně věnovat řízení a sledovat situaci v provozu (chodníky jsou také komunikace, a proto by měli motoristé sledovat i chování chodců na chodníku). Dále řidiči musí umožnit chodci, který je na přechodu nebo ho zřejmě hodlá užít, bezpečně vozovku přejít, nijak ho nesmí ohrozit či omezit. Proto se musí přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohli vozidlo zastavit. Sníží-li rychlost jízdy nebo zastaví-li před přechodem, tak pak musí učit totéž nejen řidiči dalších aut jedoucích stejným směrem, ale i řidiči protijedoucích vozidel. Na přechodech pro chodce a bezprostředně před nimi se nesmí předjíždět. Motoristé také nesmí ohrozit chodce přecházející pozemní komunikaci, na kterou odbočují. Rychlost jízdy v obci je obecnou úpravou stanovena na maximálně 50 km/hod., to však neznamená, že se všude může jezdit touto rychlostí. Řidič musí rychlost jízdy přizpůsobit svým schopnostem, vlastnostem automobilu a nákladu, stavu komunikace, povětrnostním podmínkám a dalším okolnostem, které je možné předvídat. Motorista smí jet pouze takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.
Chodci se před vstupem na vozovku musí přesvědčit, jestli ji mohou bezpečně přejít, aniž by ohrozili sebe či ostatní účastníky silničního provozu. Musí brát ohled na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel, to znamená, že musí odhadnout, zda auta stihnou bezpečně zastavit. Rozhodně nesmí vstupovat na přechod bezprostředně před blížícím se vozidlem. Neexistuje absolutní přednost chodců na přechodech! Při přecházení je dobré navázat oční kontakt s řidičem, případně pohybem ruky nebo přikývnutím ověřit, jestli vás šofér registruje. Na přechodu se pak chodí vpravo. Chodci při přecházení musí sledovat provoz, všímat si i ostatních jízdních pruhů. Jeden vůz jim umožní přecházení, v protijedoucím autě si řidič ani nevšimne, že někdo jde přes silnici. Chodci dále nesmí vstupovat na přechod, přijíždějí-li vozidla s právem přednostní jízdy, a musí dávat přednost tramvaji. Je-li na silnici vyznačen přechod pro chodce nebo místo pro přecházení, je chodec povinen je užít, jestliže jsou od něho vzdáleny do 50 metrů.
Ještě jsem zdůraznil některé pasáže, na které někteří ortodoxnější rádi zapomínají.
Takže sama Policie doporučuje "navázat oční kontakt s řidičem, případně pohybem ruky nebo přikývnutím ověřit, jestli vás šofér registruje". Pokud jste úplné vemeno, tak to dělat nebudete, protože vy máte přednost a oni vás nesmí ohrozit, je to jejich povinnost, vy nemáte povinnost s nikým navazovat kontakt!