Problém dezodrog

Problém jsou lidi, kteří zdravým rozumem usoudili, že...

Stejně jako jedni zdravým rozumem usoudili, že Země nemůže být kulatá, protože by dole lidi spadli – a to každý může jasně vidět! – tak druzí zdravým rozumem usoudili, že proti dezinformacím stačí (třeba) publikovat dostatečné množství ověřených informací.

Problém zdravého rozumu bývá ten, že jej mnozí mají sice zdravý, ale nedostatečný. Přinejlepším s nedostatečným množstvím informací. Lidi, co tyhle myšlenky s vážnou tváří pronášejí, zjevně nikdy neviděli nikoho, kdo dezinformacím věří – anebo ho viděli, ale nepochopili.

Se železnou pravidelností se přihlásí a řeknou s takovou tou boží kousavou skepsí v hlase: "Vy teda tvrdíte, že proti dezinformacemi nelze bojovat ověřenými informacemi. A čím tedy podle vás můžeme bojovat s dezinformacemi, he?!"

Chápu kousavost: kopnul jsem jim do posvátné mantry factcheckingu, Ověřených Zpráv, Důvěryhodných Informací a informačních kampaní "Nevěř Dezinfu". Kopu do řešení prostých, uvozených slovy "stačí jen...", popřípadě "copak nechápete, že stačí jen..." – protože každý, kdo vytáhne do boje proti dezinformacím vyzbrojen toliko přesvědčením v ruce jedné a Stačíjenem v ruce druhé, se brzy stane dalším padlým informační války a bude navíc pro výstrahu ostatním zabudován do hradeb dezinfo šiků ("vidíte, tohle proti nám používají, abyste se nedozvěděli PRAVDU!")

Kopu i do těch sofistikovaných manter ("musí být kvalitnější školství"), i do těch ultrasofistikovaných ("musí to být komplexní heterogenní multidirekcionální postup, založený na multidisciplinárním poznání a..." – to jakože to má být všechno dohromady). Jsou krásné a jsou samozřejmě pravdivé: musí to být komplexní a musí to zahrnovat školství.

Ale prohlásit to je jako prohlásit "Lidé musí přestat pít" a myslet si, že tím máme vyřešený alkoholismus.

Osudová přitažlivost

Furt dokola a furt jak u blbejch opakuju: Víte, proč to ti lidé dělají? Víte, proč lidi kouří, pijou alkohol, žerou cukr a věří dezinfu? Vždyť na krabičce cigaret snad kromě nápisu SMRT nic jiného už ani není, o metle alkoholu vědí všichni už ve škole a kdo nikdy neslyšel cukrbílýjed, tak posledních 20 let spal! Tak jak je možné, že boj ověřenými informacemi, útok osvětou ve škole a celé betlémy odborníků s autoritou žalostně selhávají, když jde o kouření, pití, sladké a dezinformace?

Ne náhodou jsem jmenoval cukr, alkohol, tabák a dezinformace v jedné linii. Ne snad že by jejich konzumace příčinně souvisela ("chlastáš, proto věříš dezinfu")...

I když... možná souvisí. Ne jedno s druhým, ale mechanismus vzniku může být podobný. Hraje v tom roli uspokojení. Potáhnutí z cigarety přinese klid, cukr přinese dobrý pocit, alkohol přinese uspokojení, že problémy na vás nedosáhnou, a dezinfo přinese uspokojení z toho, že víte víc, že jste nahlédli mocným do karet a mocní se vás bojí. Co na tom, že je to jedno vedle druhého naprosto iluzorní.

Všechny tyto substance predisponovanému člověku něco dávají. Člověk je jimi uspokojen, a pokud nepoznáte tento pocit uspokojení, pokud ho nezažijete, tak vůbec nevíte, o čem mluvíte, a vaše plány, jak s tím budete bojovat osvětou, pravdou, střízlivostí, obrázkama na krabičkách a popularizací bicyklu, jsou naprosto chimérické. Což vy ale nevíte, protože vám to připadá jasné, samozřejmé a tak očividné, že se skoro divíte, že na to nikdo ještě nepřišel!

Máte dvě možnosti: Buď se dovzděláte a pochopíte, nebo se zařadíte do hejna troubů, kteří hlučně volají na lidi, co do věci vidí, že mají udělat to vaše, a zlobíte se, že to nedělají. Jste, s prominutím, houf čumilů, který hasičům radí, že na hořící kovový prach mají nalít vodu, protože přeci voda hasí oheň – jak je možné, že jsou tak hloupí a nenapadlo je to, co?

Zkuste si sednout a zhluboka dýchat a přemýšlet: je možné, že něco tak očividného, tak moc očividného, že to vidím i já, Běžný Programátor z Úštěka, když se zamyslím, nevidí odborníci, co se tím zabývají dnes a denně? Nemůže to být tak, že oni vidí ještě něco víc, něco, co já nevím, protože nejsem ten odborník, a v důsledku toho vědí, že to očividné nebude fungovat?! Hele, může se stát, že jste fakt prokoukli něco, co houfy odborníků nevidí, a párkrát se to v dějinách stalo. Ale opačný případ, ten se děje dnes a denně.

Jak tedy?

Dobré je nejprve znát něco o motivacích dezinformátorů, dezinformovaných a souvisejících věcech. Tohle pomůže:

Dezinformace dává lidem uspokojení, které jim Objektivní Ověřené Zpravodajství nedá. A pokud jim ho dáte zdarma, přeloží si ho v souladu se svým dezinformačním modelem světa tak, že prokoukli váš pokus, kdy jste se je snažili ohloupit.

No dobře, ale jak tedy bojovat proti dezinformacím?

Proti dezinformacím se rádo a dobře bojuje. Stejně jako proti drogám. Můžete se chlubit spáleným konopím, zabaveným heroinem, zablokovanými servery, ale k ničemu to není. Tedy – zvedne vám to PR, vypadáte hrdinně, mluvíte do televize a nažene vám to nějaké voliče, ale nezmenší to počet závislých ani počet dezinformovaných.

Fakt ne, ani o jednoho.

Rozhodně to není tak, že by si někdo řekl "jejda, na trhu bude míň hera, tak to přestanu brát". Takové představě se zasměje každý. Představa "jejda, zavřeli nám Aeronet, tak já začnu číst iRozhlas a přestanu s dezinformacemi" je naprosto stejně blbá, ale z nějakého důvodu to lidem nepřipadá směšné. Snad proto, že nevědí, že to je pitomost...

Do boje s dezinformacemi, jakkoli zprofanovaný termín to je, by se mělo zapojit i pár adiktologů, kteří tuší, že boj se závislostmi se nevede zbraněmi, ohněm a zatýkáním, ale mnohem subtilněji.

Zaprvé: snížíte riziko.

Politika "harm reduction" vypadala u drog jako div ne sabotáž. "My tady bojujeme s drogami a vy v tom feťáky ještě podporujete, dáváte jim čisté jehly, no toto..."

Důvod je prostý: někdo chytrý si uvědomil, že problém není to, že je někdo obluzen. To neškodí. Být psychicky mimo, ať už z chlastu, drog nebo z opojení vlastní mocí před kamerami, to není nic zásadně tragického. Problém jsou ty věci okolo: ztráta sociálních kontaktů, pobyt na okraji společnosti, osobnostní rozpad, a s tím spojené sociální a zdravotní problémy. A protože si to uvědomili fakt chytří lidi, tak je napadlo, že to, co junkie potřebuje, je řád (který zastaví osobnostní rozpad) a to, aby se předtím, než se zvedne, neodrovnal nějakou hepatitis, endokarditidou, trombózou, ... Takže čistá inzulínka za pět korun (či kolik tehdy stála) a "safe space" byly výsledky pragmatické úvahy: stejně si šlehne. Má to udělat v křoví mezi psími výkaly, tupou špinavou jehlou, kterou tam pak zahodí, nebo to má udělat tady, čistou jehlou, kterou nám sem vrátí do biologického odpadu, a když náhodou odpadne, tak ho nenajdou pejskaři za tři dny, ale zavoláme mu rychlou.

Ale kolik to stojí peněz?! Z našich daní...

No, stojí to peníze, ale stojí to míň než sanace následných škod, nedejbože udržování těchto lidí ve vězeních.

A když konečně získal pragmatický přístup aspoň nějakou relevanci a Rambové protidrogové války a apoštolové lihu trochu zatáhli, začalo to mít výsledky.

Situace s dezinformacemi je stejná, jako s těmi drogami na začátku "drogové války". A asi si tím musíme projít. "Válečníci", co by "zakázali a zavírali", hlas veřejnosti, který volá po drakonických trestech, exemplární a spektakulární zásahy, tím vším si asi budeme muset projít, než pochopíme, že to k ničemu není.

Respektive: ti z oboru to vědí. Stejně jako to věděli adiktologové. Ale teď téma nezvedli "lidé z oboru", ale politici, kteří si na tom chtějí přihřát hlasy, veřejně činné osobnosti atd. Ti jednají z části idealisticky a z části zištně. Víte, kolik takový osvětový program proti dezinfu stojí?

Ale jednoho dne přijde ten pragmatický přístup. Nevím, jak bude přesně vypadat, ale asi vím, co bude zhruba říkat:

Tento příspěvek je pouze pro předplatitele

Máte účet? Přihlaste se