Mám s tou válkou problém.

A nemyslím tím nějakou takovou samozřejmost, jako že mi vadí umírající lidé, přepadení agresorem a teroristou. Mně ta válka vadí, řekněmě, v její globální rovině.

Vadí mi, co se sprostou agresí udělal zbytek světa: NIC.

Zprávy z fronty jsou překryté válečnou mlhou, navíc se každou hodinou mění, a z celého toho mi krystalizuje čím dál tím víc nepříjemný pocit, spojený s ukrutnou ambivalencí: Když se zítra přestane bojovat, tak válka neskončí.

Včera začaly prosakovat náznaky, že Zelenskyj je ochoten se s Putinem domluvit a přistoupit na podmínky, jako třeba že Ukrajina nevstoupí do NATO, což Zelenskyj sám komentoval, že o vstup do NATO přestal usilovat.

A já jsem si říkal: Nedivím se mu. Z jedné strany vede obrannou válku. Zároveň agresor zabíjí civilisty a civilní infrastrukturu, takže tlak na ukončení bojů bude enormní. Ukrajinské odhodlání k válčení se tím zásadně snižuje. Oni vědí, že brání Evropu a potažmo celý Západ, ale mají pocit, že jim Západ obecně a NATO obzvlášť nechce pomoct opravdu efektivně; že to je pomoc potají, aby nenaštvali agresora.