Dopustil jsem se v posledních dnech několika bonmotů, ale naštěstí se necítím jako Zeman. Tak prosím následující útržkovité poznámky neberte jako projev roztržité stařecké mysli, ačkoli za pár dnů začnu kroutit padesátý rok existence...
Formuloval jsem své obavy z ústupu Západu. Totiž že Západ v případě nějaké rusko-ukrajinské dohody začne mít tendence zrušit sankce. Tyto tendence budou opřeny o evropskou snahu nedělat si zbytečné problémy (ačkoli jsme v situaci, že problémy jsou dělány), a budou zezadu velmi silně postrkovány ropou, plynem, uhlím a dalšími surovinami, pak nadnárodními firmami, kterým "utíkají zisky", pak taky bankéři, co budou argumentovat tím, že izolované Rusko nebude splácet své dluhy (jako by je kdy splácelo, že?), no a pak "mírovým hnutím", "ekologickým hnutím", "antikapitalistickým hnutím"...
Líbí se mi, jak těm jmenovaným hnutím praská cévka pokaždé, když je někdo jmenuje v souvislosti s ruskými zájmy. To se hnedle burcuje, že oni nejsou ani pro Rusko, ani proti Rusku, že oni jen jednají ve jménu míru, planety a prostých lidí. To, že jako příčinu válek, zhoršeného podnebí a nerovností vždy detekují "kapitalismus", to je jistě jen náhoda.
A platí to, co poznamenal Pipes: Sovětský svaz měl ve 20. století podporu mnoha západních intelektuálů, včetně nekomunistických. Důvodem nebylo to, že by snad fandili sovětským metodám, ačkoli i takoví se našli; důvodem bylo, že byli velkými kritiky Západu a věřili, že Sovětský svaz se svým "protikapitalistickým naladěním" je s nimi na jedné lodi.
