Napsal bych "problém auditivnosti", ale to by zas byly řeče, že používáním cizích termínů dávám najevo svou intelektuální výbavu, jak říkala paní ředitelka Zuzana v Economii, když jsem na poradě trval na tom, ať jsou vběci buď vysvětleny, nebo zapomenuty. Ale zase by bylo jasno, že nejde o poslušnost, ale o poslech.
Mám s poslechem problémy. S poslušností samozřejmě taky, jako každý slušný člověk, ale o tu mi teď nejde. Jde mi o poslouchání, a - proč to neříct konkrétně? - o podcasty. A taky trochu o hluchotu, ale k té až potom.
Takhle: nemám rád podcasty. Myslím tím formu, médium. Ne že bych se nějak vymezoval proti aktuální vlně obliby podcastů, to je mi krajcvajc, u toho se jen bavím, když mi mladí, digital natives, vypráví o tom, jak je to nové, jak je to v té jejich generaci, a že tomu nerozumím, protože jsem starej. Nojo, co jim budu říkat, že jsme podcasty poprvé zkoušeli na Bloguje léta Páně 2004 nebo tak nějak... V tom to není.
