Ze všech nápadů nejlepčejší je nápad trestné činnosti. Nápad podle vzoru nákroj: Když vám někdo nakrájí salám, máte nákroj, když vám napadne sníh, máte nápad. Představuju si, že v policejní hantýrce padá trestná činnost jako sněhové vločky, chvíli krouží nad zahradou, a ráno vyjdete a říkáte si: Ejhle, nápad sněhu! Tak policisté kouknou do hlášení a říkají: Ejhle, nápad trestné činnosti. A vyrazí s hrablem do ulic.
Ale tenhle nápad samozřejmě nemyslím. Myslím ten nápad, u kterého je člověk tím, koho napadne, nikoli komu je napadeno. Prostě ten pravý nápad, idea, inovace, řešení a tak dál.
František Langer, spisovatel, ve své vzpomínkové knize popisuje setkání s Jakubem Arbesem:
Jakub Arbes mě jednou poctil otázkou, cože vlastně píšu. Já mu odpověděl, že právě nic, že nemám žádný nápad. Tu starý pán zvedl obočí až k pleši a pěkně důrazně prohlásil: „Nápad? Nápad! To je pro spisovatele největší vzácnost! Když já dostanu nápad, tedy zavolám ženu a řeknu jí, aby šla a koupila husu. To je u nás svátek!“
No, je to tak. Ale to se jaksi nehodí vykládat na potkání. To považuju za takové, řekněme, knowhow nás, lidí, co se živíme nějakou kreativní činností. Víme, jak to je, nikomu to moc neříkáme, a když teda na to prostě přijde řeč, tak se tváříme jako že to je samozřejmé...
Jo, nápady jsou samozřejmé, ale máte z toho úplně osezenou prdel.
Ale tuhle jsem dostal velmi zajímavou otázku v souvislosti s prací. Dělám rád nové věci, a když byla řeč o tom, že bych nějaké nové věci mohl udělat pro zájemce, tak to zaznělo:
"A kde chcete brát nápady na ty nové věci?"
