Odešel jsem z Gazetista, nastoupil jsem do nové práce, a tak se rozkoukávám a, po pravdě, snažím se hodně odpočívat. Potřebuju to.
A jak tak odpočívám, tak sleduju a nasávám, co se děje kolem, a především pozoruju kulturní války. To označení je takové radikální, a přitom se používá pro úplné, s dovolením, píčoviny.
Kulturní válka má nějakou svou definici a obsah, ale v posledních letech se používá pokaždé, když se na sociální síti rozjede diskuse mezi levicí a pravicí o nějakou banalitu. A je jedno, jestli to je kreténský návrh progresivní levice, tedy něco ve stylu "bohaté zrušit a všechno všem", nebo kreténský návrh konzervativní pravice ve stylu "tradiční rodina je..." Vždycky se o tom poštěká dostatečný počet lidí, a vždycky to vygeneruje akorát pachuť těch ostatních, kteří se, třeba jako já, považují za liberální pravici, popřípadě za liberální levici.
Ale tak to je holt osud liberála. Já naprosto kvetu z ultrakonzervativních pindů o manželství, potratech a LGBTQ+, a když se ozvu, dočkám se nálepky levičáckého progresivisty. Jupí. Stejně tak kvetu z radikální levice, která mě nazývá konzervativcem. Jupí jou.
Co nám tedy v srpnu sociální média nabídla za povyražení?