Odešel jsem z Gazetista, nastoupil jsem do nové práce, a tak se rozkoukávám a, po pravdě, snažím se hodně odpočívat. Potřebuju to.

A jak tak odpočívám, tak sleduju a nasávám, co se děje kolem, a především pozoruju kulturní války. To označení je takové radikální, a přitom se používá pro úplné, s dovolením, píčoviny.

Kulturní válka má nějakou svou definici a obsah, ale v posledních letech se používá pokaždé, když se na sociální síti rozjede diskuse mezi levicí a pravicí o nějakou banalitu. A je jedno, jestli to je kreténský návrh progresivní levice, tedy něco ve stylu "bohaté zrušit a všechno všem", nebo kreténský návrh konzervativní pravice ve stylu "tradiční rodina je..." Vždycky se o tom poštěká dostatečný počet lidí, a vždycky to vygeneruje akorát pachuť těch ostatních, kteří se, třeba jako já, považují za liberální pravici, popřípadě za liberální levici.

Photo by chloe on Unsplash

Ale tak to je holt osud liberála. Já naprosto kvetu z ultrakonzervativních pindů o manželství, potratech a LGBTQ+, a když se ozvu, dočkám se nálepky levičáckého progresivisty. Jupí. Stejně tak kvetu z radikální levice, která mě nazývá konzervativcem. Jupí jou.

Co nám tedy v srpnu sociální média nabídla za povyražení?