Kdo se bojí AIgoritmů?
Tak si sedíme v domově důchodců, dříve ve starobinci, nyní v domě s pečovatelskou službou, s ostatníma seniorama 45+ a děláme to, co senioři dělávají odnepaměti: Nadáváme na mladé a na dobu.
Obojí je špatné, jak jinak.
Doba je špatná, a hlavně ti mladí. Poctivá práce jim nevoní, to my v jejich letech dávno tahali jak vzteklí, od slunka do slunka dřeli jsme na polích a po nocích pak při svitu lojových svící vyráběli z roztaveného plastu, azbestových vláken, skelné vaty a sádla malé mončičáky, abychom se nějak uživili, protože kapitalista byl nesmlouvavý a kdo neudělal přes noc aspoň 300 mončičáků, ten šel o žebrácké holi...
Špatní mladí jdou ruku v ruce, jak jinak, se špatnou dobou. Zatím jsme se se spoluseniorama neshodli, jestli je doba špatná od mladých, nebo mladí špatní od doby; o tom vedeme stále ještě vášnivé spory a leckdy se i hůlkou zahrozí směrem k opovážlivému oponentovi.
Pramen zla je ale jasný: Moderní doba! A moderní doba je zkažená, protože – no, schválně, víte?
Protože...?
No protože moderní technologie, vy pitomci!
Moderní technologie jsou špatné. Sice je vymysleli naši vrstevníci, ale my, senioři 45+, jsme je nikdy nepochopili. A co nechápeme, tomu nerozumíme. A čemu nerozumíme, to nenávidíme. Co nenávidíme, tím pohrdáme. A čím pohrdáme, to bychom nejradši zakázali.
Do křupání zatuhlých obratlů a vrzání kloubů zní hekavé stesky na to, jak za našeho mládí byl jeden telefon v obci, a taky jsme žili. A jak jsme měli ty kamarády a trávili jsme s nimi čas venku imrvére furt – to protože jsme byli uvědomělí a dělali jsme něco pro zdraví a neseděli jsme furt u obrazovek.
Ono teda po pravdě řečeno: seděli jsme u nich, ale dávali tam úplný kulový, kromě Studia Kamarád, Večerníčku, Nemocnice na kraji města a Majora Zemana. Takže všichni radši lezli ven a plonckali se po sídlišti nudou, nebo bezcílně pobíhali po polích za chlívem, protože nic moc jiného dělat nešlo. Ale co už: byli jsme venku a sportovali jsme, protože jsme byli uvědomělí a chtěli jsme být zdraví. Aspoň tak to píšeme do těch diskusních fór na internetech.
Nejhorší totiž jsou ty mobilní telefony, protože do toho všichni furt čumí. A to je zlo. Čumí do mobilů místo toho, aby si poslechli, co si o tom s dědkama myslíme!
A že my si o tom myslíme svoje, na to vemte jed! My si nejen myslíme svoje, my hlavně víme svý!
Třeba naprosto přesně a jasně víme, že mobily odcizují lidi. A když jsou už úplně odcizení a celé dny se dívají na nelidské věci a komunikují s jinými nelidmi, tak je chytne do spárů Algoritmus!
Algoritmus, to je něco hroznýho, to je něco jako třídní nepřítel nebo nenasytná vydra kapitalismu nebo dezinformace, prostě hrozný zlo. Jako je v jídle chemie, tak je v mobilu algoritmus.
Když budeš dlabat chemii v jídle, dostaneš červy a překyselení organismu a impotenci, neplodnost a laktační psychózu a stane se z tebe ženská (pokud jsi chlap; pokud jsi žena, tak obráceně). To každej ví! A kdo to neví, ať se hlásí u starýho Kučery z druhýho patra, to je inžinýr, tak tomu rozumí, a ten posílá mailem takový zajímavý informace, a tam to píšou.
A přesně tam píšou, že algoritmus, ten ti neudělá červy, ale udělá z tebe pitomce a závislou ovci.
Algoritmus totiž myslí za tebe! Algoritmus ti řekne, že nemáš myslet, protože on ti to vymyslí líp, a tak ty teda nemyslíš a on myslí za tebe a říká ti, co máš dělat, a proto všichni, kdo mají ten algoritmus z mobilů, tak jsou nemyslící ovce a dělají jen to, co jim algoritmus řekne.
Někdo by si na algoritmy měl posvítit, to vám říkám, jak tu u stolu s dědkama sedíme. A báby od vedlejšího stolu vzkazujou, že by to měl někdo rovnou zakázat, protože ony tomu rozumí, jelikož jsou matky!
Pošli to dál, posílíš mír a zabiješ algoritmus.
A jestli si myslíte, že tenhle boj proti algoritmům vedou jen plesnivý dědci, co mají mentalitu penzisty už od třiadvaceti, tak se mýlíte. To i mnozí renomovaní plesniví odborníci, slovutní plesniví publicisté, kdejací vysokoškolsky vzdělaní plesniví inžinýři, dokonce i naplesnivělí herci se nechávají slyšet, že ta dnešní doba je nanic, protože je plná algoritmů...
Hele, dost legrácek: Lidi potřebují svoji debilizaci na někoho svést, jen aby nemuseli přiznat, že jsou líní myslet. Tak proč to neshodit na algoritmus? Nebo na mobil? Nebo na sociální sítě? Nebo na algoritmy sociálních sítí v mobilech, co?
Pravda je taková, že blbnout je pohodlné, myslet bolí. Někdy doslova, někdy obrazně. A tak si každý z nás, ale kurva každý (jo, i Petr Kritickémyšlení Ludwig), někdy natáhne pohodlné mentální papuče a projde se v nich kus cesty, bez námahy... No a někteří si někdy holt papučky nechají na paprčkách, protože jsou líní, anebo se jim jen v pohodlí zalíbilo, a pak když jednoho dne zjistí, že jim synapse zpohodlněly, tak přemýšlí: "Kdo za to může?"
Hupky, dupky, papuče natáhnout a pohodlně vyrazit hledat viníka, protože za tohle někdo může, a ten si to musí odskákat!
Pohodlné mentální bačkůrky pak vedou vaše kroky k pohodlné odpovědi: Může za to doba, mobily, sociální sítě a algoritmy! A jen co na to přijdete a nahlas si to řeknete, tak zase můžete udělat hají a nechat se ukolébat růžovými obláčky cukrové vaty ze vzpomínek na to, jak vy jste za svého mládí vedli sociálně hodnotné hovory během hodnotné fyzické aktivity s kamarády venku.
Skutečnost je taková, že mezi lidmi bylo vždycky stejné množství chytrých, normálních a blbých. Jediný rozdíl je v dosahu.
Před sto lety jste mohl být vesnický tupoň, ale věděli to jen ve vaší vesnici a ve třech dědinách okolo. Když jste byli obzvlášť blbí, věděli to v deseti vesnicích okolo a vstoupili jste do místních úsloví. Přišli jste do hospody, místní či přespolní, nikdo si k vám nesedl, tak jste si vy sedli k někomu, a když jste vstoupili do hovoru a řekli si to svoje, tak bylo chvíli ticho a pak nejstarší nebo nejváženější spolustolovník řekl: "Ty, Lojzíku, ty radši mlč, protože jsi hroznej vůl!" A vy jste mlčeli, protože ostatní souhlasně přikyvovali a vy jste tak nějak tušili, že když to říkají všichni, že to tak možná bude, že možná fakt budete vůl. A když to říkal i pan farář a pan řídící, jen tedy jinými slovy, tak jste věděli, že to tak je, a snažili jste se, abyste byli aspoň nějak užiteční. "Tenhle Lojzík, to je sice vůl, ale dobrý truhlář" byla vaše nejvyšší meta.
V dobách mého mládí, před padesáti lety, jste mohli být vůl a celé to bylo v podstatě úplně stejné, jenom váš dosah se zvýšil, protože když jste byli, coby vůl, vyobcováni od stolů v hospodách po dědinách v okolí, mohli jste jet do okresního města a tam si najít nové posluchače v nových hospodách. A tam jste mohli svoje hověziny plácat novým lidem, než i oni přišli na to, že jste vůl, a odsedli si. Ale byla jakás takás pravděpodobnost, že aspoň jednoho posluchače najdete: Vencu, který je taky vůl, ale tuto čestnou neplacenou funkci vykonává na druhé straně okresu!
Když se fakt zadařilo, tak si k vám přisedl i městský vůl a mohli jste dát dohromady trojlístek pitomců, široko daleko známý. Ale nic víc: pořád všichni věděli, že jste volové, odsedávali si, neposlouchali vás a když jste rozvíjeli svoje teorie, tak se vždycky našel někdo, kdo vám připomněl, kde je vaše místo: mezi voly!
Zhruba před patnácti lety se ale všední život běžného vola změnil. A ano, mohly za to sociální sítě. Ne snad že by vás, voly, vytvářely, to ne. Ale daly vám dosah!
Vy jste mohli z pozice obecního vola najednou oslovit lidi nejen na okrese, ale i v kraji! Ba co dím – i v hlavním městě jste byli slyšet! I v Brně! A sociální sítě vám udělaly hroznou věc: Vy jste najednou neslyšeli jen sousedy, co vám připomněli, kdo že jste. Vy jste najednou neměli své dva kumpány z trojlístku pitomců. Vy jste najednou zjistili, že vás, pitomců a volů, je spousta! A mohli jste se začít bavit s hovady po celé zemi! A to už je nějaké množství...
Cítíte to? Cítíte ten zvláštní pocit? Takové jakoby chvění? Ano? To je rozechvění z poznání, že nejste sami. Že je vás víc! Všichni jste to najednou ucítili a měli jste pocit, že se něco děje, něco velkého, čemu nerozumíte, protože jste volové, ale děje se to!
A protože jste volové, tak jste si začali říkat: Aha! Aha! Nejsem sám, kdo si to myslí! Je nás víc! A třeba máme pravdu my, volové, a pan řídící, pan farář i chlapi v hospodě jsou volové, ne my! Vidíte, nejsme sami!
Tak jste si začali s ostatními voly psát a navzájem se ve volovinách povzbuzovat. Pana řídícího, souseda ani kolegy v práci jste neposlouchali, protože vám říkali pořád totéž: že jste volové! Ale ti z internetů, ti vám to neříkali! Naopak, s těmi jste se navzájem inspirovali, navzájem jste si dodávali síly... V jednotě je síla, řekl by klasik, ale vy byste to nechápali, protože jste volové a myslíte si, že Jednota je to, jak tam teď mají Vietnamci večerku.
Do toho ten prezident. Neomalený hnusák, který pohrdal inteligentama a říkal to, co jste chtěli slyšet: že být buran je OK, že pan řídící i pan farář, dokonce i mistr v dílně, jsou možná chytří, ale vy máte selský rozum, a to je nade vše, že městský lidi nic nevědí a v Praze už vůbec ne, tak proto si myslí něco jiného než vy... a dokonce že tahle země je vaše...
Jste volové, ale už se nestydíte. Jste na to hrdí. Vaším cílem už není "být aspoň dobrý truhlář", ale ukázat řídícímu, faráři i mistrovi, zač je toho loket a že vy máte taky sílu. Ne, vy jim neukážete, že máte pravdu nebo něco, protože nemáte, a jediné, co můžete demonstrovat, je síla. Sílu nebudete demonstrovat tím, že utáhnete lokomotivu nebo roztlačíte zapadlý autobus, to ne. Vy ji budete demonstrovat tím, že něco zničíte. Nemůžete jinak; jste volové...
A pak sedí kdesi pan farář s panem řídícím, sledují vaše hovězí demonstrace síly, kroutí nad tím hlavou a říkají: To dřív nebylo!
Mají pravdu. Jeden každý z vás, volů, existoval, ale nebylo to, že byste se spojovali.
A taky říkají: Za to můžou sociální sítě!
I tady mají pravdu. Sociální sítě z vás, neorganizovaných solitérních volů, udělaly hovězí masu, protože vás propojily.
A ještě dodávají: To sociální sítě dělají z lidí voly!
V čemž se tedy mýlí, protože volové jaksi byli, jsou a budou, nezávisle na sítích a internetech.
No, tak ale aspoň... ty algoritmy! Ty lidem ukazují volský obsah, takže jim zvedají dosah!, dodávají.
Což je takové jako jo i ne, protože algoritmy nezvyšují dosah primárně a úmyslně debilitám. Zvyšují dosah tomu, co má potenciál vyvolat hodně interakcí.
A teď pozorně poslouchejte – tedy vy, pane řídící, pane faráři a mistře; volové poslouchat nemusí, ti mají jasno – schválně: jaký obsah vyvolá hodně interakcí? Velmi správně: kontroverzní. A jaký obsah je kontroverzní? No, není to fotka štěňátka ani vědecký článek, je to nějaký radikální výkřik. Je to zlé a špatné? Ne, není. Je to to, co sociální sítě dělají:
Sociální sítě jsou živé z pozornosti lidí, protože pozornost lidí prodávají reklamním klientům.
To je celé. Proto to dělají. Proto pozornost vyžadují, pracují s ní, dojí ji do poslední kapky a prodávají ji. Když k tomu budou fungovat koťátka, budou vám ukazovat koťátka, když k tomu bude fungovat volovina, ukážou vám volovinu.
A víte, kdo je takhle nastavil?
Vy sami!
Pauza na nádech, výdech, opření o ponk a vyplašené rozhlížení... Halooo, už jste zpátky? Halooo, tady! Pokračujeme: Algoritmy sociálních sítí nenastavil nikdo schválně zle, žádný zlý miliardář v pozadí neřekl "ukazuj lidem voloviny". Kdepak. Algoritmy se samy naučily na tom, jak se lidé chovají.
A protože jste vy, ano, VY, přesně VY OSOBNĚ reagovali na kdejakou volovinu, komentovali jste to, sdíleli jste to s poznámkami "to je ale pitomost" a dávali jste odkazy do skupin "Dezoláti mezi námi", tak jste přesvědčili algoritmus, že přesně takový obsah vyvolá pozornost, získá zájem, hodně zhlédnutí, hodně pozornosti, hodně protočených reklam...
Dezinformace nepotřebují k šíření algoritmy sociálních sítí, když to za ně vezmou na svá bedra renomovaní lidé z médií. (Ano, Radku Bartoníčku, dívám se vaším směrem!)
Takhle to bude, dokud:
- budou sociální sítě "zdarma" - tedy "za reklamu"
- budou mít řídící i farářové, o mistrech nemluvě, neutuchající touhu na voloviny reagovat.
Pokud to chcete změnit, tak musíte přestat reagovat na voly a začít platit. Nebo odejít na sítě, kde nebudete platit svojí pozorností.
Všechno ostatní, zejména pak poraženecké kňourání nad zlými algoritmy a kňučení, že by to měl někdo zakázat, je pokrytecké žvanění. Cesta je jednoduchá: Nereaguj na voloviny a nebuď zboží, neplať pozorností.
Ale když ono platit pozorností je levnější a pohodlnější... a reagovat na voloviny je přeci správné (a taky pohodlné a laciné)... Že? A právě proto píšu, že to je pokrytectví!
A jak s tím souvisí umělá inteligence, čili AI?
Jestli algoritmus je něco jako chemie, tak AI je "algoritmus na steroidech". Nevím, k čemu to přirovnat, snad jen "zuřící genetická PR vojenská chemie". Chápejte: Algoritmus je zlo, ale AI, to je krystalická příšera, to je algoritmus algoritmů, to je tak rafinovaný algoritmus, že ho ani nikdo nemusí vymýšlet.
To je černá skříňka všech černých skříněk, a uvnitř je vchod do pekla! Tomu už vůbec nikdo nerozumí...
Což tedy zrovna shodou okolností je pravda. Trochu. U natrénovaných jazykových modelů nebo velkých neuronových sítí nedokážete předpovídat, jak odpoví na konkrétní dotaz. Nejsou na první pohled deterministické. Když řeknu A, algoritmus řekne B. Když řeknu A umělé inteligenci, řekne třeba Bbb, nebo Baba, nebo klidně "Houby s octem", a ani její autor neví, kde se to v ní vzalo a proč, protože se nebavíme o prostém algoritmu "tady máš data, tohle spočítej a toto vrať", ale o algoritmu, který sám sebe mění na základě toho, jaké chyby dělá, a sám sebe pomocí pravděpodobnosti přeprogramovává.
Z výše zmíněného popisu je jasné, že AI má svoje jasné limity a případy použití a nikdo příčetný nepoužije AI k tomu, aby ji nechal řídit důležité stroje, velké celky nebo třeba psát noviny bez kontroly člověkem.
Což se tedy moc nepřipomíná, protože doba, ó ta zlá a špatná doba, chce zkratkovité a radikální titulky. Takže se na "kontrolu člověkem" v článcích zhusta prcá a malují se scénáře, jak AI řídí auta nebo letadla, uvědomí si sama sebe a rozhodne se pasažéry zničit, protože třeba, co já vím, dospěje k závěru, že lidstvo je nebezpečím pro planetu a mělo by nebýt.
Je to volovina, jasně že jo. Navíc tohle má snadné řešení: nepouštět AI k článkům radikálních ekologických aktivistů.
Ale víte jak: Je to volovina, bude se to líbit, vyvolá to spoustu interakcí a přinese to spoustu pozornosti, protože je to radikální.
Ona totiž média, co žijí z reklamy, nemají nijak výrazně odlišný model od sociálních sítí. Jen kontrolu editorem a šéfredaktorem. Ale když oba vědí, že jsou živi z pozornosti, tak co po nich chcete? Chcete jim zaplatit penězi, aby takové voloviny nemuseli vydávat?
Nechcete, co?!
Tak si nestěžujte na algoritmy, co dojí pozornost, protože sami jste ten algoritmus!