Faktoid: Jste blázni?

Faktoid je pro mě vlastně takový opravník obecně oblíbených omylů. Já si vždycky najdu nějaké téma, o kterém si lidé něco myslí, a myslí si to špatně. Témata speciálů vybírám z těch, kde je oblíbených omylů úplně nejvíc.

A jak už jsem anoncoval, tak jedno z velkých témat, které je plné omylů a falešných předpokladů a zcela nesmyslných tvrzení, je psychiatrie, respektive psychické nemoci. A jak jinak začít Faktoid o psychických nemocech než prostou otázkou: Nejste náhodou blázni?

Nemám rád slovo blázen, stejně tak ho nemají rádi psychiatři, ale ne snad proto, že by slovo blázen bylo nějak urážlivé. Blázen je totálně hloupé proto, že vlastně nic neříká. Schválně: Když o někom řeknete, že se chová jako blázen, co tím máte přesně na mysli?

Zkuste si vzpomenout, kdy naposledy jste o někom řekli "Ten se chová jako blázen", nebo "je to blázen". Velmi pravděpodobně jste to řekli ironicky nebo v nadsázce. A nejspíš jste tím mysleli to, že podle vašeho názoru a podle vašeho mínění se ten člověk chová iracionálně. Tedy nelogicky. Ale nemusel to být tento případ. Možná jste měli na mysli člověka, který se prostě chová obecně divně.

Jak divně? Vzpomínám si, že v 90. letech okolo Ovocného trhu chodil člověk, který mňoukal. Byl to na první pohled nenápadný starší pán v šusťákové bundě, který se procházel okolo Dětského domu a okolo Stavovského divadla, po Příkopech chodil, a když jste ho míjeli, tak jste si všimli, že prostě mňouká. Když jsem ho potkal poprvé, tak jsem si říkal, že tam jí někde kočka, takže jsem se rozhlížel. Bylo to poměrně hodně brzo ráno, ještě možná před 6. hodinou, takže tam moc lidí nebylo a díky tomu jsem ho identifikoval. Když kočka mňoukala pořád a pořád, tak jsem si po čase všimnul, že nemňouká kočka nikde za oknem nebo na střeše, ale že to prostě dělá ten člověk. A on opravdu chodil, ještě mám dojem, že nakukoval do odpadkových košů, a u toho si prostě co 15, 20 sekund zamňoukal.

Dřív by dokonce slovem blázen označili člověka, který by vám začal vyprávět o létajících talířích a o tom, že mimozemšťani unesli Gustáva Husáka a tak dále.
Dneska už bychom ho spíš označili za nebohou oběť spikleneckých teorií.

Jsou lidi, kteří pravidelně volají na různé zákaznické linky, například u jednoho telefonního operátora měli pána, který jim neustále volal na zákaznickou linku a stěžoval si na to, že jejich vysílače mu z hlavy kradou myšlenky a že mu vysílají vlny a že ho hrozně bolí hlava.

Naštěstí brzo identifikovali problém a paní, která mi to vyprávěla, říkala, že mu začali odpovídat, že se omlouvají, že ten vysílač samozřejmě okamžitě zeslabí, aby to přešlo, a pán dokonce potom volal a říkal, už je to v pořádku, že už ho hlava nebolí.

Všechny tyto případy bychom mohli označit slovem blázen. I když každý z nich má úplně jinou příčinu, úplně jiné projevy a spolu vlastně ani nijak nesouvisí.

Stejně tak za blázna můžeme označit člověka, který je hyperaktivní, agitovaný, který dělá spoustu věcí, který vykřikuje, který někam utíká. Dneska by se řeklo možná "ADHD", což je taky téma, kterému se chci věnovat: zneužívání psychiatrických diagnóz k tomu, abychom označili lidi za nějaké.

Ale člověk, který je velmi agitovaný a dělá spoustu věcí najednou a rychle mluví a rychle se pohybuje a máchá u toho rukama, to je taky v řeči lidu obecného prostě blázen.

Chová se jako blázen, takže vlastně pod slovy chovat se jako blázen se může skrývat cokoliv, co je lehce nestandardní.

Praotec české psychiatrie, profesor Heveroch, napsal ve své době knihu, která nesla název O podivínech a lidech nápadných – což je vlastně přesně to, co spadá pod tehdejší a potažmo i dnešní představu blázna. Je to člověk, který se podivně chová, nebo je jinak nápadný svým chováním. Profesor Heveroch žil na přelomu 19. a 20. století, a v tehdejší době byla psychiatrie z dnešního pohledu opravdu v plenkách. Nemoci psychické se nijak vlastně léčit nedaly a tehdejší terminologií řečeno "blázni" neměli jinou šanci, než být prostě zavřeni, izolováni od společnosti, či lépe řečeno společnost od nich, a "léčeni" tehdejšími metodami, jako byly skotské střiky.

Psychiatrie se posléze obrovsky rozvinula, oddělila se od neurologie, kam dřív psychické poruchy spadaly, a díky vynálezu nových léků, především chlorpromazinu, se začala odvíjet historie moderní psychiatrie.

Po 2. světové válce byla psychiatrii nesrovnatelná s tou, která byla před 1. světovou válkou. Za výrazné postavy českého psychiatra Vladimíra Vondráčka už se psychické nemoci kategorizovaly zhruba tak, jak jsou kategorizovány dneska a už se léčily i psychofarmaky. V 90. letech byla psychiatrie zase dál než za Vondráčka a dneska je už úplně někde jinde. Přesto některé základní poučky stále trvají a stále jsou platné.

Psychiatrie je takový poměrně tajuplný obor. Zaprvé psychiatři jako jediní lékaři nemají hmatatelný orgán, který by mohli léčit. Mozek a nervová soustava patří neurologům. Psychiatři mají duši, která nemá svůj vlastní orgán. Navíc psychické nemoci mají stále, bohužel, a to podtrhávám, obrovské stigma. Když před někým řeknete "on má psychickou nemoc", tak to toho člověka stigmatizuje, dostane Kainovo znamení a ostatní lidé se před ním začnou chovat trošku divně. I lidé poměrně moderní a osvícení se najednou chovají nejistě, jako kdyby nevěděli, co si mohou dovolit, nebo co mají čekat, nebo jestli, když něco neřeknou, jestli se ten dotyčný třeba nevrhne z okna nebo nezačne zatloukat hřebíky botou do skla nebo prostě nezačne "bláznit".

Pro spoustu jednodušších lidí, to je zároveň krásný nástroj, jak někoho dehonestovat: stačí říct "on byl v léčebně", zamrkat spiklenecky, že v psychiatrické léčebně, a pak stačí už jenom dodat takové to oblíbené "je to blázen, on neví co dělá, on je neví, co říká a bláznům se nemá odporovat".

Člověk, který byl v psychiatrické léčebně třeba kvůli depresím, je najednou řazen mezi "blázny", kteří přeci nevědí, co říkají, nemá smysl se s nima debatovat, protože to nemají v hlavě v pořádku.

Takže i kydač od volů, který má IQ 80, se v tomto může krásně povyšovat nad vysokoškolsky vzdělaného člověka s depresí s tím, že on je přeci normální, on není blázen a tam ten druhej to je blázen od toho se distancujte tomu nic nevěřte a jeho slova se nedají brát vážně.