Den 1

Zeleno před očima

10/7/2021, 6:30:00 AM

Co si budeme nalhávat: zelené aktivistické politické hnutí nemám rád.

Jejich vznik nepamatuju, ale co jsem si zpětně dohledal, tak je to logické pokračování nálady konce 60. let, která se od protiválečné rétoriky posunula k jiné oblasti zájmu.

Byl bych houby hejtr, kdybych jim nepřiznal to pozitivní: prosadili ochranu životního prostředí jako téma. Jejich velkým přispěním se nálada společnosti proměnila tak, že třídíme odpad, stavíme čističky, továrny jsou nízkoemisní a využíváme kdejakou přírodní veličinu k výrobě energie. Pamatuju si na česká zelená hnutí z 80. let, kdy se jim ještě tak neříkalo. Částečně byla v disentu, částečně oficiální, a upozorňovala na znečištění, na to, že lidi se chovají jako prasata a vyhazují věci do přírody, jejich členové čistili lesy a potoky (pamatujete na Hnutí Brontosaurus?)

Analogie s první vlnou feminismu je zřejmá. 

Na Západě (tehdejším) mělo zelené hnutí radikálnější podobu. O tom, že ho významně podporoval tehdejší Sovětský svaz, který podporoval všechny kapitalisticky-rozkladné aktivity, není sporu ani pochyb. Stejně jako mírová hnutí a další. Ani na míru, ani na ekologii není an sich nic špatného, ale když se mu šikovně pomůže, může se radikalizovat do podoby protestního hnutí, které bryskně zjistí, že příčinou zla, proti kterému bojují, je vlastně kapitalismus. A máme to, soudruzi, strategie páté kolony funguje stále.

Celé se to pak rozštěpilo na konformní zelené, kteří prosazují svůj program politicky, a stali se do značné míry mainstreamovou politickou stranou, a na radikální zelené, kteří pokládají první za nedostatečně zapálené, zrádce a oportunisty, a nevzdali se metod nátlakových akcí, občanských protestů, neposlušností a nepokojů.

A právě tihle mi vadí. Ochrana přírody je pro ně klacek, kterým prosazují svoji radikální agendu, v níž nejde ani tak o přírodu, ale o změnu společnosti, která je (ó bože, furt ta stejná písnička...) nespravedlivá, protože někdo má a jiný nemá, tak těm, co mají, je třeba sebrat, těm, co nemají, je třeba to dát, a oni to budou řídit, protože tomu rozumí... Ano, radikální levice, a je jedno, jak to maskují.

Celý průser dneška je, že radikalismus je úspěšný v působení na mainstream politiky.

Prý "jmenujte mi příklady, jak levicoví politici zneužívají strach z globálního oteplení". Jsem pamětník, tak bych mohl vytasit "stejně jako zneužívali strach z globálního ochlazení před padesáti lety", ale neudělám to. Moje odpověď zní jinak:


Obsah pro předplatitele


Tento článek je pouze pro předplatitele

Předplaťte si nebo se přihlaste

Cena od 50 CZK měsíčně

Ne, přátelé, tady žádný otevřený text není.

Co si budeme nalhávat: zelené aktivistické politické hnutí nemám rád.

Jejich vznik nepamatuju, ale co jsem si zpětně dohledal, tak je to logické pokračování nálady konce 60. let, která se od protiválečné rétoriky posunula k jiné oblasti zájmu.

Byl bych houby hejtr, kdybych jim nepřiznal to pozitivní: prosadili ochranu životního prostředí jako téma. Jejich velkým přispěním se nálada společnosti proměnila tak, že třídíme odpad, stavíme čističky, továrny jsou nízkoemisní a využíváme kdejakou přírodní veličinu k výrobě energie. Pamatuju si na česká zelená hnutí z 80. let, kdy se jim ještě tak neříkalo. Částečně byla v disentu, částečně oficiální, a upozorňovala na znečištění, na to, že lidi se chovají jako prasata a vyhazují věci do přírody, jejich členové čistili lesy a potoky (pamatujete na Hnutí Brontosaurus?)