Zabrousil jsem se, když už má ten svátek, podívat do příruček, jak se to s tím Václavem má, a co nevidím? Pranostiku! Hele:

Svatý Václav tady - sklízí hady!

To je pranostika, poslyšte, jako řemen. Nechme stranou, že rým "tady-hady" je jak ze školního literárního časopisu, toho si beztak skoro nikdo nevšimne. Však si to zkuste, vymyslet rým na slovo "hady".

Třeba "hlady"? Si to zkuste: "Svatý Václav hlady - sežral hady"? To se nehodí, je to světec. Ale co sady? Nebo vnady? Vnady ne, dobře, tak co vady? Lady? Něco by se našlo. Dejme tomu, že bylo potřeba zdůraznit, že už nastalo nějaké období. Jako "zima už je tady".

Ale co ten zbytek...

Asi chápeme, co tím chtěl neznámý autor říci, ale herdek: sklízet hady? Tyjo, to zní skoro jako nějaký gangsta krutopřísný slang pro nějakou velmi, ale velmi ilegální činnost.

- Hej, bro, rád tě vidím... Dlouho jsem neviděl tvýho bráchu, svatýho Wenzla...

- Brácho, je to zlý... Wenzl sklízí hady!

Načež se oba hustý týpci (jako že fakt hustý, žádná Maláčová s Juniorem) rozbrečej jako želvy, protože jestli Vašek sklízí hady, tak to taky můžeme všichni jako dost škaredě slíznout, esi mi rozumíš, bro!

Mno. Počátky státnosti nejsou holt žádná školní družina, a když je potřeba sklízet hady, tak do toho jde celá tlupa.

Ale dejme tomu. Dejme tomu, že se neznámému pranostikáři nechtělo použít třeba "schová pod zem hady". To by bylo jednak moc pochopitelné, ale hlavně by ta říkanka získala rytmus. Dva verše, každý po třech trochejích, tedy po šesti slabikách, dalo by se to vytleskat, vydupat, hezky by to plynulo, ale to ne. Na to se může neznámý pranostikář tak akorát krajcvajc, a milovník rytmu ať si doplní akustickou konstantu "m-ca" (ani ne "m-ca-ca", natož "ca-rá-ra"). Svatý Václav tady - (m ca) sklízí hady!

Nemluvě o tom, že to je rytmus lichej jak letová hladina východním směrem, a že to v uších člověka, zvyklého na čtyřčtvrťový rytmus bude znít prostě divně.

Pardon, to jsem se nějak zasnil při pohledu do kalendáře. Pojďme k tomu podstatnému.