Psal jsem to v týdenním mediálním shrnutí: covid zesiluje napětí.

Od doby, kdy byl Miloš Zeman zvolen prezidentem, což nemusí být příčina, ale třeba další důsledek, je hmatatelně pozorovatelný vzestup hrdého buranství. Lidé, kteří do té doby byli díky projevům své omezenosti veřejností vnímáni jako společenský ekvivalent suspenzoru, náhle nabrali postmoderní druhý dech.

Ty říkáš, že já jsem pitomec, když věřím na plochou zemi? A já říkám, že pitomec jsi ty, protože na ni nevěříš. A kdo nás rozsoudí, ha? Nikdo, protože tohle je můj názor, já mám právo na svůj názor, nikdo mi ho nesmí upřít, a můj názor je stejně dobrý jako tvůj, protože prostě tak to je a nikdo nemá patent na pravdu. A i kdybys měl pravdu, tak mě to nemusí zajímat, já mám právo na svůj názor a proto je můj názor stejně dobrý jako tvůj a... a... a...

Jak říkám - suspenzor!

Nejmarnější činnost je s nimi polemizovat.

Odnaučil jsem se to. Díky internetu a psaní, jak jinak. Kdysi jsem to dělával, teď už ne. Teď oznamuju. Nechceš? Chceš se hádat? Tak ne se mnou, sorry. Nepotřebuju ke svému štěstí vědět, že random týpek z internetu si přestal myslet náhodný nesmysl. Fakt na tom moje ego nestojí.