Den 1

Jak na dezoláty?

9/4/2022, 9:50:00 AM

Určitě to slovo znáte a víte, koho označuje. A taky víte, že lidi mají tendenci tuhle nálepku lípnout na kdekoho, jehož názor není úplně konformní.

Po včerejší demonstraci se zase tohle slovo skloňovalo ve všech pádech kol dokola, padaly zase neskutečné pitomosti i naivity, takže mi to nedá a vyjádřím se ke všem těm řečem, co se kolem toho vedly, ke všem návrhům, co se s "nima" dá a má dělat a k "nim" samotným.

A než se vyjádřím, tak si ujasněme pár věcí. 

Zaprvé: Zapomeňte na slovo "dezolát"! Teď hned. Později vysvětlím, proč je to nutné.


Zadruhé: Na včerejší demostraci byli samozřejmě "tihle lidé", ale nebyli to jenom tihle lidé. Byla tam spousta dalších, kteří rozhodně nespadají pod toto loserské označení, ani pod nějaké "prorusky smýšlející" skupiny. Byli tam i lidé, kteří se jen bojí, nebo mají pocit, že je vláda nevnímá či hází přes palubu. Stejně jako za covidu - kromě antivaxx mašíblů a spikleneckých exotů se proti opatřením vyslovovala třeba spousta hostinských, kterým opatření zničilo byznys. A ti lidé rozhodně nepopírali covid ani nejeli teorii spiknutí elit, jen říkali, že za těchto podmínek zkrachují. A zkrachovali.

No a zatřetí: To, že včerejší demonstraci svolali lidé, propojení s dezinfo a proruskou scénou, to je ložené. Řečníci byli z těchto kruhů, organizátoři taky, v davu bylo jistě nemalé procento lidí tohoto naladění, ale rozhodně ne všichni. Ti ostatní, ti, co necítí příchylnost k Rusku ani spikleneckým teoriím a jen šli vyjádřit svůj pocit osamocení a strachu z budoucnosti, ti sehráli, mnohdy ke svému překvapení a proti své vůli, roli užitečných idiotů, protože ruská státní propaganda samozřejmě celou demonstraci ukazuje jako odpor českých vlastenců proti podpoře Ukrajiny a jako protest za to, aby Česko zrušilo sankce proti Rusku.

Tak, to bychom měli. Ve zbytku textu se nebudeme věnovat těm lidem, co přišli vyjádřit svůj pocit a názor. Budeme se věnovat té skupině, která je označována oním slovem na "D", skupině, která se rekrutuje převážně z tzv. strádající třídy. Lidé s podprůměrným vzděláním, často s podprůměrným intelektem, s podprůměrně placenou prací, neschopní ekonomické mobility, nemajetní a nemající schopnosti žít lepší život.

Před časem jsem o těchto lidech psal ve sloupku pro iHNed. Psal jsem o tom, že se jim můžeme pošklebovat, říkat jim různými jmény, bavit se jejich mentálním rodeem, ale zároveň je třeba si uvědomit, že jsou tady a budou tady a jestli s nimi bude nějaký problém, je to náš problém. Že můžeme nadávat, že se jim strkají peníze a dávky, ale že z čistě pragmatického hlediska vzato je naše společnost natolik bohatá a výkonná, aby tyhle lidi udržela nad hranicí bídy i za cenu dávek a dotací špatně placené nekvalifikované práce, protože to je ve výsledku mnohem levnější, než kdyby tito lidé ztratili pracovní návyky a propadli se do reálného hladu a chudoby, jelikož by následovala zvýšená kriminalita, a náklady na represi by byly násobně vyšší.

Tak, ale co s nimi?

Včera při sledování přenosu z Václaváku jsme doma diskutovali, a žena v jednom okamžiku povídá: "Proč si před ty lidi někdo nestoupne s papírem a fixou a nenamaluje jim, jak to funguje, kde se berou peníze, proč jsou věci drahé?" Odpověděl jsem: "Protože by to nepochopili!"

Ne, není to dehonestace. Je to fakt, který vám potvrdí každý, kdo se o to pokoušel. Někteří lidé zkrátka nejsou schopni pochopit složitější věci. Není jim dáno. Nechci psát, že jsou hloupí, aby zas někdo nepřišel pindat, že se povyšuju, ale - víte, co mám na mysli. Na základce jsem měl takové spolužáky,  kteří prostě některé věci nepochopili. Nedokázali. Bylo to na ně příliš abstraktní a skončili s tím, že "tohle prostě nikdy nepochopí". Přesto, a to zdůrazním, jsou naprosto právoplatnými členy naší společnosti. Mnoho z nich je manuálně šikovných, pracují, někteří jsou živnostníci, zaměstnávají další lidi, a sice pošlou obchodní nabídku s hrubkami a je vám jasné, že na seriózní debatu o politice to s nimi nebude, ale třeba na tu klempířinu jsou skvělí. Jen holt jim hlava stačí jen na něco. Mají své limity, jako každý, ale mají je níž.

Pro člověka s alespoň průměrným IQ (a Gaussova křivka tvrdí, že to je polovina národa) je těžké si představit svět člověka s nízkým intelektem. A zapomeňte prosím na nějaké pejorativní představy o tom, jak "blbí jsou spokojení" atd., ale vzpomeňte si na to, když vám někdo vysvětloval třeba teorii relativity. Kvantovou fyziku. Krebsův cyklus. Funkci mRNA. Nebo něco, co je zrovna pro vás těžko představitelné.

A pak si představte, jak si stoupnete před takového člověka a vysvětlujete mu zcela elementární a jasnou věc, totiž že má malý plat, protože dělá práci, za kterou nechce nikdo platit hodně peněz. A že má dvě možnosti, totiž jít dělat něco jiného, kde bude placený líp, nebo si najít ještě nějaký půlúvazek atd. Však je to naprosto jasné a pochopitelné.

"Co to je za pitomost? Jako že já kopu výkopy, a za to nikdo nechce platit? Co mi je do toho, že za to nechce nikdo platit? Já se nadřu, tak si zasloužím peníze! Soused sedí celej den v kanceláři na prdeli u počítače, a víš, kolik má peněz? No co to je za spravedlnost?"

Fajn, tak pojďte a začněte vysvětlovat princip poptávky a nabídky, tržní ceny, pojďte vysvětlit, že jeho mzda jde z těch peněz, co někdo zaplatí za práci, kterou udělá, té firmě, pro kterou dělá, že za sousedovu práci účetního někdo zaplatí víc, protože účetních je míň, ale kopat výkop může teoreticky každý a bagr to udělá levněji... Máte to?

"To není spravedlivý! Já se nadřu, chodím do práce jako všichni, a ty mi říkáš, že moje práce nemá cenu? A voni berou desetitisíce, statisíce..."

Tak kurva, říkáte si, copak je to tak těžký pochopit?

Jo, kurva, je! Pro něj je to totéž jako pro vás spočítat z hlavy parametry Hohmannovy elipsy. Nepochopí to. Dostává se za svoje vlastní limity. Rozumíme si?

Výborně. A teď si představte, že tyhle limity má ve spoustě dalších věcí, které vám připadají samozřejmé. Problémy běžného života, které dokážete hravě vyřešit, on vyřešit nedokáže, protože tam má limit. Stejně jako zdravý člověk nevnímá, kolik schodů denně vystoupá nebo jak těžké jsou elementární úkony typu nalít vodu do hrníčku, dokud nemá nohu v sádře nebo neoslepne. Nedokážeme si představit fyzické limity, natož mentální.

Takto limitovaní lidé nežijí ve šťastném světě bláznů. Ti lidé žijí ve velmi nepřátelském prostředí. Ti lidé žijí ve světě, jehož zákonitostem nerozumí. Nevidí souvislost mezi svou prací a svým příjmem. Nevidí souvislost mezi vzděláním a prací. Nevidí důvody, proč by oni sami nemohli sedět taky v kanceláři a brát hodně peněz. Nechápou právní úkony. Nechápou úřední postupy. Nechápou základy domácí ekonomiky. Nedochází jim, že brát si půjčku s vysokým úrokem není rozumné. Nevědí, že prezident jim nemůže přidat peníze. Přebírají si obálky s modrými, zelenými a červenými pruhy a čtou tam nějaké věci, z nichž rozumí jen tomu, že je zase někdo za něco potrestal, a netuší, že se mohou odvolat, že svět má nějaké pravidla a že podle nich funguje.

Nic z toho jim samozřejmě nebrání chodit do práce, mít děti, starat se o sebe, nějak fungovat a žít, i když mnohdy těžce. To se naučí. Ale tam je jejich limit a dalším věcem nerozumí. Nerozumí zákonu nabídky a poptávky, ale vědí, že soused má víc peněz než oni. A přitom jen sedí na prdeli v kanceláři. Co z toho mohou usoudit? Že se mají snažit, že si mají dodělat maturitu, že se mají v práci zlepšovat a stát se třeba předákem, šéfem směny? To z toho usoudíte možná vy. Na ně je takováhle úvaha za limitem.

Jestli mi nevěříte, zkuste to některému vysvětlit. Je to jako říkat slepému o duze a začít slovy: "Podívej se..."

Takže žijete ve světě, kterému nerozumíte. Nejsou vám na první pohled zřejmé důvody věcí, které se dějí, protože nedokážete domyslet sérii následků a propojit si je. Nevidíte věci v celku. Stát je pro vás něco, co vás někam předvolává, něco vám nařizuje, a taky vám posílá peníze. Díváte se na televizi a těm "učeným kecům" nerozumíte. Nechápete, jak nějaký státní dluh souvisí s cenou chleba. Státnímu dluhu nerozumíte, ale cenu chleba řešíte obden. Pak se zdraží, zdraží se i benzín, a vy nechápete souvislosti. Vy jen vidíte, že VÁM zdražil benzín a chleba. A nezdražil sám od sebe, zdražili ho ONI. Ti, jak je vidíte v televizi, jak mají miliony, jak se sami mají dobře, tak ti VÁM ho zdražili.

A pak vidíte v televizi jiné. Ti vám říkají, že je to jednoduché. Že máte málo peněz, protože je ONI dávají uprchlíkům. Že máte špatnou práci, protože tu lepší vám někdo bere. Že si nemůžete koupit auto, protože ONI zakázali. Že vás ONI okrádají, abyste sami měli. Že ONI slouží cizákům...

---

Dál asi nemusím tuhle dystopii rozvíjet, že? Však chápete...

Vyplývá z toho několik věcí. V první řadě z toho vyplývá, že představy o tom, jak je třeba s nimi mluvit a vysvětlovat jim, jak se věci mají, jsou naprosto mimo. Naprosto a totálně mimo. Budete jen za povýšené, kteří je poučují, popřípadě kteří je chtějí zblbnout propagandou.

Přesto ta první část je pravdivá. Musíme s nimi mluvit. Ale ne tak, že jim budeme vysvětlovat to, co nechápou. Proboha! Mluvit ano, ale tak, aby byli schopni to sdělení přijmout. Jak?


Obsah pro předplatitele


Tento článek je pouze pro předplatitele

Předplaťte si nebo se přihlaste

Cena od 50 CZK měsíčně

Koupit přístup k tomuto příspěvku za 29 CZK

Ne, přátelé, tady žádný otevřený text není.

Určitě to slovo znáte a víte, koho označuje. A taky víte, že lidi mají tendenci tuhle nálepku lípnout na kdekoho, jehož názor není úplně konformní.

Po včerejší demonstraci se zase tohle slovo skloňovalo ve všech pádech kol dokola, padaly zase neskutečné pitomosti i naivity, takže mi to nedá a vyjádřím se ke všem těm řečem, co se kolem toho vedly, ke všem návrhům, co se s "nima" dá a má dělat a k "nim" samotným.

O Dni 1