Když bozi zestárnou

Každá civilizace někdy začala. Každá se rozvíjela, bojovala, dospěla na vrchol a pak odešla.

Odešli staří Řekové, staří Římané, odešli Babylóňané i Peršané, odešli Egypťané - ti první, co stavěli pyramidy, i ti další, co byli vlastně Ptolemaiové z Řecka. Odešli všichni. Odejdeme i my, co si říkáme "euroatlantická civilizace".

Civilizace, které říkáme "naše", vznikla na troskách antiky - římské organizace a řecké učenosti. Naši civilizaci utvářel judaismus a křesťanství. Začala se rodit během renesance, po staletích toho, čemu dnes říkáme středověk. Můžeme sice středověk považovat za kontinuální přechod mezi Římem a evropskou civilizací, ale obávám se, že takto to připadá nám při pohledu zpátky; tehdy to tak nejspíš nikomu nepřipadalo.

Jedna zajímavá teorie hovoří o tom, že středověké nekonečné přepisování starých spisů v klášterech vlastně zachránilo tyto spisy do doby, než je lidé zase dokážou číst a chápat. Renesance díky tomu nemusela začínat od nuly, ale mohla navázat na antické práce... Spiklenecká teorie říká, že právě proto církev tyto "přepisovací centra" zakládala – protože církevní nejvyšší tušili, co přichází, a rozhodli se zakonzervovat vzdělanost své doby pro potomky v časech tak vzdálených, že dosavadní církevní dějiny proti nim byly vlastně docela kratičké.

Další část učenosti zachovali a rozvinuli arabští učenci, zatímco kdysi výstavný Řím byla jen malá vesnice, kde pastevci pásli stáda a rolníci obdělávali chudou půdu a rozebírali trosky starých paláců na své pastoušky.

Pád Říma je pro nás velmi poučný, protože Řím nepadl v boji o svou existenci. Řím zanikl. Stejně jako hvězda: shořel zevnitř a zhroutil se. Barbarské kmeny už jen hodovaly na troskách kdysi obrovské civilizace.