Mám problém s profesionálním bojem proti nešvarům.

Ne snad že by mi nešvary nevadily, ale profesionální boj, ideálně v podobě nějaké oficiální, nebo dokonce státní, doktríny, končí zpravidla drahou blamáží, na kterou se dá napasovat to o cestě do pekel dlážděné dobrými úmysly i to o střelbě do vlastní nohy.

Platí to o boji proti drogám stejně jako o boji proti korupci. Boj proti drogám stvořil naprosto neefektivní drahé spektakulární akce a policajty se syndromem šerifa z Holbrooku. Až poté přišla rozumná politika, a zaplaťpámbu za to.

Boj proti korupci zatím přivedl do vlády a parlamentu velmi podivné zástupce. A ti, co zůstali mimo parlament, pak předvádějí podivuhodné věci, kdy s dítětem vylévají vaničku a kácí les, až třísky létají.

Ono totiž když si jako metriku svého boje určíte nějaký měřitelný parametr, třeba "počet schválených protikorupčních zákonů", tak můžete vzít jed na to, že se brzy začne zvedat počet schválených zákonů. A vy budete muset být vlastně spokojeni, protože metrika se plní, ačkoli to celé stojí za vyliž kapsu.