My, veteráni 90. let, si pamatujeme hesla jako "demokracie je dialog" a "musíme se učit umění dialogu" a "musíme spolu diskutovat".

Jasně, parlament pak připomíná žvanírnu, ale - musíme diskutovat. Musíme vést dialog s oponenty... Musíme diskutovat!

Photo by Elena on Unsplash

Diskuse je svatá, je to nástroj filosofie, nástroj dobrání se pravdy, nebo alespoň názoru, který je co nejobjektivnější a bezrozporný. Teda - bývalo tomu tak, než to postmodernisti rozmrdali. Sorry za to slovo, ale nelze jinak.

Postmodernistům se podařilo sesadit pravdu z pomyslného trůnu, kam ji posadili antičtí filosofové a kde tak dlouho seděla. Z pravdy, tedy popisu věcí, který není v rozporu s realitou, udělali jen jeden z názorů, zrušili kategorii lepší-horší, takže stojíme tváří v tvář situacím, kdy vám někdo tvrdí do očí věc, která je naprosto v rozporu s realitou, a nejen že mu je jedno, jestli to je pravda, ale ještě dokáže říct to okřídlené hovadné "každý máme svoji pravdu!"

Ne, kurva, pokud tvrdíme opačné věci, tak nemáme každý svoji pravdu. Máme každý svůj názor! Názor můžu mít naprosto jakýkoli, mohu tvrdit, že globální oteplení je výsledkem války neviditelných nacistických UFO s Ještírky z Plejád nad Antarktidou, proč ne. Ale mohu to nazvat "svojí pravdou" jen v básnickém významu toho slova, v přeneseném smyslu: "je to pro mne pravda". Tedy - věřím tomu.

Ale to, že je něco pravda pro mne, jaksi neznamená, že to je pravda i v okolním světě. O tom rozhoduje soulad s realitou.

Postmoderní odpověď zní: "No a co? Je snad můj názor horší než tvůj jen proto, že není v souladu s realitou?"

A na to nemáte co říct. Na to se totiž nic říct nedá.

Což ale v důsledku vede k naprostým absurditám. Pravda se totiž většinou nehledá proto, aby si člověk "měl" a aby se mu ulevilo, že ji konečně zná - to je spíš jen v literatuře. Pravda se hledá z čistě praktického důvodu: umožňuje člověku přizpůsobit svoje chování a počínání realitě. Pokud žijete v pravdě, tak jste v souladu s realitou, pokud žijete ve lži, nejste s ní v souladu a dříve nebo později narazíte.

Jasně, můžete si vytvořit paralelní realitu dle své pravdy, a v ní přežívat. Problémem paralelních realit je, že sdílí čas a prostor s ostatními a mohou s nimi kolidovat.

No a diskuse, pramáti filosofie, sloužila k tomu, aby se člověk dokázal synchronizovat s realitou ostatního světa. V diskusi se formulovaly argumenty, vyvracely se a potvrzovaly, machři si tříbili svoje dovednosti tím, že zkoušeli bránit opačný postoj, než sami zastávali, zkrátka - osvědčilo se to, a tak se z diskuse stal základní prvek pro soužití s lidmi.

Jenže základní předpoklad diskuse je ten, že diskutující jsou připraveni uznat, že se mýlí. Jakmile protějšek uvede věrohodný argument, který rozbíjí můj názor, tak musím být připraven říct "aha, je možné, že se mýlím..." Jenže i tohle je asi vyšší diskusní.

Na Twitteru jsem nahodil modelovou "diskusi" s obyvatelem alternativní reality, v níž je Země plochá. Je to samozřejmě jen model, ale dá se na tom ilustrovat degradace diskuse. Sledovat to působí utrpení, být v tom je ještě horší utrpení. Navíc míte dojem, jako by někdo něco, co je vlastně hodnotné, velké a trošku snad i svaté, použil na čištění holínek od hnoje. Asi jako když bolševici vzali slovo "láska" a prdli za něj dodatek "... k Sovětskému svazu".

Představme si dialog někoho standardního s alternativcem. Stejně tak to mohl být místo plochozemce antivaxxer, ufista, čakrabába, konspiračník nebo třeba komunista. Myslím, že není ani potřeba zvýrazňovat, kdo je kdo...

• "Já jsem přesvědčený, že je Země plochá! A vyvrať mi to!"
• "To je úplný nesmysl."
• "Proč? Protože ti ve škole řekli něco jiného? Nemáš vlastní názor?" (Super tah, helejte, rovnou je oponent označen za onuci a důvěřivou ovečku bez vlastního názoru...)
• "Ale tak to odporuje poznání..."
• "Jakému poznání?"
• "No, třeba družice, kosmonauti..."
• "A co to má jako dokazovat?"
• "No že je Země koule, když okolo ní lítají družice... a záběry Země z ISS..."
• "Tys nějakou družici viděl? A záběry jsou jen trik a nedokonalé video, které nic nedokazuje."

• "Ty si myslíš, že družice neexistují?"
• "No a existují snad? Viděl je někdo?"
• "Viděl! Astronomové je mohou pozorovat dalekohledem..."
• "A pozorují je?"
• "No jasně že je pozorují..."
• "Ale to říkají oni, že? Logicky, kdyby to neříkali, tak by přišli o živobytí... Oni moc dobře vědí, jak to je, ale bojí se přiznat, že se mýlili. A tys sám je taky neviděl."
• "Neviděl, ale to nic neznamená..."
• "To znamená, že mě přesvědčuješ o něčem, cos ani sám neviděl. Kosmonautika je jen podvod na důvěřivce a tahání peněz z kapes daňových poplatníků. Žádné stanice nemůžou kroužit kolem Země. Zaprvé: Země je plochá, tak můžou kroužit nanejvýš nad ní, a zadruhé: nemají tolik paliva! Za pár týdnů nebo měsíců jim dojde, vzduch je zpomalí a spadnou na Zem... Kdyby tam tedy nějaké byly."
• "Jaký vzduch, když tam je vzduchoprázdno?"
• "A co tam teda ti tvoji kosmonauti dýchají?"
• "No vzduch, mají ho v té vesmírné lodi..."
• "Aha. A to jsi taky neviděl, že? Jen jsi to někde četl, že? Nějaká propaganda... A prý že já věřím nesmyslům... Prober se!"
• "Proboha! Placatá Země je nesmysl..."
• "O nic menší než kulatá."
• "Podívej se na glóbus! Všechny ty vzdálenosti se dají přesně změřit a odpovídají tomu, co je na glóbu!"
• "No, však se na něj podívej sám. Pokud nejsi idiot, tak vidíš, že co je dole, to spadne. Tak proč teda ti, co jsou dole, nespadnou?"
• "Protože gravitace..."
• "Gravitace, pche. Viděls ji snad?"
• "Pořád ji vidíš. Když vezmu cokoli a upustím to, tak to spadne..."
• "Vidíš, sám to říkáš: spadne to. A kam to spadne? No dolů!"
• "Ne, ke středu Země!"
• "To říkáš ty, ale já jasně vidím, že dolů! Dokaž mi opak..."
• "V každém bodě  působí přitažlivá síla směrem k těžišti Země..."
• "To není dokázané!"
• "To je dokázané... Měření na různých místech zemského povrchu ukazují, že přitažlivost působí směrem k centru..."
• "To nic nedokazuje. To dokazuje, že v každém místě ploché Země působí gravitace směrem dolů."
• "Gravitace je dokázaná..."
• "Je to jen jedna z teorií, a sám Einstein ji vyvrátil!"
• "To je nesmysl..."
• "Vidíš, nemáš argumenty. Já tvůj názor neoznačuju za nesmysl, tak respektuj můj názor..."
• "Já tvůj názor respektuju, mysli si co chceš, ale plochá Země je nesmysl!"
• "... říkáš ty. A já mám na základě svých zdrojů a pramenů jiný názor. A zjevně ten tvůj je tak 'kvalitní', že ho nejsi schopen dokázat. Jen opakuješ naučené fráze ze školy. Že to tak je, protože ti to řekli. Že to vědci dokázali - ale vědci se už tolikrát zmýlili. Vytahuješ nějaké fotografie, které mají něco dokazovat - já mám fotografii jednorožce, takže je to důkaz, že jednorožci existují?"
• "Tahle debata je dokonale absurdní, když nejsi schopen uznat žádný argument!"
• "Jaký argument? Myslíš ty tvoje argumenty nějakou školní naukou a tím, že prý někdo, koho ani neznáš, něco viděl a něco spočítal. A ty tomu jen slepě věříš, místo toho, abys přemýšlel..."
• "To ty nepřemýšlíš!"
• "Já na rozdíl od tebe naopak přemýšlím a dělám si vlastní závěry. A vycházím z toho, co vidím, na co si můžu sáhnout, co si můžu změřit. A vychází mi to naprosto přesně. Ty místo toho věříš něčemu, co ti nakukali jiní, nekriticky to opakuješ, a ani nejsi schopen to dokázat."
• "A co fotky Země z Měsíce?"
• "Žádné nejsou..."
• "Astronauti vyfotili..."
• "Podvrh. To není důkaz ani argument... Nikdy tam nebyli."
• "Byli tam!"
• "Dokaž mi to."
• "Celý svět to viděl..."
• "Ne, celý svět viděl nějaké nekvalitní záběry ze studia..."
• "Nechali na Měsíci laserový odražeč. Když na něj posvítíš laserem, odrazí světlo zpátky! To je důkaz!"
• "A tys ten odražeč viděl?"
• "Já ne, ale když na něj posvítíš..."
• "Tys na něj svítil?"
• "Musíš mít silný laser..."
• "Jasně. Silný laser, speciální aparaturu, zesilovače, přesné chronometry... Máš ji?"
• "Nemám, ale..."
• "Aha, a znáš někoho, kdo ji má?"
• "Neznám, ale..."
• "Tak jak můžeš tvrdit, že to je důkaz? Nezkusils to, ani nemůžeš..."
• "Ale zkusili to jiní!"
• "Znáš je? Mluvil jsi s nimi? Věříš jim?"
• "Jsou to vědci..."
• "No a co? To nic nedokazuje. Mohou se mýlit, mohou lhát..."
• "Tahle debata nemá cenu..."
• "To nemá, protože se mě jen snažíš přesvědčit o svojí víře..."
• "To není víra, to jsou fakta..."
• "Jasně, fakta. Ale nejsi schopen mi je dokázat ani obhájit - tak co to je za fakta?!"
• "Stovky let..."
• "Blá blá blá. Prostě nejsi schopen obhájit svoji víru, ano, víru, ale chceš po mně, abych já tu svou změnil, jen proto, že ty bez důkazů tvrdíš, že ta tvoje je správná a ta moje špatná..."
• "Končím..."
• "... a navíc jsi arogantní! Mě nazýváš hlupákem, a přitom sám lpíš na něčem, co ani nedokážeš obhájit! Jasně že končíš - protože se ukázalo, že nemáš argumenty hodné toho jména. Ustupuješ, protože jsi prohrál, jen ve své nadutosti to nejsi schopen přiznat."

Kdykoli, přátelé, kdykoli se do podobné diskuse můžete dostat. A problém není, že z ní budete mít pocit, že jste právě sežrali žábu, že jste podlehli brutální demagogii nebo že jste nedokázali oponenta přesvědčit. problém je, že jste šli do časové černé díry.

Ano, podobné diskuse totiž nejsou diskusí. Je to jen smýkání diskutujícího někým, kdo se rozhodl, že na nějaká pravidla diskuse kašle. A v tomto případě porušil nikoli taková ta zjevná pravidla, jako že se musíte držet tématu a nemáte oponenta ukřičet, ale porušil hluboké pravidlo diskuse, totiž být připraven přijmout argument a diskutovat o jeho validitě a relevanci. Je to pravidlo na první pohled nenápadné, ale bez něj diskuse degraduje do parodie:

• "Dokaž mi to."
• "Tady je důkaz."
• "To nic nedokazuje..."
• "Tak mi dokaž ty to svoje."
• "To nebudu dokazovat, to je přeci jasné na první pohled!"

Vlastně stačí být neústupný a důsledně opakovat "Chci důkazy" a "Tohle nic nedokazuje". Díky téhle dvojici pseudoargumentů vás oponent nepřesvědčí, ale vyčerpá vás. Protože vy jste mu to původně chtěli vysvětlit.

Chtěli jste ho poučit. Mysleli jste, že se z nevědomosti mýlí.

Vy bláhoví! To máte za to...

Ne, vážně: Naučte se rozlišovat, a výsadu diskuse si nechte jen pro lidi, s nimiž můžete diskutovat.

Ano, tihle žijí v omylu. Tak to je. Ne, není nikdo, kdo by jim vysvětlil jejich omyl a ukázal, v čem se mýlí. Prostě není. A vy se s tím smiřte. Nechte je být. Raději přemýšlejte, jak sebe a své blízké ochráníte před případnými následky jejich stupidity.

Každá hodina, kdy jste se místo marné diskuse snažili smířit s tím, že na světě jsou i takoví lidé, je pro vás životně důležitá.