Den 1
Den 1
To zas byla taková diskuse na návštěvě.
Znáte to: přemele se zleva zprava kde co, a došlo i na bydlení.
Konkrétně na moderní trend, kdy kuchyně je součást obývací místnosti, takže ten, kdo vaří, není oddělen od zbytku domácího osazenstva. No, moderní - moji rodiče takto bydleli, co pamatuju, když jsem byl malé děcko, takže v polovině sedmdesátých let. Ale je pravda, že v dalším bytě, nebo u babičky s dědou, tam byla kuchyň samostatná.
No a tak jsme diskutovali, a já nadnesl teorii, že se to vyvíjí dle životního stylu. Že v době, kdy nebyly myčky a mikrovlnky a podobné věci a vařily téměř výhradně ženy, které strávily v kuchyni půl dne, pak přinesly jídlo rodině a opět odkráčely do kuchyně hodinu mýt nádobí, asi víc vyhovovala oddělená místnost.
"Ženské tam byly odsunuté...!"
A jak se ťuklo na ústrk žen do domácích prací, tak jsem si vzpomněl na historii žehličky.
To je takový poučný příběh, vážně.
Kdysi v dobách předžehličkových to bylo tak, že žena prala prádlo, skládala, válečkovala a tak dále, ale nedělala to každý den. Ovšem dbalo se na to, aby v neděli, když se šlo do kostela, měl muž naškrobenou a rovnou košili.
Pak přišla žehlička, a díky žehličce se stala ta práce snazší. Teda, v porovnání s dnešními nic moc, stále se to nahřívalo na kamnech nebo se v ní topilo, ale rozhodně proti předchozímu stavu obrovské ulehčení.
No a poté se žehličky rozšířily, začaly být dostupné i prostému lidu, takže to ženám ulehčilo práci.
Nebo ne?
Jakmile se staly žehličky dostupné, přestalo být společensky akceptované vyžehlené oblečení v neděli. Najednou se začalo vyžadovat, aby oblečení bylo viditelně vyžehlené každý den. A pokud nějaká žena oblékla sebe, muže či děti ve čtvrtek do nevyžehleného, ostatní dámy na ni koukaly úkosem: "Však má žehličku, ale nevyžehlí, cuchta jedna!"
Imperativem doby se stalo "být nažehlený".
Jinými slovy: žehlička, která měla ulehčit sobotní dřinu, vyvolala potřebu každodenního žehlení, protože se denně vyžehlené stalo normou.
A dovolím si silně zapochybovat nad tím, že to byl tlak mužů a dětí: "Musíme mít každý den vyžehleno, tak, ženo a matko, švihej!" Spíš bych si vsadil na společenský tlak ostatních žen.
Tak se z věcí, co mají člověku pomoci, stávají věci, které mu práci přidělají, neboť se stanou normou...
Komentáře mohou přidávat pouze předplatitelé.