Kamarád Džoňák to pojmenoval před tím, než to bylo cool.

Seděli jsme v klubu, pili, mluvili, celá partička nás byla, a řešilo se všechno možné, jak už to tak po dvacítce chodí. Tuhle něco, támhle něco, každý s něčím přispěl, já vytahoval z paměti různé informace, co mi tam zapadly, bůhvíproč, a najednou se Džoňák na mne podíval a povídá: "Tyvole, ty jsi hluboká studnice naprosto neužitečných vědomostí!"

Zalíbilo se mi to. Vlastně měl pravdu. Pamatuju si, nevím proč, spoustu střípků, zajímavostí, kuriozit a zjištění, které mi utkvívají v hlavě. Já vím, že je nejspíš nikdy nepoužiju k ničemu užitečnému, ale co nadělám? K čemu mi je, že vím, jak zapálit kostkový cukr?

Víte to? Nevíte? Zkuste si to. On totiž nehoří, jen se škvaří, karamelizuje, prská, ale nehoří. Ovšem je takový trik...

Pamatuju si to od deseti let. Nevím proč.