Den 1

Vytmavený

12/26/2021, 7:58:00 AM

Takový vytmavený příspěvek...

Stejně jako stvůra je totéž co nestvůra, tak leckdy lidé říkají "Já mu to dojdu vysvětlit", a přitom mají na mysli, že půjdou někomu něco vytmavit. Zejména v Česku jde o takový udržovaný zvyk, asi jako vynášení Morany a jízda králů.

Jak se lidem zdá, že se jim nedostalo něčeho, na co mají nárok nebo co si dokonce zaplatili, jde se vytmavovat. Nebo "vysvětlovat". Dávám to do uvozovek, protože tohle "vysvětlení" nemá s vysvětlením nic moc společného. U vysvětlení je jeden, který nerozumí situaci, druhý, který vysvětluje, a cílem je, aby ten první po vysvětlení řekl: "Aha!"

U "vysvětlení", tedy vlastně u vytmavení, je jeden, kdo za nic nemůže, a druhý, který si jde na tom prvním zchladit žáhu své domnělé křivdy, a to tak, že bude velmi rozčileně na toho prvního křičet a nepustí ho ke slovu, čímž nedosáhne většinou žádného hlasitého "aha", ale mnohem spíš v duchu proneseného slova na ču-.


Vytmavování nevylučuje, že vytmavující tzv. "dosáhne svého". Někdy si jeho nechtěný protivník řekne, že než nechat na sebe řvát kreténa, který nechápe, že on je prodavač na přepážce, nemůže za to, že kreténova žena umyla nový telefon v myčce, a už vůbec není ten, kdo sáhne za sebe a kreténovi dá nový telefon, kde bude v návodu výslovně napsáno "nemýt v myčce", tak to mu radši vrátíme peníze a radši "přijdeme o zákazníka".

Vinou tohoto přístupu, tedy že kreténovi se vyhoví ve víře, že odkreténí jinam a příště se vyhne našemu kvelbu obloukem, neubývá lidí, kteří si myslí, že kretenismem dosáhnou svého snadněji. Popřípadě že jedině kretenismem dosáhnou svého. Že třeba říct "pane vrchní, mně se ta ryba nezdá moc čerstvá" vyvolá akorát posměch, na jehož konci bude fyzicky napaden a vyhozen z provozovny. Proto zaútočí první, jak mu vždycky říkali. Seřve číšníka, seřve servírku, seřve vrchního, huláká na celý lokál, pak seřve vedoucího, majitele, šatnářku a nakonec hrdě odkráčí středem a hází kolem sebe pohledy hodné Člověka, S Nímž Si Neradno Zahrávat.

Spolu s druhým národním zvykem, totiž stěžovat si tak, že to nemá a ani nemůže mít žádný kýžený efekt, tvoří vytmavování nesvatou dvojici národních symbolů mizerného a falešného sebevědomí.

Protože takzvané stěžování, ve skutečnosti frflání jinde a jindy než tam, kde to mohou napravit, je jedna strana nízkého sebevědomí, ta defenzivní. Ofenzivní strana téhož je právě vytmavování. Tam, kde sebevědomý člověk řekne bez scén: "přineste mi, prosím, něco jiného, rozdíl vyrovnám" a dostane se mu odpovědi "to nepřichází v úvahu, rozdíl samozřejmě platit nebudete a my se omlouváme", tam nesebevědomý ratlík štěká a kouše.

A pak odchází s pocitem, že ho chtěli zase ošidit, al jen díky tomu, že se nedal a pořádně jim to vytmavil, dosáhl... čeho vlastně? 

Jo, správně: ničeho. Ale že jim to ukázal, co?!

Komentáře

Komentáře mohou přidávat pouze předplatitelé.

O Dni 1