Den 1

Terciární média

10/4/2021, 6:30:00 AM

Za bolševika nás učili spoustu různých věcí, z nichž některé pozbyly platnosti, jiné ani nikdy neplatily, a některé si pamatuju, ačkoli vůbec netuším, k čemu mi to bude.

Například dělení průmyslu do tří sfér. Pamatujete? Primární sféra, to byla těžba nerostných surovin a zemědělská výroba. Sekundární sféra, to bylo zpracování toho prvního do výrobků. Terciární sféra pak byly služby. Tedy všechno ostatní, od obchodu přes dopravu až po kadeřnictví.

Což, tohle se tak nějak drží pořád, jen je rozdíl v tom, že v těch osmdesátkách nám vykládali, že nejdůležitější je primární sféra. Horník svou prací svět podpírá, a tak dále. Ke konci už to nebylo tak silné, ale na začátku osmdesátek to rvali horem dolem.

I jiné věci, například akce "Děti píšou Reaganovi, že nechtějí umřít pod neutronovou bombou" a "Všichni tu umřeme..." Kampak na nás s klimatickým žalem - my jsme neměli umřít "za několik desetiletí", my měli umřít hned příští úterý, příští měsíc, příští rok, nebo za pět minut!

No a když jsme neumírali, nebo jsme neprobírali, jak nás Sovětský svaz chrání, nebo jsme neposlouchali dvouhodinovku nenávisti k Německu a imperialismu, tak jsme se dozvídali třeba to o sférách. A když ta primární byla hrdinská, tak ta terciární byla podávaná stylem "no, děti, ale i taková práce je užitečná..." Nojo, dneska to je jinak... Teda ono už to tehdy bylo jinak, ale dneska je to nepopiratelné.

Svět se prostě posunul. Od těžení všeho k práci s finálními výrobky. K tomu obchodování a kancelářské práci. To je nejdynamičtější sféra. V té primární se moc novinek neodehraje, i když posun je neoddiskutovatelný. Všechny tři sféry jsou nezbytné, to je samozřejmé, jedna bez druhé nemůže existovat a musí fungovat v nějaké harmonii. Jen zkrátka ten největší důraz není na první ("vytěžit") ani na druhou ("vyrobit"), ale na třetí ("využít"), a na čtvrtou ("vymyslet").

No a stejně tak se posunul svět i v médiích. Vlastně i média by se dala rozdělit do takových tří sfér. Na sféru primární, kde se "těží zprávy", na sféru sekundární, kde se zprávy zpracovávají a zasazují do kontextu, a na sféru terciární, kde se kontextům dává smysl.


Doba hrdinných horníků zpráv už skončila. Novinář, co pronikne kamsi, kde ho nikdo nečeká, a tužkou si do notýsku smolí senzační zprávu, kterou hned zatepla telefonuje do redakce, kde se volá "Zastavte rotačky!", aby mohla tahle senzace vyjít, takový už není. Otázka je, jestli někdy byl. Popřípadě jestli jich bylo víc v redakcích, nebo na stránkách románů a scénářů. Ta práce je mnohem klidnější. A když něco fakt hoří, tak se to píše z mobilu... na Twitter... :)

Vlastně každý, kdo stojí u nehody s mobilem, nebo kdo vidí politika, jak vychází z veřejného domu, nebo kdo sleduje výbuch sopky, se stává na svých pět minut hrdinným novinářem první linie.

A protože zprávu stvoří každý a díky internetu víte teď, co se stalo před minutou na Filipínách (nic extra, jen příklad), tak je zpráv tolik, že jejich cena klesá inflačně k nule.

Sekundární sféra pak z těhle zpráv dělá noviny a televizní vysílání. Vezme zprávu, rozepíše ji, připomene podobné události, infografiku vytvoří, stoupne si před ni a s hostem zasvěceně pohovoří.

Terciární sféra pak z tohoto všeho vybírá to podstatné, aby to celé dávalo smysl.

Dřív ty všechny sféry seděly hezky pospolu v redakcích. Měli jste novináře v terénu, měli jste redaktory, komentátory, rešeršéry, měli jste editory, co z toho vybírali, co půjde na titulní stranu a co na stranu 6 dolů... Jenže média ztratila monopol na produkci zpráv, a pak, v důsledku tlaku na snižování nákladů, pustila z ruky terciární sféru.

Prostě se, obrazně řečeno, soustředila na výrobu těch šroubů a matiček ze surového železa, a už jim nezbyly peníze na tu drahou práci montérů, tedy editorů. Navíc internet jako by byl nafukovací, tak se tam dá všechno, možná se to trošku srovná, aby nahoře bylo to důležité, ale na nějaký výběr dlabe Bílej tesák, protože to je drahé a navíc: "Jak by to vypadalo, kdyby někdo tu zprávu měl, a my ne?!"

Osudový moment totiž nastal ve chvíli, kdy odpovědní zapomněli na to, proč lidem ty noviny dělají. Ne proto, aby je zahltili zprávami, ale proto, aby jim řekli to podstatné.

Tak se pomalu editoři a kurátoři obsahu osamostatňují a tvoří terciární média. První bloggeři na začátku tisíciletí fungovali přesně tak: ze záplavy zpráv a novinek vybírali to podstatné, co si podle nich zasloužilo pozornost. A čtenář se naučil nečíst titul, nečíst brand, ale číst jméno.

Když jste dělali, příkladmo, v Česku weby, četli jste blogy od Staníčka, Prokopa nebo Janovského (a další, samozřejmě). Tihle pánové samozřejmě kromě své práce fungovali jako takový filtr aktuálních trendů. Vybírali to podstatné, a pak o tom psali. Psali o tom dřív, než specializovaná média v Česku (respektive dřív než vůbec nějaká vznikla...)

Trend nezmizel. Naopak, posílil. Díky sociálním sítím, díky youtuberům, díky různým nezávislým lidským agregátorům. Všichni tihle berou to, co chrlí média, a jako svou hlavní práci mají to, že vybírají to, co jim připadá podstatné.

Vaši sledovaní na Twitteru, na Facebooku, na Instagramu, to jsou právě ti terciární novináři. Ti, kteří vám ušetří práci. Bez prvních dvou sfér by nemohli existovat. Ale bez nich by ty první dvě dávaly čím dál míň smyslu.

Dávaly by asi tolik smyslu jako hrabák v secondhandu.

Komentáře

Komentáře mohou přidávat pouze předplatitelé.

O Dni 1