Miluju vůni čerstvě posečených sociálních sítí, obzvlášť takhle po ránu.

Když se zadaří a urodí, tak mám hned lepší náladu. Třeba když přes noc dorazí dva Dotazovači, nebo jeden Nárokovač, to se fakt těším, až vstanu a kliknu na "Jste mi šumák" (v anglické verzi se to skrývá pod názvem "MUTE").

Dotazovači, to je fajn sorta lidí, co vám kladou doplňující dotazy k vašim tvrzením, a když odpovíte, tak chtějí, abyste to vysvětlil, protože oni nepochopili, jak jste k tomu došli.

Jo, někdy v dobrém rozmaru odpovím, trošku to rozvedu a je to OK. Ale pravý Dotazovač má v zásobě spoustu dalších doplňujících otázek, kdy už po třetí pochopíte, že ten člověk je úplně mimo, že vychází z podivných premis, udělal chybu v úsudku (třeba zaměnil "potom" a "proto") a jeho "tak mi to teda vysvětlete?" není "já to chci pochopit, protože mi to vychází jinak", ale "já ti chci dokázat, že mám pravdu a ty jsi blbej!"

Kdysi, kdysi jsem tu past nepoznal. Nechával jsem se do ní vlákat, dvacet minut jsem smolil odpověď, kde jsem ukazoval, že tady v tomto bodu udělal špatnou úvahu, vyšel z nepravdivých informací, zaměnil lodyhu za bliznu, zkrátka něco se stalo, a pak se to zhroutilo, jenže Dotazovač není z těch, co hledají chybu u sebe. Kdyby hledal chybu u sebe, tak není Dotazovač. Dotazovač na to odpoví něčím úplně nesouvisejícím, zato strašně obšírným, třeba že za krále Vladivoje se na území Kladska říkalo blizně bliezna, a proto něco, a proto něco jiného, a proto támhleto, jak píše i Trávníček, takže: obhaj své tvrzení!

A najednou tu máte koncil a vrchního pátera Konciliáše. Obhaj se!

Tento příspěvek je pouze pro předplatitele

Máte účet? Přihlaste se

Protože jsem řekl