Den 1

Problém praktické rusofobie

3/16/2022, 1:19:00 PM

Dopustil jsem se v posledních dnech několika bonmotů, ale naštěstí se necítím jako Zeman. Tak prosím následující útržkovité poznámky neberte jako projev roztržité stařecké mysli, ačkoli za pár dnů začnu kroutit padesátý rok existence...

Formuloval jsem své obavy z ústupu Západu. Totiž že Západ v případě nějaké rusko-ukrajinské dohody začne mít tendence zrušit sankce. Tyto tendence budou opřeny o evropskou snahu nedělat si zbytečné problémy (ačkoli jsme v situaci, že problémy jsou dělány), a budou zezadu velmi silně postrkovány ropou, plynem, uhlím a dalšími surovinami, pak nadnárodními firmami, kterým "utíkají zisky", pak taky bankéři, co budou argumentovat tím, že izolované Rusko nebude splácet své dluhy (jako by je kdy splácelo, že?), no a pak "mírovým hnutím", "ekologickým hnutím", "antikapitalistickým hnutím"...

Líbí se mi, jak těm jmenovaným hnutím praská cévka pokaždé, když je někdo jmenuje v souvislosti s ruskými zájmy. To se hnedle burcuje, že oni nejsou ani pro Rusko, ani proti Rusku, že oni jen jednají ve jménu míru, planety a prostých lidí. To, že jako příčinu válek, zhoršeného podnebí a nerovností vždy detekují "kapitalismus", to je jistě jen náhoda.

A platí to, co poznamenal Pipes: Sovětský svaz měl ve 20. století podporu mnoha západních intelektuálů, včetně nekomunistických. Důvodem nebylo to, že by snad fandili sovětským metodám, ačkoli i takoví se našli; důvodem bylo, že byli velkými kritiky Západu a věřili, že Sovětský svaz se svým "protikapitalistickým naladěním" je s nimi na jedné lodi.


Photo by Elena on Unsplash


Což platí dodneška. Mnozí západní intelektuálové kritizují západní svět za leccos. Mnohdy oprávněně, o tom není sporu. Bohužel na ně číhá ona východní past, ona víra, že "nepřítel mého nepřítele vlastně nemusí být úplně nutně mým kámošem, ale minimálně spojencem..." Což Sovětský svaz věděl, a ví to i jeho pohrobek, totiž Rusko a ruské vedení.

Už před mnoha lety jsem psal, že cílem ruské propagandy není, abychom si tu říkali, že Putin je skvělý. Je jim jasné, že kromě totálně vymletých existencí a milovníků diktatury si tohle nikdo na Západě neřekne. Cílem je zasít pochybnosti. Tomuto cíli napomáhá jeden z principů demokratických společností, totiž svoboda kritizovat svoje vlastní vedení. Není to slabost, je to vymoženost - ovšem je zneužitelná právě k tomu, aby vyvolala dojem, že "nikomu nelze věřit". Což vede k delegitimizaci státu, vlád, elit i autorit. 

Velkým překvapením pro Putina bylo, jak razantně se Západ ozval. Tedy - na své běžné poměry. Pro mne osobně bylo příjemným překvapením chování Česka, jako země i jako společnosti. Ano, pitomci, co závidí ukrajinským uprchlíkům pět tisíc, protože sami mají málo, nebo trulanti, kteří se diví, že nepřicházejí v orvaných hadrech a špinaví, ale že mají, světe div se, značkové oblečení a smartfony, takoví jsou a budou. Ale solidarita byla velmi silná a bylo příjemné to vidět. Bylo příjemné vidět, že tolik peněz, co do destabilizace Rusko napumpovalo, vyletělo během pár dnů komínem. Protože česká společnost sice bude nadávat na vládu, na EU a na všechny kolem, ale jakmile se z "přízraku Ruska" stane reálný "rusák v tanku", tak jde všechno stranou.

Asi nikoho nepřekvapilo, že progresivní levice nezaváhala a po úvodním šoku se bryskně zorientovala a našla úhel pohledu, v němž jsou Češi zase xenofobní zaprděnci, protože používají slovo "rusák". Ono slovo je starší než kterýkoli z progresivních levičáků, a jeho význam je jasný, stejně jako to, čím se liší Rus od rusáka. Progresivní levici ovšem patří připomenout její roli v "boji za mír" prostřednictvím odmítání radaru v Brdech, a dál se jimi není třeba zabývat.

Poslední články, co jsem tak zahlédl ve Věstníku progresivizace, se zabývají tím, že "mediální mainstream" ignoruje těžké osudy translidí, kteří prchají z Ukrajiny, a úvahami o tom, že válka zase zvedá gender gap a zvyšuje útisk žen.

Komunisti, tato filiálka Kremlu, chvíli lapali po dechu a pak vyzvali k míru. Cha cha cha. Komunistická výzva k míru směřuje posledních sto let zcela jednoznačně proti Západu: "Západe, nezbroj! Když zbrojíš, zvyšuješ válečné napětí!" Jejich rada, aby se Ukrajinci nebránili ("neeskalovali násilí"), je tak pitomá, že ani nestojí za komentář.

Cesta Fialy a spol. do Kyjeva je samozřejmě především gesto, ale po tomto gestu zůstává hned několik otázek. Třeba: je "Visegrádská čtyřka" definitivně na odpis? Zatímco Česko a Polsko nezaváhaly a jednají s razancí a rozhodností dlouhé roky nevídanou, tak Slovensko sice zareagovalo věcně a rozumně, ale víc o něm slyšet není (s výjimkou té kontrašpionážní akce) a o Maďarsku, respektive o Orbánově Maďarsku, se dá říct v kontextu války stěží něco pozitivního. Ano, podepsali souhlas s přesunem vojsk, ale dál nic.

Evropská unie se taky pozoruhodně rozhýbala, ale i tam jsou vidět zajímavé tendence, hlavně u Německa a Francie. Pro první jmenované jako by platila slova z Deutsche Bank, že se jim zrovna teď sankce proti Rusku moc nehodí. Na jednu stranu jednali rychle, zbraně poslali, vojáky přesunuli, ale dál zvolili spíš opatrné vyčkávání. Macron si zase volá s Putinem, Putin ho pravidelně odpálkuje, ale Macron znovu volá a zase a zase. Být v bulváru, tak napíšu "Jak Felix s Dádou"!

Ale nad tím vším se na Západě klene jako duha zpráva "nechceme Rusko naštvat". A tak polyká jednu hořkou pilulku za druhou, brečí nad záběry bombardovaných nemocnic a střelby do evakuovaných lidí, ale stále drží linii "nechceme je naštvat". Je to tristní pohled: západní svět, který se ohání demokracií, lidskými právy, svobodou a vším tím teď tváří v tvář třídnímu hajzlovi, co šikanuje slabé, stáhl ocas a dělá přesně to, co se opakuje v každém příběhu o šikaně: mlčí, protože se bojí, že když se ozve, tak se třídní hajzl zaměří na něj. Je to postoj slabošský. Pochopitelný, ale slabošský, a co je nejhorší: nemůžete bojovat za svobodu, když se bojíte bojovat.

Což mě tedy přivedlo k bonmotu: "Bránit svobodu a demokracii jen takovým způsobem, abychom nenaštvali agresora, to je jako hádat se s manželkou tak potichu, aby ji to neprobudilo."

Druhý bonmot, který jsem pravděpodobně upravil z něčeho, co mám uložené v hlavě, ale vědomě si to nevybavuju, pak zní: Ti, kteří Rusko znají, mu nevěří. Ti, kteří mu věří, ho neznají.

Je na místě to připomínat, i když člověk poslouchá obvinění z "laciné rusofobie". Laciná rusofobie je podobný plk jako "laciný antikomunismus". Po pravdě řečeno spolu jedno s druhým úzce souvisí, a na obojí je stejná odpověď. Takže v tomto případě: "Jaké Rusko, taková rusofobie".

Komentáře

Komentáře mohou přidávat pouze předplatitelé.

O Dni 1