Též "pricingové peklo", ale to zní moc odborně. Cenotvorba, ta je jednoduchá, na té si to krásně ilustrujeme.

Přichází autor na Gazetisto, se skálopevným rozhodnutím, že svou tvorbu zpoplatní. Doteď něco dělal, lidi to měli rádi, sehnal nějakou obec odběratelů a posluchačů, a zároveň se dostal do bodu, kdy mu to bere už tolik volného času (volného ve smyslu "neplaceného"), že se mu to nevyplácí.

Takže přichází k nám na Gazetisto, zakládá si publikaci a přichází klíčový okamžik: Kolik si za to říct?

Jo, čtenář, tomu je hej. A pokud to je čtenář, který nikdy nemusel určit cenu nějaké věci (včetně vlastní práce), tak má jasno: Cena, to jsou přeci náklady plus pár procent zisku!

Pokud je takový čtenář obzvlášť sebejistý, tak ještě přesně definuje, kolik procent zisku je slušných a kolik už je nemravné. To jsou přesně ti, kteří jasně vědí, že kilo masa stojí sto padesát, kilo brambor dvacku, elektrika, voda, proud... to všechno sečtou, vydělí počtem porcí a vědí, že jedna porce v restauraci vyjde nákladově na 60 Kč, zisk 20 % je OK, takže 72 Kč, ale ať nežeru: 79! A víc ani korunu!

A jsou ochotni se hádat a nadávat hospodskému do zlodějů a šizuňků, protože chce za porci 139 Kč. No stoprocentní marže, to je zlodějina!

Čtenář pak ví, že náklady na vytvoření článku nebo podcastu jsou nulové (však jen mluvíte nebo ťukáte do klávesnice), nanejvýš vám uznají nějakou hodinovku, třeba 500 Kč, článek je práce na hodinku (podle nich), napíšete měsíčně čtyři, to je 2000 Kč, když budete mít sto předplatitelů, tak předplatné má stát dvacku. Basta fidli!

Jak jednoduše a logicky to zní, tak velká pitomost to je.