Titulní strana

Emigrace

cover

Vnitřní emigrace funguje.

Po nástupu třetí vlny jsem zase přestal sledovat opatření. Místo toho jsem se uzavřel do světa webových technologií a intenzivně Dockeruju, ECMAScriptuju a AWSím. Kontakt se světem mi zajišťuje ranní a odpolední namátkové poslouchání Českého rozhlasu Plus.

Takže jsem včera, hlavu plnou proxy metod, napojených AJAXem na serverovou databázi, jel autem a slyším, že je zase opatření (to je taky slovo, to si poznamenám a něco o něm napíšu), které se nějak týká cestování přes hranice. Pak mi bliklo, že jsem někde viděl, že snad bude potřeba mít ne negativní test, ale DVA negativní testy, a říkal jsem si: bože, to je pitomost, to je tak velká pitomost, že to musí být reálné!

Realita v pitomosti totiž zjevně předběhla všechny komiky i dystopiky a jestli někdy platilo “to nevymyslíš!”, tak teď.

PS: Jak to píšu, tak jsem si vzpomněl na jednu starou skladbu od UJD, která se jmenuje “Soubor opatření”. Je to saxofonovo-kytarová punková rubárna, jak je u UJD zvykem, a text je prostý. Skládá se ze dvou veršů:

…a hned ho zardousej’, jenom s tím začne!

Takže tak.

Odkaz na článek

Volby

cover

Prosímvás, vy naděláte s nálezem ústavního soudu. Víte, jak se dělá krizová situace v politice?

Sledujte:

Dejme tomu, že volby dopadnou podle toho průzkumu, co vyšel tento týden. ANO má velmi těsnou většinu, za nimi PiSTAN, za nimi SPOLU, a pak s odstupem droboť.

Výsledky jsou vyhlášeny a ruský šváb vystupuje, aby sdělil, že, jak je zvykem, vy idioti, a jak už jsem avizoval, což si jistě nepamatujete, ale měli byste si to pamatovat, leč, bohužel, jste póvl, hnůj a hovada, pověřím sestavováním vlády předsedu vítězné STRANY, nikoli vítězné koalice, která beztak nezvítězila, ačkoli si to Bakalovi pohůnci přáli, Andreje Babiše.

Andrej Babiš sestavuje vládu. Menšinovou, protože koalice drží slovo a ani komunisti s Okamurou a ČSSD nestačí na 101.

Vláda předstupuje před parlament s žádostí o důvěru. Parlament jí důvěru nedá.

Vláda podává demisi.

V odpověď zazní z Lán barytonové: “Teď mám, podle Ústavy, jak byste věděli, kdybyste ji znali, vy tupá ignorantská hovada, druhý pokus, a než po důkladném a pečlivém zvážení, na které mám dostatek času, protože Ústava prezidentovi, jak byste měli vědět, kdybyste nebyli novináři, a tedy úplní idioti, neurčuje termín, do kdy tak má učinit, jmenuji dalšího předsedu vlády, tak do té doby, ééééé smrk, bude vládnout vláda pana Andreje Babiše v demisi…“

A tak to je, vládne vláda bez důvěry, v demisi, měsíc, dva, tři, Andrej Babiš přeje občanům coby premiér vlády bez důvěry v demisi hezký nový rok, pan prezident v Lánech opět ani nevychází, jak důkladně a pečlivě zvažuje, jen vy, já a občani vůbec budeme mít pocit, že teprve tohle, a ne Ústavní soud, posralo ducha voleb durch um durch…

(Všechny kroky, jak si jistě pamatujete, Zeman už vyzkoušel, od jmenování kohokoli po ponechání vlády bez důvěry v demisi, takže to není nic, co bychom s ním nezažili…)

Odkaz na článek

Plus

cover

Plus je marketingový ekvivalent pokrčení ramen a tichého přiznání “No, vono nás nic nenapadlo…“

Označení Há en plus, tedy HN+, vzniklo úplně vzorově. Nejdřív padlo “Nějak tomu budeme říkat, třeba HN plus, to je úplně jedno, to pak vymyslíme…” Pak se teda na to sedlo, hledalo se vhodné označení, a po usilovném mozkomorném cvičení se došlo do stádia, kde:

  • proti jakémukoli návrhu někdo něco měl a něco se mu nezdálo
  • proti návrhu “plus” byli všichni, protože to je naprostá namingová impotence
  • … ale tak najděte něco jiného?!

A tak se stalo HN+. Opakoval jsem, že se to mělo jmenovat jakkoli jinak, protože prostě PLUS NE!. Zaklínal jsem se deseti Bigvilíky, byl jsem pochopen, bylo mi dopřáno sluchu, ale jednou zakořeněný banál v hlavách začne znít jako “neurazí, neurazí”, a už s ním nic nehne.

Deset návrhů dáte, žádný z nich není ideální, a tak je shozen s tím, že není ideální. Je tu záložní PLUS. To taky není ideální, ale už jsme si na něj zvykli a neurazí, neurazí…

To jsme si prošli v roce 2018. A tak bylo HN+, neurazilo, ale pokaždé, když jsem to viděl, tak jsem si vzpomněl na to, jak to vzniklo.

Pak jsme se toho nějak zbavovali, což způsobilo víc problémů než užitku, takže bych vás chtěl varovat: Nedávejte tam to PLUS, pak nebudete vědět, co s tím, a nakonec z toho uděláte Premium, pak ještě Premium Plus a nakonec Gold. Pojmenujte to třeba, co já vím, třeba… nějak jinak. Fakt!

PS: Exkolegové z Aktuálně teď spustili Aktuálně Plus, kde vybírají příspěvky. Míněno finanční, od lidí. Nechci, aby to znělo jako kritika. Dokážu si dost dobře představit, jak to jméno vznikalo, takže: soucítím! (Obsahově to je ale to nejlepší z Aktuálně, tak tomu dejte šanci!)

Odkaz na článek

Vědci

cover

Bylo to takové klišé loňského jara: covid spoustu věcí katalyzuje!

Tak samozřejmě že katalyzoval, demaskoval a rozbil, ale určitě jinak, než jsme si představovali.

Jednou z těch mnoha věcí, co demaskoval, je, a teď vás možná překvapím, “mýtus odborníků a vědců”.

Teď se děsíte, co napíšu, že? Ne, nebojte, nemusíte. Stále platí, a na tom trvám, že stran epidemie je dobré ptát se epidemiologů, stran vakcinace vakcinologů a stran nemocí lékařů.

Jenže se taky ukázala druhá strana mince. Totiž že odborník na epidemii, vakcinaci nebo nemoci není automaticky schopný manažer, vysoce charakterní člověk nebo snad politik.

Slovo “politik” vůbec nevyslovujte s pejorativní příchutí, prosím. Já vím, že při pohledu na ty mátohy, co jsou v čele našeho státu, se tomu těžko věří, ale politik je ten, kdo by měl poslechnout odborné argumenty a prosadit jejich politické řešení tak, aby je společnost přijala. To je role demokratického politika, a upřímně: pro takovou roli potřebujete zcela jiné schopnosti, než mají vědci.

Odbočka k mátohám: Co tam volíte, to tam je! A když půlka lidí nedokáže říct politika, aniž by si u toho museli vykloktat, a polovina věří, že politici jsou kreténi a měli by tomu vládnout odborníci a vědci, tak čemu se divíte?

Odborník či vědec je kovaný ve svém oboru a vědě. Tam je jeho největší síla, o tom není třeba diskutovat. O čem je potřeba diskutovat, je to, jak odborné poznatky aplikovat ve společnosti. A tomu se právě říká, milé děti, politická debata. To není totéž jako debata politiků u Václava Moravce, rozumíme si?

Aplikovat to lze i na jiné oblasti, kde mají lidé tendenci brát slovo odborníkovo jako něco, co nahrazuje politickou debatu, a pak se divit, že společnost trpí rezistencí.

Odkaz na článek

Světonázor

cover

Světonázor není, jak nám vysvětlili na základce, názor, co má celý svět, ale názor jednotlivce na zásadní světové otázky. Tehdy se dělil na věděcký, tedy marxistický, a na špatný, tedy jiný.

Můj světonázor (ano, mám taky jeden) se odvozuje od mého interního přesvědčení, že každý by měl mít povinnost postarat se v první řadě o sebe. Pokud nemůže, nechť je mu pomoženo, ale to jej nezbavuje povinnosti starat se o sebe v míře, kterou dokáže vyvinout.

Moje přesvědčení vlastně vyjadřuje maximu když se každý postará o sebe, bude o všechny postaráno. Což je matematický model; v realitě samozřejmě nedosažitelný, protože je nemálo lidí, kteří se o sebe nepostarají, ale to si asi nemusíme říkat.

Což, logicky, sere kolektivisty, protože to je individualistické. V kolektivistickém vidění se tomu říká sobecké. A správný kolektivista neopomene dodat, že to je klasický liberální egoismus privilegované skupiny, a co mají říkat neprivilegovaní?! Však kdybys byl taky neprivilegovaný, tak bys jinak zpíval a nějaké starání se o sebe bys vůbec nebral v potaz, protože by ti privilegovaní házeli klacky pod nohy!

Konstrukce “privilegovanosti” je úžasná věc: jste bílý muž, máte privilegia…

Vzpomínám si na pana Laďu, co se živil elektrikařinou a přivydělával si jako vyhazovač. Bílý heterosexuální muž, tedy privilegovaný. Jeho privilegium zahrnovalo matku, která se na něj vykašlala, takže L. vyrůstal převážně v dětském domově. Vyučil se a chtěl si udělat maturitu, protože hloupý nebyl, jenže pak se zase objevila ta paní, co jej porodila, ukázalo se, že je až po prdel v dluzích, ty dluhy na pana L. postupně překlopila, takže pan L. holt zapomněl na maturitu, začal makat, přivydělávat si, pak padlo pár exekucí, což s sebou přineslo další potíže… Bohužel po cestě stihnul mít děcko s paní, která se s ním záhy rozvedla, protože rodina v dluzích, o to nikdo nestojí. Tak v dluzích zůstal jen pan L., a teď měl na krku i alimenty.

Jenže pan L. byl zvyklý se postarat, takže když dluhy narostly, požádal o vypořádání, o osobní bankrot, makal jak šroub, zůstávalo mu minimum peněz, a jako největší poctivec celý bankrot splatil.

Ale myslím si, že správný kolektivista najde privilegium i u pana L. Však to je bílý heterosexuální muž, tomu se to o sebe stará, když mu nikdo a nic nehází klacky pod nohy.

Já myslím, že jediné privilegium, které má, si vydřel - navzdory okolnostem. A asi nemusím dodávat, že je smýšlením velmi liberální a pravicový.

Odkaz na článek

Kotel

cover

Ve zpravodajství včera byly dechberoucí záběry toho, jak se skialpinista svezl s lavinou. A pak se mudrovalo. Pán to natočil na GoPro a zveřejnil, prý jako aby varoval.

A tak se tam hledala moudra a poselství a i názory odborníků zazněly…

První poselství by bylo: lezl s lyžema do Kotelní jámy, což je první zóna národního parku se zákazem vstupu mimo vyznačené stezky. No a zadruhé tam padají laviny furt, i když je neutrhne lyžař. A tenhle ji utrhl.

Takže lezeš do lavinového pásma, kde bys neměl co dělat ani v létě, utrhneš lavinu, ještě to natočíš, zveřejníš - a hledáš poselství? No, kdyby sis hlavu rozrazil, nenajdeš lepší, než: kurva, nedělejte to!

Tolik jsem chtěl já.

To, jak to je složitější, že nelze soudit, že lidi trpí omezeními sportu, že se na sněhu nemůžete nakazit a že skialpinismus je krásný sport, který je možná nebezpečný, ale hlavně je to náročný sport plný adrenalinu a to nikdo, kdo si to nezkusil, nepochopí, to už si počteme na Twitteru v reakcích.

Odkaz na článek

Bééééééé. Fňuk

cover

V týdnu mě vám to tak jako popadlo a říkal jsem si: Herdek, neděláme něco špatně?

Normálně vznikají organizace, které si vytýčily jako důvod svojí existence to, že se zaměří na kretény, co jiným lidem nadávají na internetech. Ne snad že by jim nabančily, aby si kreténi uvědomili, že je cajk být kretén, ale není cajk tím kohokoli otravovat, obtěžovat a vůbec exhibovat na veřejnosti. To ne.

Organizace samozřejmě jdou dál a výš. Žádají, aby kreténi byli eliminováni, a aby je NĚKDO eliminoval. Sociální sítě typicky. A tlačí a řvou, že X. Y. vytváří diskomfort a má ze služby zmizet.

Ono to vypadá ušlechtile, ale pak se dočtete, že “pocit diskomfortu z kretenismu druhých” jímá čím dál víc lidí, ale že už jaksi není v módě se snažit o to, aby kretenismus okolí nepůsobil na mou psýché devastujícně; nyní je v módě zastávat se nebožáků okolo, kteří by taky mohli zažívat diskomfort, a jako jeden muž, jedna žena a jedna organizace požadovat, aby diskomfort nebyl způsobován.

Vážně!

Jako aby byly omezeny nepříjemné společenské a životní situace, popřípadě aby byli omezeni lidé, kteří by snad svými slovy mohli někoho rozrušit. Ani nemusí, stačí, že by mohli.

Myslím si, že snaha odstranit hovno nebo kreténa ze světa vede ke zlu a k tomu, že ztratíme schopnost se vypořádat s rozrušením jinak než křikem a požadavkem zákazu. Je naprosto v pořádku odstraňovat hovna ze svého chodníku a blbce ze svého dohledu, ale dělejte to sami. Nežádejte, aby se takové opatření dělalo plošně nebo aby ho někdo vymáhal za vás.

Nemáte nic jako “právo žít ve světě bez diskomfortu”. Máte právo se mu bránit.

A to vám dám písemně!

PS: Béééé, fňuk, lidi jsou na nás hnusní, protože si myslí, že za půl mega propagujeme Babiše!

Odkaz na článek

Per Aspera

cover

Tuhle hru (Per Aspera) jsem koupil hned jak vyšla. Dohrál jsem tehdy zase jednou Factorio a chtělo se mi tak moc budovat, že jsem dal na doporučení. Sice jsem dva dny předtím dvě zakoupené hry vrátil, protože byly dost strašné, ale tuhle jsem zkusil, a jako pěkné.

O co jde: jste v roli kolonizátora Marsu. Strojového, jak jinak. Přistanete v modulu s nějakou základní surovinovou výbavou, a začnete stavět. Pokud jste hráli Factorio nebo Civilizaci, tak znáte zhruba princip. Na rozdíl od Factoria nejste ve světě nijak přítomni, jen určujete, co se kde má postavit.

Ve hře máte několik základních surovin, které těžíte: hliník, křemík, uhlí, železnou rudu, vodu, “chemikálie”, a časem i uran. Pak máte pár druhů továren (z křemíku vyrábějí sklo, z uhlí a železné rudy ocel, a tak dále). Vedle továren jsou i speciální “strukturální” stavby, jako průzkumné balony, stanice pro samohybná vozítka, stanice opravárenských dronů apod., stavby pro kolonisty a stavby pro terraforming.

Jo, čtete správně: Terraforming. Cílem hry je proměnit Mars v obyvatelnou planetu. Takže třeba vypouštíte skleníkové plyny do atmosféry. Pomocí zrcadel rozpouštíte polární čepičky z oxidu uhličitého. Dovážíte dusík nebo metan. Vypouštíte lišejníky… Zkrátka děláte všechno to, z čeho by Greta dostala psotník.

Pikantní je, že tyhle věci neděláte jen tak, že to autory napadlo, ale všechno tohle zaznívá ve zcela vážných akademických diskusích odborníků. Až jednou lidstvo bude kolonizovat Mars, bude postupovat pravděpodobně tak, jako v téhle hře. Stejné postupy, stejné cíle. Takže nejprve planetu ohříváte, čímž uvolníte oxid uhličitý. Řízeně do ní necháte prásknout pár asteroidů. Pak pustíte první živé organismy, které začnou měnit oxid uhličitý na kyslík. Stoupá vlhkost, stoupá kyslík, ale to už abyste se postarali, jak dostat do atmosféry dusík, jinak vám začnou továrny v atmosféře s vysokým obsahem kyslíku hořet…

Do toho připočítejte starosti s elektřinou (sluneční a větrné elektrárny jsou nestabilní, dokud neobjevíte uran, budete bojovat s blackouty), starosti s dopravou (těch automatických vozítek je vždycky málo), v kampani pak i problémy s automatizovanými obrannými systémy, co tam nechaly jiné státy v minulosti.

Máte na výběr mezi kampaní a sandboxem. V kampani se naučíte, oč jde a jak řešit základní věci. Navíc vás příběhem provází vnitřní hlas, komunikujete se Zemí a odhalujete nějaký příběh. Postupem času jsem ho ignoroval, jen mě zdržoval. A pak jednoho dne je Mars připraven pro pozemský život, a hra skončí. Nazdar. Nelze pokračovat. Pokud chcete hrát dál, musíte použít sandbox, ale v něm taky máte jednoho dne hotovo.

Není to složité, je to roztomilé, a občas taky pořádně hektické. Každopádně to má přesně ten faktor, co měl třeba Transport Tycoon: “Ještě postavím tady dvě továrny a půjdu spát”, a najednou je půl třetí…

Odkaz na článek