Titulní strana

Bylo

cover

Kolega Dostál vyrazil do regionu. Do místa, odkud je král daleko, Bůh vysoko a lidi si zvykli spoléhat hlavně sami na sebe.

Článek to je pěkný, a nejvíc mě zaujala jedna citace:

Všichni nadávajů na komunisty. Já ale říkám, že to bylo i dobré. Dobré to bylo v tom, že lidé měli zhruba stejně. Nezáviděli si. Přišli do hospody, pobavili se, dali si štamprlko, pivko, povídali si, pozpívali si. A dneska? Dá se říct, že se máme dobře, dostaneme se do světa. Ale vztahy lidí, ty se tímto režimem hodně pokřivily. Lidi si hodně závidí, nedělá to úplně dobrotu.

Odečtu 30 % nostalgie, jak “to bylo hezké”, protože jsme měli vlasy a byli mladí a štíhlí a plni sil a pilo se až do rána a pak jsme šli do práce.

Odečtu 30 % za milosrdnou mlhu zapomnění, která zakryje ten každodenní hnus a nechá jen ty dobré věci.

Zbývá 40 % zvláštního přesvědčení, že “je špatně”. A “špatně” není absolutně, “špatně” je relativně - dřív se měli všichni špatně, tak to nevadilo. Dnes se mají někteří výrazně líp než jiní, a to vzbuzuje dojem, že “je hůř než bylo”.

Posledního 0,1 % tvoří objektivně vzato srandovní teorie, že si lidé dřív záviděli míň. To je takové kuriozní zdání, asi jako když se říká, že “dřív nebylo tolik vražd” a “dřív se nestávalo, že by zabili stařenku pro 50 korun”. Píšu “kuriozní zdání”, ale víte, jaké slovo chci říct.

Ne, závidí se stejně, spíš míň. Jen je závist víc vidět. Dřív jste si i s tou závistí museli vlézt do soukromí.

Odkaz na článek

Žíravina

cover

Začal jsem vařit podle receptů z Rohlíku. Nějaká indická jídla, nějaká asijská, pár zajímavostí od Vaňka (jako třeba restovanou hlívu nebo toust s ančovičkami), zkrátka samé dobroty.

Třeba taková kuřecí tikka masala. Mňamka přelahodná. Stejně jako další indické recepty, co tam jsou. Česnekovo-zázvorové pasty mám v lednici od té doby krabičku, když dojde, tak přidělám novou, protože spotřeba téhle komponenty vzrostla z nuly na sto během pár dní a pár receptů.

Jen mi vysvětlete jednu věc, jo? Připravím si marinádu: česneko-zázvorová pasta, olej, sůl, tikka chilli pasta a jogurt. Naložím maso, dám to do misky, přikreju alobalem a nechám to v lednici do druhého dne odstát.

A druhý den otevřu lednici a sleduju, jak v místech, kde se alobalu dotkla marináda, jsou vyžrané díry.

Trošku mě to děsí, protože “žíravina” v seznamu ingrediencí není. Že by to dělal ten zázvor? Nebo ten jogurt? Nevím, ale zajímalo by mě to. Nějaká teorie?

Odkaz na článek

Šlichta

cover

Promiňte mi tu strašně lacinou slovní hříčku.

Včera to bylo osm let ode dne, kdy mě volali z redakce, ať se vykašlu na školení, protože se něco děje a máme poradu a musíme něco udělat. A do toho poslal druhý kolega SMSku, že policie dělá razii na Úřadu vlády.

Neuvěřitelné. Stáli jsme tam, sledovali ty záběry, pak tu tiskovku s realizacemi, a pak se hrnuly informace: Poslance někam vezli vrtulníkem, premiér má úplně bizarní aféru, jeho budoucí žena nechala špiclovat jeho budoucí bývalou ženu rozvědkou za státní peníze, v trezorech se našlo zlato, všetci kradnú… No hotový Palermo.

Čerstvě instalovaný prezident, pomstychtivý inženýr Zeman, si zkusil, jak chutná pocit, když si vytře prdel Ústavou, když proti zvyklostem, o kterých za těch osm let střídavě mluvil tak, že je musí dodržovat a že je dodržují jen pitomci, nepověřil vedením vlády představitele vítěze voleb, ale svého kámoše Rusnoka. A poté, co vláda jeho kámoše nezískala důvěru, tak nejmenoval nikoho druhého, ale začal si rozmýšlet, co udělá, protože v Ústavě, jak známo, není termín, do kdy se má rozmyslet.

Ó, ti bláhoví zákonodárci z devadesátých, že? Co si mysleli, když tam nedali termíny? No, asi si mysleli, že prezident bude tak nějak jednat bez zbytečných odkladů v nejlepším zájmu země, kterou zastupuje - ovšem tak nějak mlčky předpokládali, že bude zastupovat Českou republiku, což se ukázalo jako velká, velká nepředloženost.

Ale zpátky k dění před osmi lety: Duo Ištván - Šlachta, které se tvářilo jako kdyby právě rozbili kartel z Medellínu, který půlku republiky vydíral a druhou půlku korumpoval, zářilo na obrazovkách, bujaře podporované jakýmsi Andrejem Babišem, chlapíkem, co si koupil hnutí ANO 2011 a prohlašoval, že musí zatočit s korupcí a že ho máme na ně pustit, že on to konečně dá do pořádku, protože je schopný podnikatel. Cui bono…

Karty byly rozdané a hraje se podle nich dodneška. Jen se trochu pozapomnělo na tu skutkovou podstatu celé akce. Vyšuměla z médií, a po čase se začalo zapomínat na aktéry i na obvinění. Chvíli se jela ta linka, jak se zneužívala rozvědka, pak vyšuměla (edit: Podmínka padla). A z celého toho případu po letech zůstalo jen nějaké rozhodnutí stran kabelek.

Mám followera, který se vždycky strašně rozčiluje, když někdo píše, že z celé monstrakce a pádu vlády je jediný výsledek pár kabelek. Prý že to je nepatřičné zjednodušení, a že to zneužívání rozvědky bylo strašné - ačkoli se teda moc neprokázalo a vyšumělo, a že vůbec to bylo celé hrozné. Jenže pokud, POKUD! mělo duo Šlachta-Ištván úplně takhle ložené věci, a přesto to nedokázali před soudem obhájit, tak je to docela tristní ukázka zbabraného případu.

Kabelky sem, kabelky tam - ale co to zlato? Tak to zlato, přátelé, vůbec nehrálo žádnou roli v tom případu. Patřilo někomu, kdo znal někoho, kdo se znal s premiérem. Zlato zadrželi, po několika letech přišli konečně s obviněním na jeho majitele, které jde letos (2021!) k soudu, al je to podobně vratké, jako ten zbytek. Osm let má dotyčný svůj majetek zabavený kdesi v policejním trezoru. Super, ne? Kdybyste si chtěli počíst, je to neuvěřitelný případ.

No a teď pan Šlachta shlíží z billboardů. Pan Šlachta, který se soudil za označení ušatý traktorista, které se ho dotýkalo, neboť nebyl traktorista, ale kombajnér. Tenhle Šlachta objíždí republiku s policejní partou, vylepuje všude plakáty a vůbec jede kampaň, kde neříká naprosto nic kromě toho, že on je ten neúplatný schopný policista, kterého se mocní bojí, a vy, voliči, ho máte pustit do parlamentu, aby nadělal pořádky.

To, že zrovna on přesně před osmi lety nadělal v politice neskutečný mrdník, to už mu má být zapomenuto. Teď je tu, nový, čistý, spravedlivý a rozhodný. Slíbí všechno všem, hlavně spravedlnost a pořádek… Jen to zlato zatím nevrátili a z té obří kauzy zvládnul prokázat jen nějaký posraný kabelky.

Mám pocit, že pod lesklou fasádou kampaně, kterou mu platí, jak se proslýchá v kuloárech, další zombie nepolitické všelidové politiky, bublá pěkně řídká a levá šlichta.

Odkaz na článek

Kolo

cover

U Kněževsi je takový kopeček na sledování letadel.

Prostě hned za plotem u letiště je skoro pětimetrová haldička, nahoře je ochoz se zábradlím, kam se vejde tak 20 lidí, a vede tam pár schůdků.

Jakási maminka vysvětlovačka povídala chlapci, jak támhleto éro, podívej se jak jede, to asi už bude startovat… No, neměl jsem to srdce jí říct, že asi startovat nebude, protože před dvěma minutama přistálo za letištní budovou. Ono totiž letiště až do července uzavřelo dráhu 06/24, která je u toho kopečku, a všechno létá na druhou dráhu 12/30, která není z toho kopečku ale vůbec vidět. Proto nám tu teď létají letadla nad hlavama, mimochodem. Takže je vlastně úplně zbytečné tam jezdit. Ale kdo jsem já, abych kohokoli poučoval…

Ale vysvětlete mi jednu věc. Když jste tam autem, zaparkujete asi sto metrů od haldičky a v poklidu dojdete. Když ale jedete na piciglu, tak dojedete až na místo, a kolo nenecháte dole. Ani ho nezamknete. Hezky se z něj sklouznete, odchrchláte si do trávy, hodíte picikl na rameno a nesete ho po těch schodech nahoru, na ten ochoz, do toho prostoru pro dvacet lidí, tam ho postavíte, přitom si jemným tlakem galuskama zjednáte prostor na obě strany, opřete se o něj a čumíte, jak nic nikde neletí.

A když přijedete tři, tak to uděláte všichni tři, hezky tak, aby nahoře nebylo ale už vůbec k hnutí.

Já chápu, že vaše kolo stálo sto tisíc, ale doprdele, i matky nechají kočárek dole. Chápu, že do toho neoprenu, co máte na sobě, se už zámek na kolo nevejde, ale tím spíš bych se rozmýšlel, jestli si koupit werk, co ho ani nemůžu zamknout, a když už ho teda mám, tak s ním chodit někam, kde je to pro pětapůl lida.

Fakt sorry jako, ale až se zas bude generalizovat, jak jsou řidiči aut bezohlední k cyklistům, tak bych rád uvedl do zápisu, že cyklisti - a klidně si zageneralizuju taky - jsou nemlich stejná láje!

Odkaz na článek

Hodiny

cover

Máme v kuchyni hodiny, úplně hyper super, měří tlak a teplotu a celé jsou rádiem řízené z centrály NATO, takže občas mají takové divné záseky, mávají u toho ručičkama jak Andrej Babiš za kecapultem, ale to je v pořádku, protože se synchronizují se světovým časem. Hodiny, ne Andrej.

Takže když jsem se tuhle na hodiny díval v 16:20, když se vracívám domů, a viděl jsem, jak vteřinovka stála, chvilku jsem je pozoroval, a s potěšením jsem zjistil, že se najednou divě rozběhla a kroužila kolem ciferníku jak brundibár. Inu, technika.

Druhý den na ně koukám, 16:20, ručičky stojí… No co, seřizují se.

O den později koukám, zase ručička stojí. Nějak nám ilumináti tím časem trhají, co, že se to furt seřizuje…

Den nato zas koukám, 16:20, je mi to divné, zas vteřinovka nic, tak se koukám na hodinky, a fakt že jo, je 16:20. Jakáž pakáž, jdou, a jestli mají tendence se seřizovat, jejich věc. Jsme svobodná země, a když se chtějí hodiny seřizovat, ať se seřizují!

Včera jsem se vzbudil nějako brzy, asi ve čtyři, a když jsem nezabral, jdu do kuchyně. Na hodinách 16:20, teda vlastně 4:20. To není náhoda, pomyslel jsem si, ale protože ve skutečnosti bylo 4:20, tak jsem to nechal být.

Ale tím časným probuzením se mi narušil biorytmíček. Když jsem si šel udělat ranní kafe, tak jsem se podíval na hodiny, a bylo tam zas 16:20 - ale přitom bylo půl osmé.

A tak jsem zjistil, že nám nejdou hodiny.

PS: Vyměnil jsem baterku, pověsil je zpátky na zeď, a nechal jsem je jejich vlastnímu osudu. Však co, řídí je ilumináti rádiem, tak ať se starají! V 16:20 jsem se na ně šel podívat. Ukazovaly čtvrt na devět. Tedy buď Káthmándú, nebo Denver…

Odkaz na článek

Ranní

cover

Někdy píšu příspěvky den předem.

Někdy píšu příspěvky večer předchozíno dne.

No a někdy až ráno nebo dopoledne.

Dneska nee. Dneska jsem se probudil v půl čtvrté s úplně ucpaným nosem. Ve čtyři jsem naznal, že to je marné, že už neusnu, a že tedy vstanu, uvařím si horký čaj, sežeru něco na hlavu a zachumlám se k PC.

Pech, co? Covid na ústupu, a já rýmu. Mít tu komentáře, tak čekám na prvního třeskutce, co píše “A víte jaká je mužská smrtelná choroba na sedm?” Jachachacháááá. A víte, co hrozí podobným vtipálkům? Smrt na sepsi od zanícených stehen, jak se do nich smíchy plácají…

Včera to vypadalo, že něco leze, dneska to dolezlo. A kdo si naplánoval na dnešek poradu s grafikama, že? A na zítra výlet, že?

Tak jen pro evidenci, kdo je tu takovej chudák, že ho skolí na začátku června rýma.

Odkaz na článek

Desatero

cover

Rozhodli jsme se s kolegou Půrem sepsat “postcovidové desatero”, neboli deset hlavních věcí, které byste měli vědět, dělat a řídit se jimi. Nejen po covidu, vlastně furt. Postcovidové je to proto, že zrovna takovéhle období změny je vhodné k tomu si to uvědomit a začít něco dělat.

Jediný drobný problém s tím máme:

Už se o tom bavíme týden, a máme zatím pětadvacet bodů!

Což je, jak sami uznáte, na desatero trochu moc.

Ale fakt se těším, protože to bude takové #UnpopularOpinion ve verzi Turbo.

Zatím si krátím čas tím, že přebarvuju Gazetisto dle pokynů vrchního grafika, a je pravda, že to prokouklo…

Odkaz na článek

Internet 101

cover

Až mě jednou zase popadne pejcha ámosovská, že bych snad někomu hodlal něco vysvětlovat, tak vypíšu kurz “Základy internetu pro novináře, politiky a manažery”, a některým to dám snad i zdarma jako Ludwig webinář, protože to potřebují jako čunče drbes.

Budu vysvětlovat, jak je to s tím zakazováním. Že když se rozhodnu, že budu něco psát na web, a že to budu dělat česky, tak k tomu nepotřebuju mít ani českou doménu, ani český server, dokonce ani české bydliště, a když mi na tom bude aspoň trochu záležet, tak budu naprosto mimo dosah jakýchkoli českých orgánů, a přitom to budu posílat z kavárny uprostřed Václaváku.

Ne že bych to snad chtěl dělat, na to je mi to příliš egal, ale chci, aby novináři, mediální manažeři a politici, nikoli nutně v tomto pořadí, věděli, že to jde, a že to zvládne kdokoli, kdo se jen trochu bude snažit.

V další lekci si probereme, jak zařídit, aby byl nějaký web v Česku ale fakt nedostupný. Na tuhle lekci se těším nejvíc. Myslím, že tomu dám rovnou celé dvě vyučovací hodiny. Prvních 45 minut budu říkat: “Nijak”, a druhých 45 minut budu opakovat: “Nejde to, nesnažte se o to”.

Speciální lekce pro marketéry bude na téma “blokace AdBlocku”. Pokud bude čas, tak dodám ještě pár tipů na téma “jak to udělat, aby nám dali souhlas a nevěděli o tom”.

Pak si řekneme to o tom šifrování. Že není nic jako “dobrý důvod prolomit šifrování”, a že fakt nejde zakázat šifrovanou komunikaci.

Jedna lekce pak bude pro korporátní ajťáky. Bude úplně marná, protože oni to vědí nejlíp, a i kdyby s tím snad nesouhlasili, tak to mají v politikách. Obsahem lekce bude “nenuťte uživatele měnit hesla příliš často a příliš restriktivně, snížíte tím bezpečnost”. Speciální host: Michal Špaček. Pro zlobivé pak Michal Valášek s jezdeckým bičíkem.

No a pak už jen takové ty věci, jako “ten, kdo je napsaný jako odesilatel mailu, vůbec nemusí být tím, kdo mail poslal”, “to wé wé wé nic neznamená a když to tam někdo nemá, je to OK”, “ukázková IP adresa nikdy nezačíná 555”, “screenshot nic nedokazuje”, či klasické “Jestli začnete říkat něco o zakázaném obsahu, který nikdo nesmí v počítači mít, tak vám ukážu, že ho tam máte sami!”

Napište mi do komentářů (na Twitter, voové!), co by si tam ještě rozhodně zasloužilo být.

Odkaz na článek