Titulní strana

Kotel

cover

Ve zpravodajství včera byly dechberoucí záběry toho, jak se skialpinista svezl s lavinou. A pak se mudrovalo. Pán to natočil na GoPro a zveřejnil, prý jako aby varoval.

A tak se tam hledala moudra a poselství a i názory odborníků zazněly…

První poselství by bylo: lezl s lyžema do Kotelní jámy, což je první zóna národního parku se zákazem vstupu mimo vyznačené stezky. No a zadruhé tam padají laviny furt, i když je neutrhne lyžař. A tenhle ji utrhl.

Takže lezeš do lavinového pásma, kde bys neměl co dělat ani v létě, utrhneš lavinu, ještě to natočíš, zveřejníš - a hledáš poselství? No, kdyby sis hlavu rozrazil, nenajdeš lepší, než: kurva, nedělejte to!

Tolik jsem chtěl já.

To, jak to je složitější, že nelze soudit, že lidi trpí omezeními sportu, že se na sněhu nemůžete nakazit a že skialpinismus je krásný sport, který je možná nebezpečný, ale hlavně je to náročný sport plný adrenalinu a to nikdo, kdo si to nezkusil, nepochopí, to už si počteme na Twitteru v reakcích.

Odkaz na článek

Bééééééé. Fňuk

cover

V týdnu mě vám to tak jako popadlo a říkal jsem si: Herdek, neděláme něco špatně?

Normálně vznikají organizace, které si vytýčily jako důvod svojí existence to, že se zaměří na kretény, co jiným lidem nadávají na internetech. Ne snad že by jim nabančily, aby si kreténi uvědomili, že je cajk být kretén, ale není cajk tím kohokoli otravovat, obtěžovat a vůbec exhibovat na veřejnosti. To ne.

Organizace samozřejmě jdou dál a výš. Žádají, aby kreténi byli eliminováni, a aby je NĚKDO eliminoval. Sociální sítě typicky. A tlačí a řvou, že X. Y. vytváří diskomfort a má ze služby zmizet.

Ono to vypadá ušlechtile, ale pak se dočtete, že “pocit diskomfortu z kretenismu druhých” jímá čím dál víc lidí, ale že už jaksi není v módě se snažit o to, aby kretenismus okolí nepůsobil na mou psýché devastujícně; nyní je v módě zastávat se nebožáků okolo, kteří by taky mohli zažívat diskomfort, a jako jeden muž, jedna žena a jedna organizace požadovat, aby diskomfort nebyl způsobován.

Vážně!

Jako aby byly omezeny nepříjemné společenské a životní situace, popřípadě aby byli omezeni lidé, kteří by snad svými slovy mohli někoho rozrušit. Ani nemusí, stačí, že by mohli.

Myslím si, že snaha odstranit hovno nebo kreténa ze světa vede ke zlu a k tomu, že ztratíme schopnost se vypořádat s rozrušením jinak než křikem a požadavkem zákazu. Je naprosto v pořádku odstraňovat hovna ze svého chodníku a blbce ze svého dohledu, ale dělejte to sami. Nežádejte, aby se takové opatření dělalo plošně nebo aby ho někdo vymáhal za vás.

Nemáte nic jako “právo žít ve světě bez diskomfortu”. Máte právo se mu bránit.

A to vám dám písemně!

PS: Béééé, fňuk, lidi jsou na nás hnusní, protože si myslí, že za půl mega propagujeme Babiše!

Odkaz na článek

Per Aspera

cover

Tuhle hru (Per Aspera) jsem koupil hned jak vyšla. Dohrál jsem tehdy zase jednou Factorio a chtělo se mi tak moc budovat, že jsem dal na doporučení. Sice jsem dva dny předtím dvě zakoupené hry vrátil, protože byly dost strašné, ale tuhle jsem zkusil, a jako pěkné.

O co jde: jste v roli kolonizátora Marsu. Strojového, jak jinak. Přistanete v modulu s nějakou základní surovinovou výbavou, a začnete stavět. Pokud jste hráli Factorio nebo Civilizaci, tak znáte zhruba princip. Na rozdíl od Factoria nejste ve světě nijak přítomni, jen určujete, co se kde má postavit.

Ve hře máte několik základních surovin, které těžíte: hliník, křemík, uhlí, železnou rudu, vodu, “chemikálie”, a časem i uran. Pak máte pár druhů továren (z křemíku vyrábějí sklo, z uhlí a železné rudy ocel, a tak dále). Vedle továren jsou i speciální “strukturální” stavby, jako průzkumné balony, stanice pro samohybná vozítka, stanice opravárenských dronů apod., stavby pro kolonisty a stavby pro terraforming.

Jo, čtete správně: Terraforming. Cílem hry je proměnit Mars v obyvatelnou planetu. Takže třeba vypouštíte skleníkové plyny do atmosféry. Pomocí zrcadel rozpouštíte polární čepičky z oxidu uhličitého. Dovážíte dusík nebo metan. Vypouštíte lišejníky… Zkrátka děláte všechno to, z čeho by Greta dostala psotník.

Pikantní je, že tyhle věci neděláte jen tak, že to autory napadlo, ale všechno tohle zaznívá ve zcela vážných akademických diskusích odborníků. Až jednou lidstvo bude kolonizovat Mars, bude postupovat pravděpodobně tak, jako v téhle hře. Stejné postupy, stejné cíle. Takže nejprve planetu ohříváte, čímž uvolníte oxid uhličitý. Řízeně do ní necháte prásknout pár asteroidů. Pak pustíte první živé organismy, které začnou měnit oxid uhličitý na kyslík. Stoupá vlhkost, stoupá kyslík, ale to už abyste se postarali, jak dostat do atmosféry dusík, jinak vám začnou továrny v atmosféře s vysokým obsahem kyslíku hořet…

Do toho připočítejte starosti s elektřinou (sluneční a větrné elektrárny jsou nestabilní, dokud neobjevíte uran, budete bojovat s blackouty), starosti s dopravou (těch automatických vozítek je vždycky málo), v kampani pak i problémy s automatizovanými obrannými systémy, co tam nechaly jiné státy v minulosti.

Máte na výběr mezi kampaní a sandboxem. V kampani se naučíte, oč jde a jak řešit základní věci. Navíc vás příběhem provází vnitřní hlas, komunikujete se Zemí a odhalujete nějaký příběh. Postupem času jsem ho ignoroval, jen mě zdržoval. A pak jednoho dne je Mars připraven pro pozemský život, a hra skončí. Nazdar. Nelze pokračovat. Pokud chcete hrát dál, musíte použít sandbox, ale v něm taky máte jednoho dne hotovo.

Není to složité, je to roztomilé, a občas taky pořádně hektické. Každopádně to má přesně ten faktor, co měl třeba Transport Tycoon: “Ještě postavím tady dvě továrny a půjdu spát”, a najednou je půl třetí…

Odkaz na článek

Korupce

cover

Tak už máme, co jste chtěli. Jste šťastní?

Já strašně nerad říkám “já vám to říkal”, ale - já vám to říkal!

Pamatujete, jak jste všichni spravedlivě buráceli, že naše země skomírá, protože ji dusí korupce? A jak jste radostně kvitovali Rekonstrukci státu? A jak jste měli úplně největší radost, když se k zásadám Rekonstrukce státu přihlásil Andrej Babiš a prohlásil se za spásu, která vymete korupci?

No, tak si dejme střih o dvě volební období dál, a pojďme rekapitulovat…

Babiš hřímal ve sněmovně, že Kalousek je “symbol korupce”. A dál? No, Dbalý půjde bručet za korupci. A dál? Berbr. A dál?

Korupce se, to nutno říct, opravdu změnila, z chaotické korupce se stala systémová, a největším korupčníkem je Pan Čistý. Uplácí ve velkém celé skupiny obyvatelstva - tu slevy na vlak, tu 5000, tu roušky seniorům. Uplácí ze státního a benefity čerpá do soukromého.

Všichni ostatní tu stojí jako tvrdé Y a koukají na to. A nejvtipnější je, že sudičky Babišova nástupu, všechny možné protikorupční organizace, nadace a hnutí, které neváhám označit leninským výrazem užiteční idioti, teď pro změnu dělají co? No ano: brojí proti korupci a generují obskurní kandidáty občanské společnosti, kteří teď už ale fakticky s korupcí zatočí.

Jo, korupce je problém, protože za A) způsobuje finanční ztráty a za B) ničí víru lidu v rovnost před právem.

Tak ještě že jste, protikorupční bojovníci, toho Babiše prosadili, protože takový pocit finanční i právní stability, jako po letech vládnutí ANO, jsem snad ještě nikdy neměl!

Odkaz na článek

Volant

cover

Chcete hejt? Dostanete hejt!

Jedu dolů Radlickou (ne teď, voové; situaci popisuju) a nahoře, za tím ostrůvkem tramvaje, zvolňuju, protože je za a) přede mnou pomalu jedoucí kolona a za b) za tím ostrůvkem křižovatka, kam občas přijíždí auta zprava a já je pouštím, nebo odbočují zleva a já je taky pouštím, ať tam nestojí.

Teď jedu, a když už vjíždím do křižovatky, protože nebylo koho pustit, tak to tam zleva sekne nějaká černá oktávka. Přejede koleje a nevypadá, že hodlá brzdit. Tak brzdím já. Ne, kecám: Hamtnul jsem na to plnou vahou a plnou rozhodností!

A jen co jsem to dobrzdil, tak oktávka zastavuje.

Tak se tu uklidníme, že, s řidičem si ukážeme, kdo teda pojede, a tak koukám, koukám, a vidím, že řídí osoba, vůbec se na mě nedívá a divoce mává levou rukou. Ale ne “jak to jedeš, kokote?!” ani “Bože bože”, ani “tak jeď!”, ale spíš jako “té lípy se nevzdám, zavolej mu a řekni, že tohle teda ne!”

V pravé ruce má, jak jinak, telefon v pozici “vodorovně před hubou” a je zabrána do hovoru. Volant právě drží, nekecám, kolenama!

“Ty píčo blbá!!!” řvu nahlas směrem k ní. Škoda že nemám otevřené okénko. Osobě je to samozřejmě úplně šumák, protože mě ani nevidí; čumí na ten telefon! Gestikulující levačkou asi občas přehmátne na řadicí páku…

Do psí mordy… Plastovej držák na telefon do auta stojí stovku! Zjevně tam má hlasitej odposlech. Já to dělám taky, když nenaskočí handsfree. Mluvím, ale mám obě ruce volné a nečumím na telefon.

Tohle není jediné setkání s telefonními držáky za volantem. V OC Chodov do mě nějaká kunda blbá málem nabořila při vjíždění na hlavní. Stál jsem, protože byla červená, ona vjížděla zprava, v ruce telefon, v druhé ruce volant, šaltpáku a kafe (!), zabraná do hovoru a jela, a to, že v ose vozidla stojí překážka, zavnímala tak dva metry před srážkou. Já nemohl dopředu ani dozadu, tak jsem jen vytřeštěně koukal, jak se na mě řítí tupaňa.

Genderově spravedlivě: takový zdravě rostlý Josef v usmolených montérkách za volantem nákladního vozu, který jednou rukou točí a druhou si drží u ucha a cosi vypráví, když si zrovna nevšimne, že zprava něco, protože vpravo vidí mobil a ne zrcátko, to je taky dílo.

Ze všeho nejvíc mě fascinuje to neohrožené blbství. Ti lidé se mohli během pár sekund rozsekat, nebo aspoň nabořit, nebo někoho nabořit, ale většinou nehnou brvou a dál se věnují hovoru a držení. Nikdo z nich nefláknul telefonem na sedačku spolujezdce, kdepak. Drží to furt v ruce jak skauti světlo z Betléma!

Na tohle by měla být nějaká osvětová kampaň. Na očkování kálí Lassie, ale blbové, co v autě držej u huby mobil, to je druh, co by měl bez výjimek vymřít.

A kdyby se to náhodou rozšířilo na všechny, co při telefonování držej mobil vodorovně před mordou, zlobit se nebudu.

Odkaz na článek

Clubhouse

cover

Moc se mi líbí hype posledního týdne okolo aplikace Chaturbate. Noviny o tom píšou, jak to uhranulo Česko, celé sociální bubliny jsou toho plné a…

Cože? Že si to pletu? A jo vlastně: Chathouse se to jmenuje.

Ne, kruci. Clubhouse!

Upřímně, zas takový rozdíl tam není: V Chaturbate se při debatě onanuje fyzicky, v Clubhouse mentálně. Prý. Říkali kluci. Já to nezkoušel, ani jedno, a při své roztržitosti bych to určitě spletl.

Přesto mě to zaujalo jako fenomén a sui generis ukazatel nálady na trhu. Je dobré to vědět, abych vám to mohl jednoho dne zpoplatnit, jak jinak.

Ale nezlobte se, mnohem vtipnější je sledovat některé uživatele. Totiž Chatu… kruci, Clubhouse buduje velmi dobře pocit výjimečnosti. Je to pro iPhone a je to na pozvánky. Někteří majitelé iPhone (a vy víte, jaké typy myslím) jsou rádi výluční - vzpomeňte na Instagram a na ten rant, když Instagram přišel s aplikací pro Android. Padaly, a to nekecám, argumenty jako “Teď Instagram skončí jako místo skvělých fotografií, které děláme my, kreativní majitelé iPhonů, a budou tam záplavy shitů od obyčejných lidí s Androidem!” Roztomilé.

Pár rozumných lidí, co znám, to zkouší jako nový druh média. Je to fajn, že to zkoumají, a odpustím jim i to počáteční nadšení, se kterým evangelizují. Nerad, ale odpustím. Rád si počkám na jejich racionální zhodnocení.

Ovšem moc, moc, MOC se směju, když čtu příspěvky naprosto nudných lidí bez názoru, jak najednou zasvěceně a s obrovskou vervou plácají o skvělé nové službě, jak jim to pomáhá k seberozvoji a jak konečně (!!!) našli správně intelektuální platformu bez hlupáků, kam nemůže každý a kde si právě spolu s jinými vybranými lidmi v roomce skvěle vyměnili své názory na pěstování vinné révy. Takovéhle řeči mi vždycky spolehlivě rozzáří den.

Odkaz na článek

Omluva za Oscara

cover

Kdo je připraven, není překvapen, a tohle se bude hodit, protože nikdy nevíte, kdy vyhrajete Oscara…

Dobrý večer, vážené hostky, vážení hosté, vážená hosta,

jsem nesmírně poctěn, že tu dnes stojím, na tomto pódiu, a omlouvám se všem, co zde nemohou stát se mnou - nebo ještě lépe: Místo mne! (Pauza na potlesk, sklopení hlavy.)

Chtěl bych poděkovat Akademii za tuto krásnou cenu, které si velmi vážím, a omluvit se za to, že mi ji dala! (Pauza na výkřik: “Ne, to my se omlouváme!”) Ne, ne, jste příliš skromní!

Dříve se na tomto místě děkovalo, a já jsem rád, že tato egoistická privilegovaná tradice jednou provždy skončila. Omlouvám se za všechny, co z tohoto místa děkovali. Hluboce se za vás stydím. Promiňte!

Omlouvám se všem divákům za to, že tuto nádhernou cenu držím ve svých rukou - věřte, že to jsou ve skutečnosti vaše ruce, které ji drží! Dívám se na ni svýma očima, ale to jsou vaše oči, které ji sledují. A v mé hrudi bijí vaše srdce. Vnímám to jako hanbu, jako skvrnu, kterou nelze odčinit…

Omlouvám se celému štábu za to, že se mnou museli pracovat. Bylo to velmi inspirativní setkání, které mi mnoho dalo. Omlouvám se za to, že jsem si to od vás vzal. Omlouvám se lidem, kteří v mém - pardon, ve vašem, omlouvám se! - filmu hráli, že někdy nemohli být sami sebou a že jsem je nutil, aby jednali jako někdo jiný. Vnímám tuto vinu jako své selhání a věřte mi: myslím to upřímně!

Všechno to je moje chyba!

Odkaz na článek

Polosvětští

cover

Nechme lyžaře lyžařema. Fakt, při jízdě z kopce se nikdo nenakazil, ani při jízdě na vleku se nikdo nenakazil, ovšem nejde o prkýnka a kopce.

Nemálo lidí v bublině popisovalo, jak byli o svátcích tzv. “na horách”. Sjezdovky zavřené, ale oni přesto jezdili. Hospody zavřené, ale oni přesto denně lili na ilegálních párty. A tak dál. Četli jste, jak to vypadá v Íránu? Navenek přísná teokracie s morální policií, a přesto všichni znají západní seriály, západní kulturu, západní zboží a dekadentní večírky probíhají dnes a denně.

Michal Půr popisuje fungování šedé, “tuzexové” ekonomiky. Ano, opatření je na nejvyšším stupni, teoreticky je zavřené všechno, ale přesto část funguje, ovšem potajmu. Restaurace v suterénech, kam se chodí zadem. Obchody, které jsou zavřené, ale přesto vás obslouží, když víte, kudy dovnitř. Totéž s tělocvičnami, posilovnami a dalšími zavřenými podniky.

Vadí mi to. Ne snad proto, že nevím, kde je tajná posilovna, z toho mě snad nikdo soudný podezírat nebude. Mně vadí to, že kolem šedého až černého trhu se motají tamti. Víte kdo. Typové se zlatým řetězem, býčí šíjí a býčí myslí, jako vystřižení z raných devadesátek. Lidé se společenskou grácií poslance Volného. Typově autobazarníci v teplákových soupravách, lokální bossové (ideálně majitelé stavebních firem v okresním městě v Sudetech) a jiní Ivanové Jonákové.

Helejte, vy si choďte na tajné párty a do tajných restaurací a na tajné akce a do skrytých obchodů, mě to netanguje a budiž vám to přáno. Ale fakt nechci dopustit, aby se tyhle kšeftmanské filcky s mentalitou veksláka z pasáže ještě někdy dostaly do pozice nadřazené kasty! Do pozice důležitých, do pozice někoho, koho se musíte doprošovat, aby vám sehnal boty a bundu, ačkoli víte, že za normálních okolností ve svobodné společnosti se s ním ani nepotkáte…

Tihle patří na periferii, i se svými způsoby, se svými gorilami a óbrauty, jsou polosvětští a patří do polosvěta. Vylézají vždycky, když jsou někde zákazy a když je něčeho nedostatek. A s nima chodí morální marasmus klientelismu, korupce, nepotismu a privilejí.

Zákazy a omezení mi nevadí kvůli mně nebo pro zákazy samotné, ale bojím se těhle vedlejších efektů, které jsou na první pohled nenápadné, ale v důsledku horší než přímé dopady.

Odkaz na článek