Titulní strana

V číslech

cover

Mám takovej soupis témat, o kterých hodlám napsat článek. Mám to v Google Keep, a ano, vím, že vy to máte v Evernote, že vy Googlu nevěříte a že vy máte Linux a jste v pohodě. To na to nemá žádný vliv.

Na tohle téma se ještě rozepíšu, ale nedá mi to, abych nenadhodil pár střípků.

Máte rádi čísla? Ne, nemyslím vaši parafilii s číslicí sedm ani náklonnost k rodnému číslu. Myslím tím ta čísla, která se jeví v průzkumech. Uvedu příklad: Ve firmě F přemýšlí, co si se sebou počít. Mají produkt P, a ten to tak nějak šudlá, na zavření to není, ale ani to neroste, zákazníci, co zleva odpadnou, zprava zase marketing nabere, ale je tam nějaký problém, a ten problém zní: když nic neuděláme, bude průšvih!

Takže se sejde komise s krycím názvem “Co dál s P?” Komise si problém systematizuje a praví: Musíme zjistit, kdo jsou naši zákazníci, co od nás očekávají, jaké potřeby jim naplňujeme… Polovina členů komise se diví, jak to, že se to ještě neví. Jsou holt služebně mladší. Ti starší říkají: No, my jsme už tyhle průzkumy dělali, ale nic z toho nebylo…

Kdosi nesměle špitne, že v takovém případě by bylo fajn si říct ne co chtějí zákazníci, ale co chceme, můžeme a umíme dělat my, ale je umlčen: Bez čísel, rozumíš, BEZ ČÍSEL je to jen dojmologie!

Aha. Nevadí, tak to uděláme znovu. O několik měsíců později se tatáž komise dívá na čísla, ale nevidí tam odpověď na to, co zákazníci chtějí. Vidí tam jen čísla, a ta čísla říkají, že jeden chce to a druhý tamto. Mělo by to být masivní, ale lehké. Mělo by to být matné, ovšem s leskem. Mělo by to být na elektriku, na kliku, na páru a na paprsky X. Musí to být naprosto jednoduché na používání, ale důležité je, aby se to dalo nastavit do posledního detailu, včetně přebarvení jedním čudlíkem. Musí to být malé, ale zato co největší.

Tu máš čerte průzkum! A teď babo raď! Členové komise se po sobě rozpačitě koukají, přemýšlí, co tedy “řeknou nahoře”, a nakonec po dlouhém pátrání vydají doporučení: Průzkum potvrdil naše předpoklady: Zákazníci jsou různí a mají různé potřeby, které jim náš produkt více či méně naplňuje. Z čísel nevyplývá žádná významná preference. Doporučujeme jít cestou inovací, ale při zachování základních hodnot.

Management pochvalně zamručí a vypíchne hlavně fakt, že vše je podepřené průzkumem.

Jenže za půl roku je produkt pořád stejný a nervozita vládne zasedačkou: Musíme udělat změnu! Sejde se komise, padnou návrhy, a ty jsou všechny odsunuty do zásobníku nápadů tím okamžikem, kdy zazní: “Ale my nemůžeme udělat nějakou změnu, protože nemáme čísla!”

Situace se opakuje, opakuje, opakuje, opakuje, opakuje dokola a dokola. Čísla jsou znovu a znovu spočítána, zvážena, prohlédnuta ze všech stran a shledána velmi zajímavými. A vždycky následuje ten dramatický okamžik, kdy by měl někdo odvážný říct: “Sorry, čísla jsou zajímavá, ale my musíme udělat strategické rozhodnutí podle vlastního rozumu a úsudku!”

Ale neřekne. A když řekne, tak je umlčen: Bez čísel, rozumíš, BEZ ČÍSEL je to jen dojmologie!

Rozumíte tomu? Firmy si najímají chytré lidi, aby jim pak řekli, že jejich rozum a úsudek stojí za míň než spotřebitelský průzkum. Tak proč si místo managementu nenajímají rovnou sociology a průzkumáře?

Viděl jsem stohy firemních čísel, ale v žádném z nich nebylo napsáno, co máte dělat se svým produktem a se svým byznysem. To je vaše starost.

Čísla jsou jen vodítka, jen směrovky. Vlevo Brno, vpravo Praha, rovně Pardubice. Můžete křižovatku oběhnout dvacetkrát dokola a furt uvidíte jen směr a počet kilometrů. Můžete počítat, kam jede kolik řidičů, můžete se jich ptát, to všechno vám trochu napoví, ale nikdy z takového průzkumu nevypadne: “Jeďte do Pardubic”.

To musíte vědět vy, kam chcete jet!

Odkaz na článek

Discit

cover

Učím se. Zase oblézám Courseru, cpu si do hlavy informace, a mým objektem je tentokrát AWS.

Ne, není to z dlouhé chvíle. Mám totiž takovou vizi, takový nápad, a potřebuju k tomu použít pár cloudových služeb. Minimálně message services, queues, databázi, přihlašování, Lambdy, API Gateway, …

Já vám to v pravý čas prozradím, nebojte se. Myslím, že to bude zajímavé, a kdybyste náhodou někdo chtěl zajímavou práci s tímhle vším, a k tomu spoustu API, dobrodružství, rychlý prototypový vývoj a trénink extrémního programování (inu, média), tak se ozvěte.

Odkaz na článek

Liberál

cover

Když jsem četl Schmarczovo “j’accuse” o tom, jak jim, konzervativcům, liberálové nerozumí a co by měli chápat, trochu jsem se divil, protože, a myslete si o mně co chcete, se za liberála považuju.

Jenže jsem asi špatný liberál, protože jsem se v tom, co Martin Schmarcz píše, nenašel. Co jsem to za liberála, když podporuju stejnopohlavní sňatky a právo na potrat, ale nejsem woke - progresivní - Klim-Ir-Sen - proti útlaku generickým maskulinem a tak dál? Jo, tohle je obraz liberála, který vidí konzervativec.

Já vidím ještě takhle velkou díru mezi svým postojem a tím výše uvedeným obrazem liberála. Tak si říkám: Jsem já vůbec liberál?

Bude to s tím asi jako s blogem. Když začínaly blogy, byla mezi nimi spousta literárních perel, odborných blogů o webdesignu, o technologiích, o vaření - a pak záplava třípříspěvkových nesmyslů (ano, tento blog má přesně tři příspěvky), s fotkama jednorožců, koní a Tokio Hotelu, obsypaných glitterskama. No a na tohle se takhle zpovzdálí a s odporem díval chór a chórově mručel: “Bloggeři!”

A na Lupě i jinde dštili mudrcové síru na trapnou vlnu blogů. Díval jsem se na to a říkal jsem si: Tak vám nevím, mám blog, bloguju, ale, kurva, nepoznávám se v těch bloggerech, o kterých ráčíte psát!

Nakonec jsem mávnul rukou. A mávám rukou i teď, nota bene když odpověď za mě napsal Andrej Ruščák.

Odkaz na článek

Kamiony

cover

Budou kamiony mrtvých! Chřipečka! Kamiony mrtvých! Chřipečka! Dodržujte ty zákazy! Gulag!

A furt dokola a furt a furt. Vysvětlete lidem, že… Ne, nic jim nevysvětlujte, je to marný. A to píšu jako zastánce osvěty.

Osvěta už je. Ale lidi, kteří tomu nechtějí věřit, tomu neuvěří.

Jiní tomu věří, ale myslí si, že jim se nic nestane.

Další tomu věří, připouštějí, že se jim něco může stát, ale je jim to jedno.

Problém mají hlavně s tím, že jim někdo něco zakázal. Chápu to. Bylo by to těžké i v případě, že bychom měli kompetentní a důvěryhodnou vládu, Ale nemáme, takže se musíme zařídit sami.

No a na druhé straně jsou lidi, co jim to jedno není, a tak se sami chrání, jak uznají za vhodné. Většinou se to plusmínus kryje s vládními nařízeními.

Lidi, co tomu nevěří, a lidi, co se jen podřídí, ty nechme stranou. O ty druhé je postaráno, ti poslouchají; o ty první se postará čas.

A jedovatost nakonec: Je fajn, že my, co se chráníme sami a dobrovolně jsme omezili kontakty, si jedeme po svém. Na druhou stranu - co myslíte, kolik firem, kde se jede teď homeoffice a díky tomu můžete být doma, by o distanční práci nechtělo ani slyšet, kdyby jim to stát natvrdo nenakázal?

Odkaz na článek

Hezky od začátku

cover

Rok 2021 musí začít od začátku, od dne 1. Teda od prvního ledna.

Nejlepší, co člověk může prvního ledna dělat, je: NIC.

Ne, vážně: Nemusíte na Silvestra kalit do rána - a přesto je nejlepší na Nový rok nedělat nic. Nejsem z těch úderníků, co první den v roce mají pnutí všechno překonat, jít do lesa, naštípat špalky a uklidit skříně.

Odpočíval jsem a v rámci odpočinku jsem si aspoň srovnal dovolenou v USA po dnech. Kde jsme byli, co jsme tam viděli, kde jsme spali.

Jo a oprášil jsem ducha Kuřecího Con Carne. Myslím si, že letošek bude hodně zajímavý, a že jednou tyhle zápisky jako když najdu.

Odkaz na článek