Den 1

Příspěvky: 115 • Cena od: 50 CZK měsíčně

Darujte předplatné

Ukázkové vydání zdarmaO Dni 1



Mám slevový kód

Zeitgeist. Duch doby. Zachycený v nesouvisejících zápiscích, které možná nejsou o téhle době, ale jednou budou.

Styďte se

Přidružená výroba, to byl hit osmdesátých let. To bylo třeba JZD, tedy takové to družstvo s kombajnama, traktorama, prasatama a krávama, pole louky a tak dál, a aby si přivydělalo, tak v bývalé hale slepičárny začalo dělat něco jiného, co na socialistickém plánovaném trhu chybělo.

A že toho nebylo málo.

Třeba v JZD, které fungovalo tam, co jsme bydleli, se dělaly zámky. Ne vzdušné, ty se dělaly na nábřeží v Praze, tam, co je dneska ministerstvo dopravy, ale visací. Seděly tam ženské a z dílů sestavovaly visací zámky velké i malé. Přidružená výroba.


Rekapitulace I

Tak co, už budeme rekapitulovat?

Není vděčnějšího mediálního tématu na konec prosince, než jsou rekapitulace. Snad jen prognózy. Prognózy si nechme na později, pojďme rekapitulovat.

K nějakým obecným osobním shrnutím a la Radim ("Červen: Cesta do polí za Vídní. Srpen: Strávil jsem mnoho hodin jako elfský čaroděj...") se ještě dostanu. Ne, netěšte se, žádná divočina se nekonala.

Pracovně? Zpoplatnili jsme Info. Po tradičních tanečcích v podání lidového souboru "My to chceme zadarmo" a po vystoupení lidových věštců s pásmem tradicionálů "To nebude fungovat, to nikdo nezaplatí" se věci normalizovaly a předplatnému se skvěle daří. Rozhodně líp než u sesterských médií, která "se pokoušejí zavést placený obsah".


Když jsem byl mlád,

pohrdal jsem penězi.

Teda, já žádné neměl a ani jsem neviděl způsob, jak k nějakým relevantním přijít, tak jsem jimi pohrdal. To je takové nejbezpečnější řešení, zvané "kyselé hrozny". Něco nemám, tak sám sebe přesvědčím, že to je vlastně fuj.

Stejně tak jsem opovrhoval byznysem a obchodem. Tak logicky, když nemáš zač koupit...

Naštěstí jsem člověk chytrý, takže radikalismus mládí byl celkem rychle vystřídán pragmatismem téměř boomerským. Proto, mimo jiné, chápu postoje dnešních mladých, a na rozdíl od nich vím dvě věci: zaprvé, že se dostanou stejně jako tisíce generací před nimi, do stejného bodu jako jsme se dostali my a před tím naši rodiče, a zadruhé, že tahle zkušenost je nepřenosná. Že nejde říct "počkejte si, dočkáte se..."

Ale o tom nechci psát. Chci psát o poznání jednoduchosti.


Šumák

Nemyslím Šuměnku ani toho učitele, který se jmenoval Kvasinka, ale přezdívalo se mu Šumák. Myslím ten šumák, který je.

Takříkajíc šumák an sich.


Romantické

Ve škole mi neřekli, mimo spousty dalších věcí, třeba dějiny vlastní země.

Ne že bychom nebrali dějepis. Brali jsme ho. Ale tak trochu jako... však víte:

Prvobytně-pospolná společnost. Protokomunistická beztřídní společnost, totální štěstí všech členů, kteří neznali soukromé vlastnictví, a tak byli šťastni.

Husitské hnutí. První třídní boj, dělníci a rolníci proti feudálům.

Třista let poroby, úpění pod Habsburkama, žalář národů. Masaryk, co střílel do dělníků. Imperialistická druhá světová, kterou vyhrál komunismus. A tak dále.


Deníkový zápis

Na konci 80. let jsem objevil ve skříni dědovy deníky. Listoval jsem jimi - nebylo to nic tajného nebo intimního, psal si stručné komentáře k tomu, co dělal, co se dělo kolem, a taky si vlepoval výstřižky z novin, hlavně o kosmických lodích a družicích.

Tak jsem pochopil, proč mi ukazoval ty rakety a družice a mapu Měsíce s místama dopadů sond: miloval to! V jeho denících byly výstřižky od Sputniku přes Marinery po Apollo a Saljut 7. Všechno.

No a taky v roce 1968 tam byl stručný zápisek jeho rukou: "Odstoupil Ant. Novotný (konečně!)"

Můžu říct, že ten pocit znám, a že si přesně toto zapíšu do svého deníku, až skončí Miloš Zeman.


... a kolik je to na Texasy?

Kolik je jedno předplatné novin, když ho přepočítáme na průměrný oběd? Nebo na piva? Na cigára? Na návštěvu kina? Kolik předplatných by se vešlo na Václavské náměstí a kolik předplatných by člověk měl za cenu průměrného ojetého vozu?

Jasně, ty vozy a Václaváky, to je očividně ujeté, ale co to s tím obědem? He? To by mohlo dávat smysl.

Jenže... nedává. Je to jen číselná žonglistika.


Revanšisté a revizionisté

Tihleti. A taky kádrováci.

Už jsem na ta slova skoro zapomněl. Jenže se ukazuje, jak mocná je indoktrinace.

Někdy to připomíná takové ty groteskní postavy ze scifi nebo z různých parodií. Však víte. Jak hlavní padouch v úzkých vytáhne vysílačku, řekne "Aktivujte protokol Herkules", a vrchní, který obsluhuje na banketu prezidenta, papeže i dalajlámu, najednou ztuhne, začne se tvářit hrozně prkenně a strojově opakuje: "Musím - všechny - zavraždit - musím - všechny - zavraždit..."

Pak padouch vysvětlí, že to byla hypnóza, nebo čip, nebo hypnotický čip, to je jedno, každopádně že číšník byl už před lety vybrán, když padouchovi došlo, jak se věci vyvrbí, a byl mu vymyt mozek hypnózou a implantován čip. Pak dál, jako by se nechumelilo, číšničil, kariérně rostl, až jednoho dne najednou PINK! - a spustil se ten hypnoticky ukrytý program a z číšníka se stal robot.

Tak přesně tohle pozoruju už třicet let od revoluce a říkám si: Bude stačit, když postupně vymřou nositelé těchto spících memů, nebo se stačí zreplikovat?

Nejvděčnější spící mem je "sudeťák".


Řeporyjský tank

"Dobrý den, pane, prosímvás, vy jste odsud? Znáte to tu?"

Stál jsem před Zásilkovnou na chodníku a čekal jsem, až mladý muž uvnitř dořeší svou zásilku. Přemýšlel jsem si nad svým a právě z toho zadumání mě vytrhnul tak pětašedesátiletý řidič auta.

"Dobrý den, trochu to tu znám. Co hledáte?"

"Hledáme tank!"

Stáli jsme v Řeporyjích na náměstí, tak mi bylo jasné, jaký tank hledá. Že to nebude ten smíchovský, co už tam ostatně dávno není.


No hurá!

Prezident republiky po diskusi s Petrem Fialou údajně oznámil, že v pátek jmenuje vládu v původně navržené sestavě.

Jasné. Co použil Fiala za argumenty nebo co je za tím vším za obchod, to se asi teď nedozvíme. Ale věcně OK.

Premiér to oznámil na tiskovce a ocenil státnický krok. No, to se tak říká, prosímvás, ano?

Ještě padlo cosi o tom, že není zapotřebí zatěžovat soudy...

Takže část toho obchodu je už jasná: