Den 1

Příspěvky: 43 • Cena: 50 CZK měsíčně

Ukázkové vydání zdarmaO Dni 1Příspěvek pro autora

Zeitgeist. Duch doby. Zachycený v nesouvisejících zápiscích, které možná nejsou o téhle době, ale jednou budou.

Křestníjméno Spoustačísel

Tuhle se kdosi na Twitteru ptal, jakou že relevanci má hodnocení reagujících podle počtu followerů. Udával k tomu docela dobrý příklad, tak se pokusím odpovědět.

Ale na začátek jeden obrázek:


Tedy ve volném překladu něco jako "Ahoj, jmenuju se Křestníjméno Spoustačísel a mám neuvěřitelně blbé názory". Pokud nechápete, tak si někdy všimněte té záplavy účtů, co mají uživatelská jména jako @Peter5124782 nebo @Alice154524784...

A většinou to jsou i účty ve stylu "založeno 2019, 123 sledovaných, 8 sledujících, 13000 tweetů".

Co je na tom špatného, že?

Ne, vážně: Co je na tom špatného? 

No - nic!


Alternativní realita

Je to takový právnický fígl, který se dá použít v případech, kdy důkazy proti obžalovanému jsou nepřímé a místy chybí.

Pokud je právník schopný, tak předloží vlastní verzi událostí, do které všechny důkazy zapadají, nejsou s ní v rozporu, a zároveň (to je podstatné!) v téhle verzi obžalovaný neudělal to, z čeho ho viní. A když tu verzi nepůjde vyvrátit, má vyhráno.

Já jsem si udělal takovou alternativní verzi dění kolem prezidenta republiky.

Takovou, že do ní zapadají všechny výroky a všechna známá fakta, a přitom nesedí do široce přijímaného narativu "hyeny z Hradu zneužívají nemocného člověka, který o sobě ani neví".

Neříkám, že to tak je, ale nechtěl bych to soudit, jestli mi rozumíte.

V té mé alternativní verzi to totiž není tak jednoznačné.

Jediné, čím vás můžu uklidnit, je to, že ani v mé verzi nejsou činy hradní kliky vedeny nějakou šlechetností. I v té mojí sledují vlastní zájmy, ale ne tak, jak je obecně nahlíženo.


Tak šel čas...

s panem tiskovým mluvčím.

Nejdřív krátce k prezidentovi: jako starý nemocný člověk má naprostou podporu společnosti, včetně té části, na kterou, když byl při síle, rád a s chutí útočil, vzkazoval jí "shut up" a říkal, že by se měla střílet. Nemoc mu tak dodala i v očích oponentů důstojnosti, kterou mu víc brala sebevědomá prohlášení o tom, jaký je jura, jak lyžuje, jak mu cukrovka odešla... Chápu, jak je pro některé lidi nesnesitelná představa, že ztrácí sílu, rozumím tomu, že s vozíkem sám dlouho bojoval. Ale je nezbytně nutné dodat, že právě tohle popírání snižovalo důstojnost úřadu, osoby i dění víc než cokoli jiného.

A tak, očekávatelně, jeho vážná nemoc vede ke smíření - nikoli s prezidentem, ale se starým nemocným člověkem, kterému nikdo nepřeje nic špatného.

Což možná pochopil i pan tiskový. 

S panem tiskovým mluvčím se totiž nikdo nenudí. 

Pátého října vzkazoval národu toto:


Sedmého opakoval, že se nic neděje a vše je plánované:


Ještě stihnul připomenout svůj tweet ze šestého října o puči:


Jednoho krásného dne...

... půjdou komunisti do hajzlu. Se říkalo.

Do Wikipedie si tedy můžeme napsat: 9.10.2021 - krásný den, dneska by to šlo!

Ze sněmovny se pakovali komunisti. Třicet let po revoluci, sto let od svého slavného revolučního založení, konečně odtáhli tam, kde jim náleželo být. Vymřeli voliči? Potopil je Babiš? Je to jedno, hlavně že odtáhli.

Místo nich máme SPD. Ať to máme vyvážené.

I v Lidovém domě se jelo stylem "poslední zhasne". Zhasnul, odjel, s nikým se nebavil, klíče odevzdal, předpokládám, věřitelům, co chtějí prachy za Lidový dům... A tak vstoupí do dějin jeho poslední slova, něco o tom, že ještě není sečteno, že se to ještě může otočit po sečtení Prahy, kde Jana Maláčová odvedla spoustu skvělé práce.

Přátelé, tahle věta stačí člověku na to, aby i na dálku diagnostikoval odtržení od reality.

Ani fakt, že jsou sice mimo parlament, ale mají víc než Přísaha, neuklidnil Hamáčka na dlouho.


Díky, lidi

Přiznám se: už nemám moc sil a energie.

Ne, zas tak zle na tom nejsem. Zvládám to i bez draslíku. Ale mám toho zu viel, jak říkají bratři Němci, případně jak říkají bratia Slováci: po kokot. Zkrátka moc.

Pomáhá mi většinou pohled na předplatitele. Lidi, jste zlatí a skvělí! Díky moc! Fakt díky.

Ale jsem asi fakt úplný blázen, protože už mám založenou novou publikaci. Chcete vědět, o čem bude? A chcete vědět, proč vznikla? A nebojíte se toho?

Tak já vám to povím.

Vzniklo to v Hospodářkách. Bavili jsme se s Honzou Kubitou o zprávách, o našich zprávách, a o tom, že jsou takové... hospodářkové


Kremlologie

Ti starší vědí, těm mladším osvěžím paměť.

Kremlologie byl ironický název pro novinářskou disciplínu, provozovanou během éry Sovětského svazu. Kreml tradičně neříkal nic a zpravidla o všem lhal, zejména o dění za svými zdmi, a tak nezbývalo zahraničním médiím i domácím sledujícím nic jiného, než usuzovat z náznaků. Ze všeho možného. 

Z toho, kdo se objevil na veřejnosti v okolí generálního.

Ještě víc z toho, kdo se neobjevil v okolí generálního.


Zeleno před očima

Co si budeme nalhávat: zelené aktivistické politické hnutí nemám rád.

Jejich vznik nepamatuju, ale co jsem si zpětně dohledal, tak je to logické pokračování nálady konce 60. let, která se od protiválečné rétoriky posunula k jiné oblasti zájmu.

Byl bych houby hejtr, kdybych jim nepřiznal to pozitivní: prosadili ochranu životního prostředí jako téma. Jejich velkým přispěním se nálada společnosti proměnila tak, že třídíme odpad, stavíme čističky, továrny jsou nízkoemisní a využíváme kdejakou přírodní veličinu k výrobě energie. Pamatuju si na česká zelená hnutí z 80. let, kdy se jim ještě tak neříkalo. Částečně byla v disentu, částečně oficiální, a upozorňovala na znečištění, na to, že lidi se chovají jako prasata a vyhazují věci do přírody, jejich členové čistili lesy a potoky (pamatujete na Hnutí Brontosaurus?)

Analogie s první vlnou feminismu je zřejmá. 

Na Západě (tehdejším) mělo zelené hnutí radikálnější podobu. O tom, že ho významně podporoval tehdejší Sovětský svaz, který podporoval všechny kapitalisticky-rozkladné aktivity, není sporu ani pochyb. Stejně jako mírová hnutí a další. Ani na míru, ani na ekologii není an sich nic špatného, ale když se mu šikovně pomůže, může se radikalizovat do podoby protestního hnutí, které bryskně zjistí, že příčinou zla, proti kterému bojují, je vlastně kapitalismus. A máme to, soudruzi, strategie páté kolony funguje stále.

Celé se to pak rozštěpilo na konformní zelené, kteří prosazují svůj program politicky, a stali se do značné míry mainstreamovou politickou stranou, a na radikální zelené, kteří pokládají první za nedostatečně zapálené, zrádce a oportunisty, a nevzdali se metod nátlakových akcí, občanských protestů, neposlušností a nepokojů.

A právě tihle mi vadí. Ochrana přírody je pro ně klacek, kterým prosazují svoji radikální agendu, v níž nejde ani tak o přírodu, ale o změnu společnosti, která je (ó bože, furt ta stejná písnička...) nespravedlivá, protože někdo má a jiný nemá, tak těm, co mají, je třeba sebrat, těm, co nemají, je třeba to dát, a oni to budou řídit, protože tomu rozumí... Ano, radikální levice, a je jedno, jak to maskují.

Celý průser dneška je, že radikalismus je úspěšný v působení na mainstream politiky.

Prý "jmenujte mi příklady, jak levicoví politici zneužívají strach z globálního oteplení". Jsem pamětník, tak bych mohl vytasit "stejně jako zneužívali strach z globálního ochlazení před padesáti lety", ale neudělám to. Moje odpověď zní jinak:


Nemít rád

Jeden můj známý nesnáší počítače a vše, co je s nimi spojeno. Přesto musí téměř denně s těmito stroji pracovat.

Vždy, když se vidíme, mě zásobuje, snad proto, že jsem "z oboru", svými nejnovějšími příhodami.

Nezasvěcený by při jejich poslechu snadno nabyl dojmu, že se technika spikla proti tomuto konkrétnímu člověku a že dělá vše pro to, aby ho vytáčela. Jeho historky jsou většinou toho typu, jak nějakou práci nestihl, přišel o výsledky, uložil a už se k ní nedostal, jak mu v půlce práce přestala fungovat technika, jak potřeboval něco, ale technika stávkovala, když už něco dělala, dělala to pomalu, a výsledek byl špatný.

Sám jsem na to nevěřícně koukal, když mi to před lety vyprávěl poprvé, a nabídl jsem se, já bloud, že se mu na ty problémy podívám.

Jeho počítačová sestava vypadala, jako by ten základ koupil za pětikilo od opilce v místní hospodě. A k tomu základu pak občas přidal něco, co si přinesl z bazaru nebo dostal. Každopádně po připojení k jeho pekelnému stroji i věci relativně nové získaly švunk chromé kobyly. Jak by taky ne - ty komponenty spolu moc dobře neladily, nekomunikovaly, na nominálně rychlou sběrnici bylo připojeno jedno zařízení pomalé a jedno podivné, které fungovalo jen podepřené v určité poloze, takže zarušilo komplet celý přenos...

Tím se spousta věcí vysvětlovala. Třeba proč jemu vypalovačka na CD jede rychlostí 1x, a s chybama, zatímco ostatním to fičí 32x.

A to nemluvím o operačním systému. Roky neaktualizovaný, prolezlý pahýly knihoven od dávno nepoužívaného, mizerně odinstalovaného a bůhví kde získaného software, a celé tohle startovalo deset minut. Když to nastartovalo, tak to padalo. Když to nepadalo, aspoň se to sekalo. Co jste uložili, to jste možná zpátky nezískali, protože disk byl plný vadných sektorů, které přibývaly a přibývaly.

Doporučil jsem to jediné, co jsem mohl doporučit. Jeho reakce mě ale překvapila.


Oliheň

Luďom jebe... A před volbama obzvlášť.

To můžete klidně zůstat v té své bublině, říkat si, jak jste ti rozumnější, ale ono to je prašť jako uhoď. Někdy to vypadá jak takové davové šílenstvíčko. Jako když blikáte baterkou do akvárka. Kam posvítíte, tam se rybky hrnou.

Na Babiše něco mají! Teď to je ložené!

Ne, nepomůže to.

Hlasování u té debaty je cinknuté, jsou na ruku Babišovi.

V tom hlasování vyhrál Fiala, je vidět, že to bylo konečně fér...

A tak dále. 

Tyvole, lidi... 

Tyhle volby jsou naprostá selanka co se týče kampaně. Ale to, jak šibe lidem, to nepamatuju ani při volbách Paroubek vs Topolánek.

A tak jsem koukal na Oliheň. Teda přesněji na Hru na oliheň. Pokud nevíte, co to je, tak je to korejský psychologický seriál, nechutný, zvrácený a zlý, a kritici i diváci se můžou strhat, jak jsou nadšení.


Terciární média

Za bolševika nás učili spoustu různých věcí, z nichž některé pozbyly platnosti, jiné ani nikdy neplatily, a některé si pamatuju, ačkoli vůbec netuším, k čemu mi to bude.

Například dělení průmyslu do tří sfér. Pamatujete? Primární sféra, to byla těžba nerostných surovin a zemědělská výroba. Sekundární sféra, to bylo zpracování toho prvního do výrobků. Terciární sféra pak byly služby. Tedy všechno ostatní, od obchodu přes dopravu až po kadeřnictví.

Což, tohle se tak nějak drží pořád, jen je rozdíl v tom, že v těch osmdesátkách nám vykládali, že nejdůležitější je primární sféra. Horník svou prací svět podpírá, a tak dále. Ke konci už to nebylo tak silné, ale na začátku osmdesátek to rvali horem dolem.

I jiné věci, například akce "Děti píšou Reaganovi, že nechtějí umřít pod neutronovou bombou" a "Všichni tu umřeme..." Kampak na nás s klimatickým žalem - my jsme neměli umřít "za několik desetiletí", my měli umřít hned příští úterý, příští měsíc, příští rok, nebo za pět minut!

No a když jsme neumírali, nebo jsme neprobírali, jak nás Sovětský svaz chrání, nebo jsme neposlouchali dvouhodinovku nenávisti k Německu a imperialismu, tak jsme se dozvídali třeba to o sférách. A když ta primární byla hrdinská, tak ta terciární byla podávaná stylem "no, děti, ale i taková práce je užitečná..." Nojo, dneska to je jinak... Teda ono už to tehdy bylo jinak, ale dneska je to nepopiratelné.

Svět se prostě posunul. Od těžení všeho k práci s finálními výrobky. K tomu obchodování a kancelářské práci. To je nejdynamičtější sféra. V té primární se moc novinek neodehraje, i když posun je neoddiskutovatelný. Všechny tři sféry jsou nezbytné, to je samozřejmé, jedna bez druhé nemůže existovat a musí fungovat v nějaké harmonii. Jen zkrátka ten největší důraz není na první ("vytěžit") ani na druhou ("vyrobit"), ale na třetí ("využít"), a na čtvrtou ("vymyslet").

No a stejně tak se posunul svět i v médiích. Vlastně i média by se dala rozdělit do takových tří sfér. Na sféru primární, kde se "těží zprávy", na sféru sekundární, kde se zprávy zpracovávají a zasazují do kontextu, a na sféru terciární, kde se kontextům dává smysl.