Den 1

Příspěvky: 135 • Cena od: 50 CZK měsíčně

Ukázkové vydání zdarmaO Dni 1



Mám slevový kód

Zeitgeist. Duch doby. Zachycený v nesouvisejících zápiscích, které možná nejsou o téhle době, ale jednou budou.

Problém bezplatných dezinformací


- Tyjo, tak tu píšou, že umřel Reagan!
- Jo, už před lety.

Některé zprávy se vrací. Stejně jako žralok na jadranské pobřeží, stejně jako kruhy v obilí. Když ne letos, tak napřesrok zas. Jak říkal Viktor Černomyrdin: "Tohle se v životě nestalo, a teď se to děje znovu!"

Některé věci se zkrátka opakují. Vždycky se někdo zamyslí a položí otázku, na kterou už odpovědělo asi tak osmsetdvacettři lidí před ním, ovšem on to netuší, a tak mu připadá, že na něco kápnul. Že vidí něco, co všichni až dosud přehlédli. Nebo tomu nevěnovali pozornost. Nebo to dokonce nepochopili.

A místo aplausu se ozvou lidé, kteří to už mnohokrát vysvětlovali, a rezignovaně zahlásí obligátní: "Tohle se řešilo už v letech 2019, 2017, 2011, 2006, 2002, 1998, 1995, 1974, 1952, 1930, 1889, 1760 a 1526!"

"Nojo, nojo, nemáte argumenty, tak se mě snažíte zdiskreditovat diskusním faulem, místo toho, abyste mi odpověděli... To mi stačí, je mi jasné, že to nechápete a že vůbec nevíte, o čem jde řeč..."

Tuhle se jelo opět kolečko o placeném obsahu a dezinformacích. Napsal bych "pro velký úspěch", ale to není přesné; spíš "proto, že se už zapomnělo na trapas při minulém kole".


Problém praktické rusofobie


Dopustil jsem se v posledních dnech několika bonmotů, ale naštěstí se necítím jako Zeman. Tak prosím následující útržkovité poznámky neberte jako projev roztržité stařecké mysli, ačkoli za pár dnů začnu kroutit padesátý rok existence...

Formuloval jsem své obavy z ústupu Západu. Totiž že Západ v případě nějaké rusko-ukrajinské dohody začne mít tendence zrušit sankce. Tyto tendence budou opřeny o evropskou snahu nedělat si zbytečné problémy (ačkoli jsme v situaci, že problémy jsou dělány), a budou zezadu velmi silně postrkovány ropou, plynem, uhlím a dalšími surovinami, pak nadnárodními firmami, kterým "utíkají zisky", pak taky bankéři, co budou argumentovat tím, že izolované Rusko nebude splácet své dluhy (jako by je kdy splácelo, že?), no a pak "mírovým hnutím", "ekologickým hnutím", "antikapitalistickým hnutím"...

Líbí se mi, jak těm jmenovaným hnutím praská cévka pokaždé, když je někdo jmenuje v souvislosti s ruskými zájmy. To se hnedle burcuje, že oni nejsou ani pro Rusko, ani proti Rusku, že oni jen jednají ve jménu míru, planety a prostých lidí. To, že jako příčinu válek, zhoršeného podnebí a nerovností vždy detekují "kapitalismus", to je jistě jen náhoda.

A platí to, co poznamenal Pipes: Sovětský svaz měl ve 20. století podporu mnoha západních intelektuálů, včetně nekomunistických. Důvodem nebylo to, že by snad fandili sovětským metodám, ačkoli i takoví se našli; důvodem bylo, že byli velkými kritiky Západu a věřili, že Sovětský svaz se svým "protikapitalistickým naladěním" je s nimi na jedné lodi.


Photo by Elena on Unsplash


Problém konečného počtu


Tendence lidí počítat je velmi silný psychologický prvek. Máme sklon věci počítat. V běžném životě se nám to hodí. Pořád. Neustále.

Počítáme peníze, abychom věděli, co se vyplatí a co ne. Počítáme zisky, počítáme kilometry, počítáme kalorie, počítáme branky, body, sekundy, sčítáme ztráty a vyčíslujeme kde co.

Počítání je jednoduché a máme ho rádi. Je totiž jasné a má jasná pravidla. Snažíme se na číslo převést i abstraktní pojmy. Jak jste byli spokojeni v restauraci? Jak byste ohodnotili naši službu na škále 0-10? Jak moc mě máš rád? Počítáme roky věku, i když to má vlastně smysl do osmnácti let, abyste věděli, kdy už jste dospělí.

V jedné forbíně se Panwerich dohadoval s Horníčkem: "Bernard Shaw byl živ sto let, řekněme. Byl to krátký anebo dlouhý život?" Horníček zfleku odpovídá: "Sto let - dlouhej život!" Werich kontruje: "Krátkej život, protože Bernard Shaw tady moh bejt ještě dvěstěpadesát let, protože pořád měl co říct. Takhle je to. Zatímco v této chvíli po celém glóbu je roztroušeno já nevím kolik třicetiletých, který tady už čtyřistapadesát let nemuseli bejt."

Jsou zkrátka ošidné věci, převážně spojené s etikou, estetikou a jinými soft oblastmi, kde redukce na konkrétní číslo znamená totální ztrátu perspektivy.

Václav Mrázek zavraždil sedm lidí. Ladislav Hojer zavraždil 5 lidí. Jiří Straka zavraždil 3 lidi. Znamená to něco? Můžeme snad říct, že Straka byl menší vrah než Hojer a ten byl menší vrah než Mrázek?

Co myslíte? Můžeme? Nebo nemůžeme?


Photo by Levi on Unsplash


Problém s válkou


Mám s tou válkou problém.

A nemyslím tím nějakou takovou samozřejmost, jako že mi vadí umírající lidé, přepadení agresorem a teroristou. Mně ta válka vadí, řekněmě, v její globální rovině.

Vadí mi, co se sprostou agresí udělal zbytek světa: NIC.

Zprávy z fronty jsou překryté válečnou mlhou, navíc se každou hodinou mění, a z celého toho mi krystalizuje čím dál tím víc nepříjemný pocit, spojený s ukrutnou ambivalencí: Když se zítra přestane bojovat, tak válka neskončí.

Včera začaly prosakovat náznaky, že Zelenskyj je ochoten se s Putinem domluvit a přistoupit na podmínky, jako třeba že Ukrajina nevstoupí do NATO, což Zelenskyj sám komentoval, že o vstup do NATO přestal usilovat.

A já jsem si říkal: Nedivím se mu. Z jedné strany vede obrannou válku. Zároveň agresor zabíjí civilisty a civilní infrastrukturu, takže tlak na ukončení bojů bude enormní. Ukrajinské odhodlání k válčení se tím zásadně snižuje. Oni vědí, že brání Evropu a potažmo celý Západ, ale mají pocit, že jim Západ obecně a NATO obzvlášť nechce pomoct opravdu efektivně; že to je pomoc potají, aby nenaštvali agresora.


Problém se zajímavými časy


Splnila se čínská kletba a vypadá to, že zažíváme "zajímavé časy". Já teda stoprocentně.

Stejně jako se situace na frontě mění každým okamžikem, tak se valí zprávy každou minutou. Někdy mám pocit, že válka na Ukrajině trvá už hrozně dlouho, a ono to je přitom... počkejte... 125 hodin.

Za 125 hodin se stalo tolik věcí, které by se normálně nestaly, nebo by to trvalo, a to nepřeháním, roky. Během té doby se stal Putin největším sjednotitelem západního světa, Evropské unie a NATO.  

Ne, zcela vážně: Putin dokázal, že se proti němu spojili USA i Turecko, Anonymous, Táliban. Kritizuje ho Čína. Sankce uvalí katolické Polsko i Pornhub. Němci dodávají zbraně a Švýcaři prolamují neutralitu svých bank, což neudělali ani během WWII. Babiš chválí Fialovu vládu. Evropa se po dvoudenním přešlapování rozhoupala a spustila sankce. Američani zablokovali devizové rezervy a japonský velvyslanec v Kyjevě si nechal poslat samurajský meč. Ukrajina podala žádost o přidružení k EU. USA vyhostilo diplomaty z OSN. Dokonce i sportovní svazy opustili svoji mantru, že "politika a sport se nemají míchat".

Zajímavé časy zplodily i celosvětový meme "Ruskyj korabl, idi na chuj!", ze kterého se stalo neoficiální heslo téhle války, hned po "Slava Ukrajině".



Problém paralel


Jsem si vědom toho, že kdo použije v argumentaci přirovnání k Hitlerovi, automaticky prohrál.

To riziko jsem ochoten podstoupit, protože nebudu srovnávat osoby, ale události, či přesněji řečeno: taktický postup.

Protože model chování zůstává stejný, rozdíly jsou drobné, až kosmetické.

Začínáme.



Problém diskuse: manuál pro diskusi s plochozemcem


My, veteráni 90. let, si pamatujeme hesla jako "demokracie je dialog" a "musíme se učit umění dialogu" a "musíme spolu diskutovat".

Jasně, parlament pak připomíná žvanírnu, ale - musíme diskutovat. Musíme vést dialog s oponenty... Musíme diskutovat!


Photo by Elena on Unsplash

Diskuse je svatá, je to nástroj filosofie, nástroj dobrání se pravdy, nebo alespoň názoru, který je co nejobjektivnější a bezrozporný. Teda - bývalo tomu tak, než to postmodernisti rozmrdali. Sorry za to slovo, ale nelze jinak.

Postmodernistům se podařilo sesadit pravdu z pomyslného trůnu, kam ji posadili antičtí filosofové a kde tak dlouho seděla. Z pravdy, tedy popisu věcí, který není v rozporu s realitou, udělali jen jeden z názorů, zrušili kategorii lepší-horší, takže stojíme tváří v tvář situacím, kdy vám někdo tvrdí do očí věc, která je naprosto v rozporu s realitou, a nejen že mu je jedno, jestli to je pravda, ale ještě dokáže říct to okřídlené hovadné "každý máme svoji pravdu!"

Ne, kurva, pokud tvrdíme opačné věci, tak nemáme každý svoji pravdu. Máme každý svůj názor! Názor můžu mít naprosto jakýkoli, mohu tvrdit, že globální oteplení je výsledkem války neviditelných nacistických UFO s Ještírky z Plejád nad Antarktidou, proč ne. Ale mohu to nazvat "svojí pravdou" jen v básnickém významu toho slova, v přeneseném smyslu: "je to pro mne pravda". Tedy - věřím tomu.

Ale to, že je něco pravda pro mne, jaksi neznamená, že to je pravda i v okolním světě. O tom rozhoduje soulad s realitou.

Postmoderní odpověď zní: "No a co? Je snad můj názor horší než tvůj jen proto, že není v souladu s realitou?"

A na to nemáte co říct. Na to se totiž nic říct nedá.


Problém s lidem


Koupil jsem si knihy.

Vůbec si v posledních týdnech kupuju nějak moc knih. A hlavně o historii.

Teď jsem si koupil Dějiny zemí Koruny české. Nejdřív druhý díl, protože mě zajímaly ty novější události, ale je to tak dobře napsané, ačkoli je to zamýšlené jako učebnice, tak jsem si dokoupil i ten první díl.

Vlastně to jsou věci, o nichž můžu říct, že jsme se je ve škole asi, možná, nějak učili, ale vůbec mi nedávaly smysl. No, komu by to dávalo smysl ve třinácti, nebo v kolika... Navíc to probíráte dvakrát: jednou na základce, podruhé na střední, takže máte na konci dojem, že dějiny jsou otravný seznam dat, které se nějak odehrají, a pak se odehrávají znovu.

Ono to vlastně začalo tím, jak za každým Čechem stojí čert s měchem.


Problém cenotvorby


Též "pricingové peklo", ale to zní moc odborně. Cenotvorba, ta je jednoduchá, na té si to krásně ilustrujeme.

Přichází autor na Gazetisto, se skálopevným rozhodnutím, že svou tvorbu zpoplatní. Doteď něco dělal, lidi to měli rádi, sehnal nějakou obec odběratelů a posluchačů, a zároveň se dostal do bodu, kdy mu to bere už tolik volného času (volného ve smyslu "neplaceného"), že se mu to nevyplácí.

Takže přichází k nám na Gazetisto, zakládá si publikaci a přichází klíčový okamžik: Kolik si za to říct?

Jo, čtenář, tomu je hej. A pokud to je čtenář, který nikdy nemusel určit cenu nějaké věci (včetně vlastní práce), tak má jasno: Cena, to jsou přeci náklady plus pár procent zisku!

Pokud je takový čtenář obzvlášť sebejistý, tak ještě přesně definuje, kolik procent zisku je slušných a kolik už je nemravné. To jsou přesně ti, kteří jasně vědí, že kilo masa stojí sto padesát, kilo brambor dvacku, elektrika, voda, proud... to všechno sečtou, vydělí počtem porcí a vědí, že jedna porce v restauraci vyjde nákladově na 60 Kč, zisk 20 % je OK, takže 72 Kč, ale ať nežeru: 79! A víc ani korunu!

A jsou ochotni se hádat a nadávat hospodskému do zlodějů a šizuňků, protože chce za porci 139 Kč. No stoprocentní marže, to je zlodějina!

Čtenář pak ví, že náklady na vytvoření článku nebo podcastu jsou nulové (však jen mluvíte nebo ťukáte do klávesnice), nanejvýš vám uznají nějakou hodinovku, třeba 500 Kč, článek je práce na hodinku (podle nich), napíšete měsíčně čtyři, to je 2000 Kč, když budete mít sto předplatitelů, tak předplatné má stát dvacku. Basta fidli!

Jak jednoduše a logicky to zní, tak velká pitomost to je.


Problém uživatelského prožitku


Tuníme Gazetisto, a logicky musíme řešit věci, s nimiž mají uživatelé největší problém.

Já vím, pro člověka od počítačů je to občas překvapivé, jak moc uživatelé neovládají práci s technologií. Jako - dobře rostlý ajťák není asi úplně správný vzorek, ale obecně stejnému dojmu propadají i programátoři nebo generace Z. Tak nějak tušíme, že běžný uživatel spoustu věcí nezná a ani je znát nemusí, ale občas i nás překvapí, co všechno neznají - a přesto užívají.

Což je přesně prostor pro odborníky z oblasti, které se říká UX, user experience nebo uživatelský prožitek. Oni neučí uživatele pracovat s věcmi; oni se snaží, aby práce s těmi věcmi byla pochopitelná i bez učení.

Takže jsme například řešili ten problém s maily. Po pravdě řečeno jsem se s tím nesetkal ani v HN, ani v Infu. Tam byli předplatitelé alespoň natolik vzdělaní, že chápali koncept vytvořím si uživatelský účet a přihlásím se.