Den 1

Nemít rád

10/6/2021, 6:30:00 AM

Jeden můj známý nesnáší počítače a vše, co je s nimi spojeno. Přesto musí téměř denně s těmito stroji pracovat.

Vždy, když se vidíme, mě zásobuje, snad proto, že jsem "z oboru", svými nejnovějšími příhodami.

Nezasvěcený by při jejich poslechu snadno nabyl dojmu, že se technika spikla proti tomuto konkrétnímu člověku a že dělá vše pro to, aby ho vytáčela. Jeho historky jsou většinou toho typu, jak nějakou práci nestihl, přišel o výsledky, uložil a už se k ní nedostal, jak mu v půlce práce přestala fungovat technika, jak potřeboval něco, ale technika stávkovala, když už něco dělala, dělala to pomalu, a výsledek byl špatný.

Sám jsem na to nevěřícně koukal, když mi to před lety vyprávěl poprvé, a nabídl jsem se, já bloud, že se mu na ty problémy podívám.

Jeho počítačová sestava vypadala, jako by ten základ koupil za pětikilo od opilce v místní hospodě. A k tomu základu pak občas přidal něco, co si přinesl z bazaru nebo dostal. Každopádně po připojení k jeho pekelnému stroji i věci relativně nové získaly švunk chromé kobyly. Jak by taky ne - ty komponenty spolu moc dobře neladily, nekomunikovaly, na nominálně rychlou sběrnici bylo připojeno jedno zařízení pomalé a jedno podivné, které fungovalo jen podepřené v určité poloze, takže zarušilo komplet celý přenos...

Tím se spousta věcí vysvětlovala. Třeba proč jemu vypalovačka na CD jede rychlostí 1x, a s chybama, zatímco ostatním to fičí 32x.

A to nemluvím o operačním systému. Roky neaktualizovaný, prolezlý pahýly knihoven od dávno nepoužívaného, mizerně odinstalovaného a bůhví kde získaného software, a celé tohle startovalo deset minut. Když to nastartovalo, tak to padalo. Když to nepadalo, aspoň se to sekalo. Co jste uložili, to jste možná zpátky nezískali, protože disk byl plný vadných sektorů, které přibývaly a přibývaly.

Doporučil jsem to jediné, co jsem mohl doporučit. Jeho reakce mě ale překvapila.


"Hele, mně to stačí. Já do toho nebudu cpát peníze, do takovýho šmejdu. Víš, kolik jsem toho nacpal do tohodle?" - a pohrdavě šťouchnul prstem do toho stroje. 

Snažil jsem se mu vysvětlit, že nové modely nedělají výrobci proto, aby donutili spotřebitele utrácet. Že náročný software chce taky na něčem běžet. Že je dobré, když komponenty v počítači dokážou spolu fungovat efektivně a že nenutíte rychlou grafickou kartu čekat na dýchavičný procesor a pomalý monitor. Ale on nic z toho nechtěl slyšet.

On zkrátka počítače a práci s nima nenáviděl. Počítače byly "šmejdy, co nefungují", práce s nima byla "opruz", a on do "opruzu" nehodlal investovat nic. Ani korunu navíc.

Už jsem ho spoustu let neviděl, ale nepochybuju, že se chová stále stejně. Nenávidí počítače a práci s nimi, ale protože "musí", tak si nějaký pofidérní stroj pořídil. Pofidérní stroj mu dělá všechno to, co mu dělaly všechny počítače předtím, totiž sere ho, a on si v sobě potvrzuje svoje přesvědčení, že "i když koupil nový, tak je to furt stejný křáp..." Jako už tolikrát.

Ne, nechce poradit, nechce se naučit, nechce nic zjistit.

Cynicky si myslím, že chce, aby ho počítače sraly. Že si v tom pocitu snad i libuje. V tom začarovaném kruhu, ve kterém se on a počítače pohybují, to možná vypadá, že on je oběť svévolné techniky, ale ve skutečnsoti se obávám, že primární příčina je v něm a v jeho nenávisti k počítačům.

A je to logické. Když něco opravdu z hloubi duše nesnášíte, tak nechcete poslouchat, jak moc si to užívají ostatní. Nechcete poslouchat, jak byste si měli koupit nové pořádné pomůcky - no logicky, proč budete utrácet za něco, co nesnášíte? Vy to chcete odbýt co nejlevněji, když už to musí být, a marný boj, co svádíte se špatnými a rozbitými nástroji, vás zase zpětně utvrzuje v té hluboké nenávisti, což je docela uspokojující.

Nemusí jít o počítače. Já mít jízdní kolo, tak mám nějaký šílený verk, těžký, křivý a kdesi cosi, protože jízda na kole není radost. Jízdy na kole jsem si užil v mládí v Mukačevě dost a dost. Kolo není ani sport, ani zábava, kolo je v Mukačevě dopravní prostředek, když na jiný nemáš a nikdo tě nechce svézt. Na kole se nejezdilo pro radost, ale do školy, když ujel autobus, z akcí, když nejel autobus, pak do práce... Tak to prostě chodilo a jezdit na kole nebylo pro "radost z pohybu", ale byla to o něco rychlejší doprava za nutnými věcmi. No a s takovou nechcete dávat za picigl desetitisíce. I kdyby šlapal sám. Nezpůsobuje mi to radost, a na to, aby to leželo ve sklepě, stačí i kolo za stovku.

A radit mi, jaké kolo si mám pořídit, nabízet mi, ať si vyzkouším tohle za sto klacků a přesvědčovat mě, jaká je to zábava, je asi jako přesvědčovat pana Raisnera, že kdyby si koupil nový dobrý počítač a ne bastl, že by ho ta práce bavila. Tedy zásadní nepochopení. Pan R. nesnáší počítače a vše s nimi spojené, a to je výchozí situace, nikoli důsledek.

Lze aplikovat i na mnohé jiné podobné případy.