pohrdal jsem penězi.

Teda, já žádné neměl a ani jsem neviděl způsob, jak k nějakým relevantním přijít, tak jsem jimi pohrdal. To je takové nejbezpečnější řešení, zvané "kyselé hrozny". Něco nemám, tak sám sebe přesvědčím, že to je vlastně fuj.

Stejně tak jsem opovrhoval byznysem a obchodem. Tak logicky, když nemáš zač koupit...

Naštěstí jsem člověk chytrý, takže radikalismus mládí byl celkem rychle vystřídán pragmatismem téměř boomerským. Proto, mimo jiné, chápu postoje dnešních mladých, a na rozdíl od nich vím dvě věci: zaprvé, že se dostanou stejně jako tisíce generací před nimi, do stejného bodu jako jsme se dostali my a před tím naši rodiče, a zadruhé, že tahle zkušenost je nepřenosná. Že nejde říct "počkejte si, dočkáte se..."

Ale o tom nechci psát. Chci psát o poznání jednoduchosti.

Tento příspěvek je pouze pro předplatitele

Máte účet? Přihlaste se

Když jsem byl mlád,